Změna klimatu je v současnosti největší environmentální hrozbou v globálním měřítku. Celosvětové oteplení je spojeno s mnoha dalšími negativními důsledky, z nichž nejvážnější jsou:
Do roku 2030 se předpokládá snížení emisí skleníkových plynů o 40 % oproti roku 1990, výrazné zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické účinnosti. Pro Českou republiku neznamená požadavek snížení emisí nepřekonatelnou zátěž, protože díky pro nás výhodnému referenčnímu roku jsme už dnes na úrovni okolo 37 % snížení.
Toto je jeden z důvodů, proč se vláda o změnu klimatu a její důsledky příliš nezajímá. Ve skutečnosti bychom tuto věc měli vnímat jako mimořádně vážnou výzvu, zejména proto, že naše energetická efektivita je v rámci EU i OECD znepokojivě nízká a naše energetika je velmi závislá na uhlí, což je z hlediska vlivu na změnu klimatu daleko nejhorší zdroj. V souvislost se snahou o přechod na bezuhlíkatou ekonomiku je pro nás šancí využít nástupu moderních trendů v neobyčejně široké oblasti výzkumu, inovací, uplatňování nových technologií.Vláda a její instituce však pod tlakem velkých společností prolamují limity těžby hnědého uhlí.
Podoba naší krajiny je výsledkem dlouhodobého vzájemného působení přírodních a antropogenních procesů, kdy v průběhu historického vývoje byla naprostá většina území více či méně pozměněna člověkem.Na první pohled vidíme v naší krajině často neregulované rozšiřování urbanizovaných území, označované často jako tzv. urban sprawl. Dnešní krajina se navíc vyznačuje vysokým podílem orné půdy a lesů na celkové rozloze státu, přičemž procento orné půdy v ČR je vysoké i ve srovnání s průměrem EU-27. Zemědělská půda tvoří zhruba polovinu rozlohy státu, lesní půda pak asi třetinu. ČR patří v Evropě ke státům s nejvíce fragmentovanou krajinou, hůře je na tom pouze Lucembursko, Belgie a Nizozemsko a zhoršující se trend dále pokračuje. Fragmentace působí negativně na společenstva rostlin a živočichů, protože rozděluje krajinu na izolované části, mezi nimiž je pohyb organismů ztížený nebo nemožný. Druhová bohatost vázaná na zemědělskou krajinu vykazuje v řadě ukazatelů trvalý pokles, kdy například od začátku 80. let poklesla početnost ptáků zemědělské krajiny téměř na polovinu a obdobný nepříznivý trend lze sledovat i u dalších skupin organismů. Zásadním současným problémem z pohledu biodiverzity v zemědělské krajině je intenzivní hospodaření na velkých blocích zemědělské půdy bez dostatečné tzv. zelené infrastruktury krajiny.Negativní vlivy zemědělské činnosti působí nejen na ekosystémy zemědělské krajiny, ale i na přilehlé vodní a lesní ekosystémy. Důsledkem uvedených přetrvávajících trendů je zhoršování biologických funkcí v krajině, negativní ovlivnění složek životního prostředí, mění se vzhled a ráz krajiny a v neposlední řadě dochází k omezení schopnosti krajiny vyrovnat se s předpokládanými dopady klimatických změn.
Člověk se stal dominantním vládcem živé přírody.Vedle užitku proto musí nastoupit i odpovědnost za její další osud. Starost a péče o kvalitu života zvířat navazuje a prolíná se s ochranou životního prostředí, přičemž obojí je nedílnou součástí kvality života lidského.
Světové populaci dochází voda, zatím ne všude a ne vždy.Nárůst populace, urbanizace rozsáhlých území,megapole, potřeby průmyslu a zemědělství vedou k dramatickému nárůstu spotřeby vody.V kombinaci s plýtváním a nepříznivým působením klimatických změn jsme svědky přicházející krize zásob vody. Existuje reálná možnost, že nedostatek vody bude větší hrozbou pro národní bezpečnost a ekonomickou prosperitu než nedostatek ropy a terorismus dohromady. Voda se může stát ropou XXI. století.
