Svět je ve veřejném sektoru zadlužený ve výši, který dostupné dějiny neznají. Řada zemí žije na vlastních dluhových minách ze dne na den. Vlády se snaží řídit finanční toky, jenže v globalizovaném světě denně desítky miliónů lidí uskuteční několik stovek miliard finančních a majetkových transakcí, které považují pro sebe za nejvýhodnější.
České veřejné rozpočty jsou zatíženy politickou zbabělostí. Zvyšující se délka života a technologické možnosti ve zdravotnictví vytvářejí obrovský tlak na náklady, které s tím souvisejí. Převážná část politiků přesto veřejnosti zatajuje, že úroveň zdravotní i sociální péče je dlouhodobě neudržitelná bez zásadních změn, které zvýší odpovědnost každého z nás za naši vlastní zdravotní péči a důstojné stáří.
V časech ekonomického růstu žádná politická reprezentace nevytváří rezervy pro zvýšení odolnosti vůči budoucím krizím. Příjmy z dočasně dobrých časů jsou přerozdělovány jako trvalé pravidlo, což v případě krize vytváří tlak na další zadlužování.
Budeme nezodpovědně spotřebovávat více, než budou zdroje, které je naše ekonomika schopná vygenerovat. Politici nenajdou odvahu k nezbytným systémovým změnám, zejména v oblasti penzijního a zdravotního pojištění. Stále více peněz bude vynakládáno na mandatorní výdaje a přerozdělování. Rozvoj a investice budou omezeny. Země pomalu, ale jistě míří do dluhové pasti.
Veřejné rozpočty jsou jako celek vyrovnané při reálném růstu HDP od 0 – 2 %. Jejich odolnost se zvyšuje tím, že při růstu nad 2 % se vytváří přebytek jako rezerva, která je čerpána v době recese. I tehdy však saldo veřejných rozpočtů neklesá pod -3 % HDP a strukturální deficit se blíží nule.
Míra přerozdělení, vyjádřená složenou daňovou kvótou, činí cca 30 % HDP. To znamená pokles odvodové zátěže oproti současnosti o cca 4 p. b. HDP, oproti roku 2017 to znamená nižší daňovou zátěž o cca 4 %. Nižší jsou zejména přímé odvody, je tedy méně zdaněná zejména kvalifikace a pracovní píle. Odvody na zdravotní a sociální pojištění jsou zastropovány na 2,5 násobku průměrné hrubé mzdy. Daňový systém je jednoduchý. Byly odstraněny desítky nesystémových výjimek.Klade se důraz na stabilitu odvodového systému, jeho časté změny totiž přinášejí náklady pro stát i poplatníky. Ponechány jsou pouze výjimky podporující rodiny s dětmi, zajištění vlastního bydlení, zajištění se na stáří, výzkum a vývoj a charitu. Základ daně z příjmů fyzických osob, zdravotního a sociálního pojištění je sjednocen. Tyto odvody vypočtené ze stejného základu odvádějí poplatníci na jedno inkasní místo a pouze z tohoto místa je také prováděna kontrola. Počet formulářů, podání i plateb je minimální, což snižuje administrativní zátěž nejen pro poplatníka, ale také pro stát. Samozřejmostí je dálková, elektronická komunikace, která šetří čas daňových poplatníků.
Občané se celoživotně více podílejí vlastními výdaji na zdravotní péči a na zajištění ve stáří. Stát podporuje vhodné produkty, které pro tento účel nabízí komerční sféra. Systém zdravotnictví i starobních penzí je tak stabilizovaný.
Efektivita veřejných výdajů je maximální díky zavedení výkonového a cílového rozpočtování ve státním rozpočtu.Všude tam, kde je to možné, si rezorty stanovují měřitelné cíle, které jsou spojeny se zvýšením kvality nebo dostupnosti veřejných služeb. Daňoví poplatníci i politici tak obdrží jasnou informaci, co přináší zvýšení či snížení konkrétního výdaje do určité oblasti, a mohou porovnávat jejich přínos. Tato metoda rozpočtování umožňuje lépe vyhodnotit, kterou veřejnou službu má zajišťovat veřejný sektor a kterou sektor soukromý. Odpovídá také na otázku, jak umístit veřejné prostředky, aby přinesly co největší efekt. V případě nutnosti umožňuje snížit či odstranit takové veřejné výdaje, které jsou nejméně efektivní.A to při přesném vědomí dopadu těchto úspor.
Základním nástrojem naší ekonomiky je bezpečný finanční systém podporující rozvoj hospodářství. Vysoce konkurenční prostředí mezi finančními institucemi a jasná pravidla umožňují poskytovat kvalitní finanční služby a zajišťují jejich odpovědnost vůči klientům. Finanční sektor dosahuje adekvátních zisků, které garantují jeho stabilitu a rozvoj. Nástrojem ochrany klientů finančních služeb je především jejich finanční gramotnost. Stát proto podporuje příslušnou výuku nejen ve školství, ale i v celoživotním vzdělávání.
Česká republika používá společnou evropskou měnu euro a podílí se na měnové politice eurozóny. Jsou tak odstraněna kurzová rizika pro české exportéry na našem nejdůležitějším trhu. V rámci eurozóny Česká republika prosazuje prostředí s cenovou stabilitou a jednoduchá a vymahatelná pravidla měnové politiky.
