Škola v poslední době ztratila monopol na vzdělávání! Čím dál tím více se na vzdělávání podílejí i další instituce, sdělovací prostředky, sociální sítě, ale i rostoucí možnosti cestování a snadno dostupný kontakt s celým světem.Vědomosti a informace rychle ztrácejí svoji hodnotu, žádná škola nemůže stačit tempu oborového vývoje, je třeba, aby se tato skutečnost promítla do pojetí vzdělávání 21. století i do činnosti škol.
Česká republika patří mezi země, které nedisponují velkým surovinovým bohatstvím, je zemí, která má za sebou desetiletí socialistické devastace celé společnosti i jejích mravních hodnot, zemí, jež prošla těžkostmi transformačních let. Zároveň je to také země velkých kulturních tradic a historie, na kterou můžeme být právem hrdí. Její poloha ve středu Evropy nám dává velké možnosti podílet se na dalším rozvoji moderní společnosti, kterých bychom měli umět využít.
Prosperita a budoucnost naší země stojí a padá se schopností reagovat a přizpůsobit se možnostem, které přináší globální pokrok, ale také schopností minimalizovat rizika a nebezpečí, která fungování moderní společnosti přinášejí. Pokrok, rizika i výzvy se týkají všech myslitelných a klíčových oblastí způsobu našeho života: morálky, etiky, kultury, vědy, práce, životního prostředí, zdraví, výroby i volného času.
Základem rozvoje a budoucnosti této země je proto kvalitní a moderní vzdělání. Každá země, která má ambice být moderní, technologicky vyspělou a občansky zdatnou společností, musí dbát nejen na vzdělávání mladých lidí, ale zároveň nezanedbávat ani další vzdělávání a rozvoj kvalifikace lidí v produktivním věku.Výzvou je proto reforma školství pro potřeby 21. století, rozvoj technologických dovedností dospělých a podpora změn s ohledem na proměňující se strukturu pracovních příležitostí.
Učitelé už nejsou a zcela jistě nebudou těmi, kdo všechno vědí nejlépe, těmi, kdo předávají všechny poznatky. Jejich pozice se mění a musí se změnit i způsoby a cíle jejich práce a jejich vzdělávání. Měli by se stát zprostředkovatelem vědění, rádcem, průvodcem, ale i těmi, kdo motivují a ukazují správnou cestu.
Vzdělání se stává čím dál více hodnotou samo o sobě a především dovednostní a osobnostní kultivací mladého člověka. Je jisté, že v nejbližších desetiletích bude potřeba rozvíjet dovednosti a kompetence, které umožní pružně reagovat na potřeby doby i požadavky budoucích zaměstnavatelů.Mezi ně bude nepochybně patřit schopnost komunikace a spolupráce, znalost několika cizích jazyků, matematická a digitální gramotnost, kreativita, ale i občanské kompetence a emoční inteligence.
Vzdělání je základní zárukou budoucí prosperity a blahobytu naší země. Skutečná prosperita moderních ekonomik čerpá především ze síly nápadů a myšlenek. Proto je mimořádnou slabinou našich politických, tedy i rozpočtových priorit, že tuto pozici v politice České republiky vzdělání nemá. Je prioritou pouze verbální, v účetní bilanci veřejných prostředků je popelkou.
Stávající odborné vzdělávání, které má obrovskou převahu nad vzděláváním všeobecným, je výhodou pouze zdánlivou. Oborový vývoj se posouvá tempem, kterému školy nemohou stačit ani odborně, ani personálně. Nedokážou dostatečně připravit ke schopnosti řešit problémy, kreativnímu přístupu k úkolům, schopnosti komunikace v několika jazycích i matematické a informační gramotnosti a schopnosti kritického myšlení.
Důsledkem je stoupající nespokojenost části rodičů i studentů, hledání vlastních cest a stoupající riziko, že nadané děti nebudou mít šanci využít svůj potenciál.
Setrváme u překonané podoby školství, neučiníme vzdělávání prioritou, rezignujeme na vzdělávací potřeby handicapovaných, připustíme otevírání nůžek ve vzdělání ze sociálních důvodů, narážíme tak na limity potenciálu naší ekonomiky, riskujeme nenahraditelnou ztrátu talentů a zvyšujeme sociální napětí. Společnost ztrácí odolnost vůči rizikům eroze tradičních pozitivních hodnot.