Člověk se k půdě, která zajišťuje jeho výživu, chová velmi nešetrně. S přibývajícím počtem obyvatel klesají zástavbou plochy zemědělské půdy, další úbytek je dán nešetrným hospodařením a dopady klimatických změn.
Vlastní nešetrností budeme přispívat k devastaci krajiny, degradaci půdy a tím nepřímo i ke změnám klimatu. Nebudeme investovat do krajiny, budeme od ní pouze brát.
Krajina je ekologicky stabilní, tvoří mozaiku vzájemně propojených funkčních prvků a částí. Její přírodní hodnota je důsledně udržována. Při jejím využívání je omezována fragmentace, a to zejména při projektování liniových staveb. Zachování biologické rozmanitosti a fungování biologických procesů považuje stát za jednu ze svých priorit. Obhospodařování zemědělských pozemků je co nejšetrnější k přirozeným procesům s využíváním moderních poznatků a technologií.
Jsou vytvořena souvislá bezzásahová území, na kterých jsou chráněny spontánní přirozené procesy. Poznatky z těchto území poskytují informace pro zásadní následné nakládání s ostatní krajinou, a to i v souvislosti s reakcí přírody na klimatické změny. V roce 2017 tvořila plocha území s nejvyšším stupněm ochrany 1,5 % rozlohy ČR. V roce 2030 je jako optimální udržován rozměr 3 %.
Daří se udržet dostatečně početné populace planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, a to nejen v chráněných územích, ale i ve volné hospodářské krajině. Tento úspěch zajišťuje i úzká spolupráce se zemědělci a dalšími subjekty hospodařícími v krajině, které mají správně nastavené podmínky podpory. Ve všech rozvojových a investičních projektech je důsledně uplatňována ochrana půdního fondu s cílem minimalizovat úbytek půdy a její degradaci. Pozemkové úpravy směřují ke zvýšení kvality půd, optimalizaci vodního režimu území a zvýšení procenta ekologicky stabilních prvků v krajině.
Do života regionů jsou přirozeně integrována přírodně hodnotná území s důrazem na jejich poznání a udržitelné využívání, např. v oblasti cestovního ruchu. Dochází k minimalizaci rizik plynoucích z rozšiřování invazních druhů rostlin i živočichů.
Pro vztah ke zvířatům je důsledně uplatňován princip respektu a soucitu. Na školách i v občanském vzdělávání je aplikována výuka základů etiky a ochrany zvířat. Legislativa na ochranu i hospodářské využití zvířat sleduje současný vývoj a důsledně chrání zvířata proti možnému utrpení.Myslivost probíhá v souladu s ochranou zvířat.
Společnost má dostatečnou odolnost vůči potenciálnímu nedostatku čisté podzemní vody. Je tomu tak díky průběžnému zvyšování retenční schopnosti krajiny, změně postupů obdělávání zemědělské půdy a ochraně vod před znečištěním. Stát mám vypracovánu rebilanci zásob podzemních vod pro celé území České republiky s průběžnou aktualizací. Jsou budována technická díla snižující odtok vody z našeho území. Stát podporuje moderní projekty vícenásobného využití (recyklace) vody.
Česká republika dbá na důsledné zlepšování druhové a věkové skladby lesa, a tím na výrazné zvýšení retenční schopnosti lesních porostů. Je stále mapován zdravotní stav lesa. Část lesní dřevní biomasy je ponechávána na místě pro regeneraci lesní půdy, tím je udržována stálá kvalita lesního půdního fondu. Je upřednostňována výběrová těžba.
V rámci společné zemědělské politiky EU Česká republika dokázala spolu se svými spojenci změnit systém přímých plateb, který výrazně zvýhodňuje malé farmy a vlastníky půdy proti velkým společnostem (degresivní systém podpory, zacílení podpory na vlastníky). Důsledkem je zachování přijatých prostředků v daném místě a regionu, nedochází k odlévání bohatství z venkova do velkých měst, je stabilizována cena zemědělské půdy. Česká republika podporuje z národních zdrojů některé hospodářské a zemědělské aktivity ve veřejném zájmu (včelařství, podhorské pastevectví aj.).
