Česká republika je středně velký stát v Evropě a malý ve světě, s čímž koresponduje počet obyvatel. Tyto faktory limitují naši vojenskou sílu. Naše otevřená exportně orientovaná ekonomika je dominantně zaměřená na země EU (v roce 2016 tam směřovalo 85 % exportu). Nedisponujeme velkými a strategicky důležitými ložisky nerostných surovin.Náš ekonomický (ne)úspěch je spojen s prosperitou EU a udržením, případně dalším rozšířením globalizace.
Česká republika se musí věnovat potenciálním hrozbám a rizikům, respektive vytvářet politiky, jak jim čelit, a to ve třech geografických dimenzích. První představuje její bezprostřední okolí ve středoevropském prostoru. Druhou geografickou dimenzí je Evropská unie se svým okolím a transatlantickými partnery – USA a Kanadou – a třetí dimenzí je globální celek.
V polovině druhé dekády XXI. století jsou pro Českou republiku, střední Evropu a EU největším bezpečnostním rizikem politické síly zpochybňující fundamenty, na kterých spočívá demokratický systém vládnutí a systém vlády práva. Obrana je vyloučená bez existence dostatečně robustních vojenských sil umožňujících věrohodné odstrašení, respektive efektivní obranu proti všem silám, které by chtěly vynutit změnu politických či teritoriálních poměrů, k nimž v posledních pětadvaceti letech v Evropě došlo. Je třeba otevřeně říci, že touto silou je a v nejbližších letech zůstane Rusko.To je nejen přímým sousedem středoevropského prostoru, ale i nejhlasitějším a nejsilnějším kritikem současného stavu systému mezinárodních vztahů a především mocností, která ve snaze „realizovat změnu ve svůj prospěch“ použila fyzickou sílu.
Expanzivní kroky Ruska zapadají do rámce pokusů o transformaci mezinárodního systému do podoby tzv. „interpolárního světa“, který je charakterizován přesunem od kulturní, politické a hospodářské dominance Západu k mnohem rozmanitějšímu a heterogennějšímu mezinárodnímu systému, v němž noví a staronoví hráči nejen prosazují svoje zájmy, ale také vlastní pohledy na svět.
Pokud je správný předpoklad, že cesta k novému světovému (ne)řádu povede přes (ne)ochotu a (ne)schopnost silných dohodnout se na pravidlech šitých na míru jednotlivým regionům a aktérům, bude svět daleko více než v současnosti patřit velkýma silným.Respekt, který si tak prokáží,mezi nimi nastolí „rovnost“ nebo „rovnováhu“, která se stane zdrojem světové stability ve XXI. století.
Současným a především budoucím trendem bude existence hybridní hrozby. Mezi hrozby, kterým budeme čelit, patří terorismus, radikalizace, kriminalita, extrémismus, desinformační kampaně, subverze či cílené podkopávání legitimity státní správy, teritoriální spory, negativní aspekty mezinárodní migrace, extremismus a nárůst interetnického a sociálního napětí, kybernetické útoky, šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, přerušení dodávek strategických surovin nebo energií a pohromy přírodního původu a jiné mimořádné události.
V novém světovém uspořádání jsou v rámci většího celku naše zájmy dobře reprezentovány. České národní zájmy v zahraničí hájí kvalitní, profesionální a spolehlivá diplomacie.
Vnitřní pravidla tohoto většího celku jsou nastavena tak, že i relativně menší a slabší aktéři je mají možnost ovlivnit.
Česká republika je aktivním členem Evropské unie a Severoatlantické aliance. Je naplňován princip subsidiarity: vše, co lze účelně řešit na nižší úrovni, řeší se na této úrovni. Česká republika podporuje posilování kompetencí obou celků tam, kde je výrazně kvalitnější pouze společné řešení, zejména tedy v oblasti zahraničí, bezpečnosti a energetické politiky.
Evropská unie se přizpůsobuje změněným podmínkám ve světě, její politická a vojenská síla odpovídá její ekonomické důležitosti, což jí umožňuje čelit imperiálním ambicím, jaké v roce 2017 prosazovala Ruská federace, a staví ji to na stejnou úroveň s ostatními velmocemi.
Česká republika se podílí na rozhodovacích procesech i na společné odpovědnosti a společnost vnímá Evropskou unii jako svůj prostor, nikoliv jako cizí instituci.
V době migrační krize a dalších hrozeb pouze Evropská unie, další demokratické státy a NATO vytvářejí podmínky pro další kontinuitu rozvoje naší civilizace, všichni ostatní ho buď modifikují, nebo ničí.
Naši bezpečnost garantuje naše členství v NATO. Česká republika není černým pasažérem, plní své závazky. Naše armáda není velká, ale je moderní a akceschopná. Kolektivní obranu obohacuje především velkým podílem intelektuálních a odborných kapacit. Za tím účelem stát zajišťuje profesionálním vojákům špičkové vzdělání.
Udržujeme a rozvíjíme dále vztahy s tradičními spojenci, jako je Izrael. Zůstáváme v rodině západních liberálních demokracií a spolupracujeme s demokratickými zeměmi jako je Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan apod., které jsou i mimo EU a transatlantické spojenectví.
Česká republika obnovila svoji pozici mezinárodní autority v oblasti lidských práv.
Občané mají důvěru v právní stát, který je schopen vytvářet pocit bezpečí i při řešení každodenní „drobné“ kriminality. Represivní orgány nezneužívají své pravomoci a jejich rozhodování je předvídatelné. Kdysi největší nevojenská hrozba (organizovaný zločin propojený s korupcí) je eliminována zejména díky zrušení neprůhledného systému dotací a výjimek pro jedny na úkor druhých. Terorismus tak zůstává velkou hrozbou, která je však na území České republiky minimalizována díky důsledné migrační politice a zpravodajským službám, které pracují efektivně a koordinovaně.
Stát nepřipouští lokality s vlastním „právním“ systémem, účinně brání vzniku sociálně vyloučených lokalit a vytváření skupin organizovaného zločinu a jejich financování, věnuje se odhodlání a potírání důsledků působení cizí moci (dezinformační kampaně, kybernetické útoky, ovlivňování vybraných skupin odborníků…). Zdokonaluje se systém fyzické ochrany měkkých cílů i kybernetické ochrany kritické infrastruktury. Ochrana nezávislosti orgánů činných v trestním řízení stabilizuje policejní útvary a zvyšuje jejich odborné schopnosti. Jasně se rozlišuje odpovědnost policejních týmů za vyšetřování a státního zastupitelství za dohled nad ním. Důsledně se kontroluje veškeré využívání utajeného sledování obyvatel bezpečnostními složkami a jeho zneužití se přísně trestá. V České republice se realizují kvalitní preventivní protidrogové programy v rámci vzdělávacích plánů od mateřských po střední školy, důsledně je potírána drogová mafie.