Česká škola je místem budování demokratické společnosti, vzdělávání, osobnostního rozvoje a výchovy občana prosperující země. Z našich dětí vyrůstají svéprávné a sebevědomé osobnosti, které se zajímají o svoji zemi, věci veřejné, ctí a uznávají naše kulturní tradice, jsou jim blízké evropské kulturní hodnoty a ideály humanismu vycházející z antického a židovsko-křesťanského duchovního odkazu a chápou je.
Ve výuce se zdůrazňuje poznání současných dějin jako předpoklad úspěšné odolnosti proti manipulativním metodám politiků a účelově vznikajících aktivních menšin s individuálními zájmy.
Celé školství se odpoutalo od pouhého předávání rychle se proměňujících vědomostí, vzdělávání a výchova se zaměřuje na rozvoj kompetencí a dovedností potřebných pro život i práci hluboko v 21. století. Schopnost řešení problému, spolupráce, kreativní přístup k úkolům, komunikace v několika jazycích a matematická a informační gramotnost jsou cestou k budoucí prosperitě a konkurenceschopnosti Průmyslu 4.0. Třetina středoškoláků absolvuje minimálně půl roku studia v zahraničí.
Zdůrazňovaná potřeba kvalitního technického vzdělávání je nutností, není však sama o sobě řešením. Za výsledek vzdělání nesou nedílnou spoluodpovědnost jak školy, tak rodiče, studenti a žáci. Panuje obecné vědomí, že kvalitní vzdělání je nejdůležitější rodinnou investicí. Změnila se nejen struktura škol, ale i jejich kurikulum a způsoby i metody výuky. Díky tomu Česká republika prosperuje a je moderní, kultivovanou a blahobytnou zemí.
Mateřské školy nabízejí dostatečnou flexibilitu, která vychází vstříc rodičům a vzdělávání dětí. Síť mateřských škol je přizpůsobena rostoucím změnám v urbanizaci. Mateřské školy jsou centry, která umožňují výchovu dětí ve skupinách podle potřeby rodičů, zároveň poskytují péči dětem v domácnosti či jiných alternativních formách. Funguje spolupráce veřejných a soukromých mateřských škol.
Pozitivní vztah ke vzdělávání je formován v nejútlejším věku a pokračuje i na základní škole. Školy jsou dostupné tak, aby základní vzdělávání bylo k dispozici co nejblíže místu bydliště. Vzdělávání nediskriminuje žádnou sociální skupinu, je vstřícné ke slabším a k handicapovaným a respektuje individuální možnosti a předpoklady dětí.
Základní škola zajišťuje, že se děti uplatní v zaměstnání, životě a společnosti vůbec i za desítky let. Tak jsou získány pro myšlenku aktivního přístupu ke vzdělávání. Poznávají, jaké možnosti jim nabízí kvalitní vzdělání, dostávají možnost individuální cesty rozvoje předpokladů, ale zároveň jsou si vědomy spoluodpovědnosti za výsledek svého vzdělávání.
Společné vzdělání dětí neznamená potlačení jejich individuality a nadání. Projekt dělené třídy umožňuje „dvourychlostní“ výuku v řadě předmětů při zachování principu rovného přístupu ke vzdělání. Důraz je také kladen na fyzickou zdatnost žáků. V rámci školní výuky jsou vytvořeny podmínky pro sportování.
Na střední školu přechází větší část žáků po ukončení základního vzdělání. Mimořádně talentované děti mají možnost během základního vzdělání přestoupit na víceletá gymnázia.
Středoškolské studium je pro studenta rozhodujícím obdobím, které zpravidla rozhoduje o jeho profesní životní dráze. Je třeba zvýšit význam přenositelných dovedností, jako je schopnost pracovat s informacemi, vytvářet systémové koncepce, provádět analýzu a syntézu, řešit problémy, aplikovat matematické dovednosti, nacházet logické souvislosti, sociální dovednosti apod.
Změnila se síť středních škol a jejich zaměření. Přírodovědné, technické a všeobecné vzdělávání je dáno do rovnováhy tak, že je podchycen zájem dětí o obor, ke kterému mají největší přirozený talent, a tak se jim otevírají perspektivní vzdělávací cesty.
