Většina zemí světa se dnes nachází v neuspokojivém stavu a řeší – či spíš neřeší – často zcela zásadní problémy. Kvalita státní správy klesá úměrně úpadku vzdělanosti. Snaha všechno řídit, všechno sledovat a mít vše pod kontrolou vede k omezování lidské svobody, často s poukazem na fenomén dneška – terorismus. Moderní technologie nabízejí v tomto směru takové možnosti, o kterých se v minulosti stoupencům diktatur ani nesnilo. Snaha zajistit sociální blahobyt i těm, kteří nechtějí pracovat, vede k drancování potenciálu střední třídy a jejímu úpadku. Více než ekonomika roste ve většině států byrokracie, úměrně tomu ale klesá kvalita služeb a garancí státu. S úpadkem etiky a odpovědnosti narůstá počet zákonů, které se snaží udržet společnost v chodu restrikcemi. Lidé jsou frustrovaní a o stát se zajímají čím dál méně, klesá i volební účast.
Česká republika náleží do okruhu západních demokracií lpějících na klasické dělbě státní moci a dodržování, obhajobě a ochraně přirozených lidských práv a svobod. Klíčovým a dlouhodobým úkolem je tento systém zachovávat a rozvíjet. Udržení stávajícího systému je primárním strategickým cílem, který je třeba mít při veškeré činnosti a plnění dílčích úkolů vždy na paměti.
České právo je v současné době nepřehlednou a rozsáhlou směsicí regulačních a sankčních předpisů postihujících už takřka veškeré možné oblasti lidského jednání. S každým dalším rokem se právní řád České republiky rozšiřuje takovým způsobem, že již nabobtnal do neudržitelných rozměrů.V praxi již není možné, aby se kdokoliv bezchybně orientoval v celém právním řádu a měl o něm přehled, a to včetně odborníků a profesionálů. Legislativní chaos a nadmíra předpisů navíc vždy v přímé úměře souvisí s nedodržováním, obcházením nebo zneužíváním zákonů.
Přemíra regulačních předpisů dlouhodobě omezuje lidskou svobodu, a to nikoli revolučně, ale evolučně, což s sebou nese zvýšené riziko, protože většina společnosti si v takovém případě tohoto pomalého, ale nezadržitelného vývoje nemůže všimnout.Ve společnosti převládá přesvědčení, že každý negativně vnímaný jev lze vyřešit zákonem. To samo o sobě vytváří tlak na další a další regulační a represivní normy, které ve skutečnosti situaci vyřešit nemohou, naopak ji ještě zhorší.
Ke špatnému stavu českého práva a nevalnému mínění o něm značně přispívá rovněž pomalost soudních řízení, nekonečné průtahy v řízeních a často také nepředvídatelnost a překvapivost soudních rozhodnutí.Vydání pravomocného soudního rozhodnutí trvá často neúměrně dlouho. V takovém případě právo ovšem nemůže plnit svou klíčovou funkci.
Samostatnou kapitolou českého práva a justice je vymahatelnost soudních rozhodnutí. Existence pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí mnohdy nevede k úspěšnému vymožení soudem přiznané povinnosti. Přitom celý proces soudního řízení žalobce pochopitelně absolvuje právě kvůli tomu, aby se domohl splnění povinnosti, které mu žalovaný bezdůvodně odpírá. Špatná vymahatelnost práva souvisí s pomalostí soudních řízení, ale také s rostoucím trendem posilujícím práva a postavení dlužníka na úkor věřitele. Tyto dvě strany, které mají mít podle všeobecných principů rovné postavení, dnes již rovné postavení nemají, protože v silnější pozici se nachází dlužník. Jako kdybychom postupně opouštěli zásadu platnou již od antického Říma, že smlouvy se musí plnit.
Veškeré výše uvedené nedostatky zpravidla ústí ve značné ekonomické škody v podobě nedostatku investorů nebo absence schopných a činorodých občanů a podnikatelů, kteří jsou pro stát z dlouhodobého hlediska nepostradatelní. O nápravě nežádoucího stavu českého práva a justice se přitom již dlouho mluví, ale bez navazujících reálných a konkrétních kroků ke zlepšení této tristní situace.