V rámci učňovského školství je prosazen požadavek duálního vzdělávání. Firmy a školy spolupracují při výchově a vzdělávání žáků učňovských škol. Mistrovské zkoušky jsou alternativou maturitní zkoušky a umožňují přímý přístup do terciálního vzdělávání v příslušných programech.
České vysoké školství je diferenciováno. Bakalářské obory jsou formovány jako profesní typy vzdělávání a je jasně definovaná jejich prostupnost směrem k vyšším akademickým programům.
Je překonána rozdrobenost výzkumu a na vysokých školách jsou stanovena zásadní témata, která korespondují se společenskou objednávkou.
Přebujelá a nefunkční síť vysokých škol je optimalizována. Na školách působí dostatek teoretických odborníků i expertů z praxe.
Kvalita vysokých škol je i podle uznávaných indexů na mezinárodní úrovni. Je podporována co nejširší praxe studentů v zahraničí a pracovní pobyty v zahraničí.
Postgraduální a celoživotní vzdělávání je podstatně širší a jsou definovány profese, u kterých bez tohoto vzdělání nelze vykonávat odpovědnější pozice a činnosti.
Společenská prestiž a finanční ohodnocení učitelů jsou ze státních zaměstnanců z nejvyšších. Současně s tím jsou kladeny vysoké požadavky jak na jejich odbornou úroveň, tak na jejich mravní a osobnostní kredit.
Ve školách působí učitelé, kteří se orientují v moderních pedagogických trendech, dokáží své žáky motivovat, pomáhají jim hledat cestu a vštěpují jim pozitivní vztah k vědění.Nejsou zatěžováni administrativní, organizační a hospodářkou agendou školy, pro tyto účely má ředitel školy k dispozici příslušný aparát.
Ředitelé škol jsou odpovědní za vedení školy, určují směr a cíl a pečují o kvalitu výuky. Mají maximum pravomocí týkajících se metod a forem vzdělávání. Zřizovatel školy pak kontroluje výsledky.
Česká společnost si je vědoma existenčního významu naší kultury a hodnot, které díky ní společně sdílíme. Je nezpochybnitelné, že česká kultura je dominantně postavena na křesťansko-judaistických hodnotách a antických tradicích, které formovaly náš způsob života, tedy základy naší morálky, principy demokratického tříbení názorů, snahu o aktivní život, poznávání přírody a pravidel chování lidské společnosti a strukturu rodiny. Náš postoj k lidem, kteří k nám přicházejí z jiných zemí, je přátelský za předpokladu, že chtějí žít s námi, a ne vedle nás. Sdílejí tedy s námi naše hodnoty, mluví naší řečí a dodržují naše zákony a zvyklosti.
K zachování těchto tradic slouží vedle vzdělávání i kulturní instituce a církve.
Církve jako společenství lidí mají ve společnosti významnou úlohu při ochraně naší kultury. Veřejné instituce s nimi spolupracují a vytvářejí dostatečný prostor pro jejich vzdělávací a humanitární poslání. V žádném případě nejde o vnucování víry, ale o kultivaci společných hodnot, které z křesťanství a judaismu vzešly.
Kulturní infrastruktura nejen ve velkých městech, ale i na venkově není jen místem pasivní konzumace kultury. Je také místem duchovního a intelektuálního setkávání a spojování lidí, kterým není lhostejné veřejné dění a jeho kultivace. Názory a výzvy, které z těchto setkávání vycházejí, výrazně ovlivňují veřejné rozhodování.
Je podporován zájem mladých lidí o kulturu. Mladí lidé do 25 let mají k dispozici poukaz s ročním finančním limitem pro návštěvu divadel, koncertů, muzeí, galerií a kulturních památek.
Navzdory opakovanému ničení našeho kulturního dědictví při různých revolucích a válečných konfliktech máme na svoji velikost a počet obyvatel úžasné kulturní dědictví. Opravené památky jsou klíčem k turistickému ruchu a vedle sportu jakousi „výkladní skříní“, důležitým prostředkem propagace naší země. Kulturní památky v soukromém vlastnictví mají v přístupu k veřejným zdrojům rovnoprávné postavení s kulturními památkami ve vlastnictví veřejném. Lidé pracující v kultuře požívají odpovídající společenské prestiže a důstojného ekonomického postavení.