Nesmíme dospět do stavu, kdy stát není schopen zajistit nezbytný servis pro občany, zato však omezuje lidskou svobodu a iniciativu.Nekvalitní státní správa brzdí podnikání a nestačí změnám ve společnosti. Stát neuchrání data svých občanů a firem, za která odpovídá. Bují korupce. Právní řád je natolik nepřehledný, složitý a občanovi nesrozumitelný, že není respektován. Končí vláda práva a společnost volá po vládě silné ruky.
Není zpochybňován ústavní princip dělby moci a vzájemných brzd a pojistek a není zkreslována úloha demokratických institucí. Nezdůrazňují se jen lidská práva, ale i základní lidské povinnosti.
Administrativní agendy jsou minimalizovány na ty opravdu nezbytné. Díky tomu je možné zaměstnávat mnohem méně státních úředníků. Stát má účelně stanovenou architekturu svých institucí a efektivita jejich funkcí je měřena výkonově. Instituce rozhodují předvídatelně a rychle a jsou svým občanům servisem a pomocí. Občan má právo i možnost komunikovat se státem ve všech případech elektronicky.
Existuje jednoznačná státní koncepce rozvoje datových sítí nejen pro veřejný sektor, ale i pro celou oblast digitální ekonomiky. Sítě umožňují plnohodnotnou vzájemnou komunikaci jak mezi institucemi, tak s občany a podnikatelským prostředím. Používáme cloudové struktury, které jsou plně funkční a bezpečné.
Jsou odstraněny nepotřebné, přežité a zbytné regulační zákony. Spolu s nimi výrazně ubylo i administrativní agendy a náročnosti její správy. Je důsledně uplatňováno pravidlo, že s každou novou regulací musí být zrušena jedna stávající. Agendy tak nenarůstají, ale průběžně se mění jejich priority. Právní řád je přehledný a srozumitelný. Zásahy do ústavního pořádku jsou prováděny co nejméně, vždy po široké a odborné diskusi. A zásadně vždy až pro příští volební období.
Stát podporuje široké vzdělávání obyvatelstva v ústavním systému a právním řádu. Lidé jsou si vědomi svých práv a svých povinností, ve společnosti díky tomu převažuje vědomí, že porušování a obcházení pravidel se nikomu nevyplácí. Na internetu jsou bezplatně přístupné všechny právní předpisy v aktuálním a závazném znění a stát zajišťuje online právní a informační servis pro adresáty právních norem.
Právo je předvídatelné, judikatura soudů je důsledně sjednocena a veřejně dostupná. Soudní systém je organizačně účinný a rychlý. Jeho elektronizace je plně funkční. Všude, kde je to možné a kde je to ve prospěch ochrany práv občanů, jsou stanoveny maximální lhůty pro soudní rozhodnutí. Stát tím pro soudnictví vytváří optimální podmínky. Vláda práva je prvořadou prioritou ve společnosti, a proto musí být justiční systém kvalitně zajištěn jak personálně, tak i materiálně. Individuální odpovědnost soudců a státních zástupců je zvýšena. Vymahatelnost práva je vysoká, trest za porušení zákona přichází rychle. Nepodmíněné tresty jsou ukládány pouze za závažnější provinění, v ostatních případech jsou ukládány tresty alternativní, pro společnost prospěšné a méně nákladné. Na obviněné a nepravomocně odsouzené občany pohlíží společnost jako na nevinné, čemuž odpovídají i podmínky vazby.
Příznivá kombinace růstu životní úrovně, vzdělání obyvatelstva a občanského vzdělávání zvýší zájem o občanské záležitosti, včetně zájmu o volby. Jako plnohodnotná možnost existuje elektronická volba, která naplňuje zásady tajnosti volebního práva a bezpečnosti.Našim občanům doma i v zahraničí umožní komfortním způsobem naplnění volebního práva.
Občané i firmy se nemusejí obávat, že v případě zneužití dat či kybernetického útoku dojde k ohrožení jejich života, zdraví, pověsti či k ohrožení majetku a ekonomickým ztrátám. Stát má zcela pod kontrolou bezpečnost systémů.Vzhledem k nemožnosti disponovat vlastní dostatečnou odbornou kapacitou zajišťuje bezpečnost prostřednictvím certifikovaných a prověřených společností.
Důležitou prioritou je národní systém sledování a vyhodnocování kybernetických hrozeb. Důsledně je chráněno duševní vlastnictví.
