Profesor Bedřich Moldan se narodil 15. srpna 1935 v Praze, jeho otec byl policejní právník, matka učitelka. Se svou ženou, která je profesorkou na Univerzitě v Ústí nad Labem, žije již 53 let v Praze 6 na Hanspaulce, kde společně vychovali své tři děti.
Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1958 do „Sametové revoluce“ byl zaměstnán v Ústředním ústavu geologickém. Současně byl tajemníkem Československé spektroskopické společnosti a to v letech 1976-1986 a také v tomto období působil jako místopředseda Ekologické sekce Československé biologické společnosti.
V roce 1990 byl zvolen poslancem České národní rady a zároveň jmenován prvním ministrem životního prostředí. Do roku 1991 tak stál u zrodu této nově vznikající instituce a položil se svými spolupracovníky základy legislativy týkající se ochrany životního prostředí na vládní úrovni.
Počátkem devadesátých let působil v řadě dalších veřejných funkcí, například jako předseda Českého svazu ochránců přírody, kde je stále čestným předsedou, nebo předseda Národního klimatického programu. V letech 1991 – 1993 byl poradcem ministra zahraničních věcí a také předsedal pracovní skupině Konference OSN o životním prostředí a rozvoji. Od roku 1993 do roku 2001 byl zvolen předsedou Správní rady Regionálního Centra pro životní prostředí sídlící v Budapešti.
V roce 1997 se stal profesorem Univerzity Karlovy, kde je již od roku 1992 ředitelem Centra pro otázky životního prostředí. Mimo jiné také působí v různých funkcích v těchto institucích: jako poradce monackého prince Alberta II., člen České statistické rady, člen České inženýrské akademie či předseda občanského sdružení Sázava 21, které jako senátor založil za účelem rozvoje regionu Posázaví.
V letech 1998 – 2001 působil jako vyjednavač pro životní prostředí, vědu a vzdělávání v rámci delegace České republiky pro vyjednávání o přistoupení k EU. Na přelomu století mezi lety 2000 - 2001 vykonával funkci předsedy Komise OSN pro udržitelný rozvoj. Od roku 1999 byl členem Vědecké rady Evropské environmentální agentury v Kodani, v letech 2002 – 2005 se pak stal jejím předsedou. V roce 2004 byl jmenován členem Skupiny na vysoké úrovni pro Lisabonskou strategii tzv. "Kokova skupina" v Bruselu.
V roce 2004 byl zvolen na Kutnohorsku a Havlíčkobrodsku senátorem Parlamentu ČR za ODS, která ho v tomto obvodu nominovala a kde mu letos na podzim vyprší jeho šestiletý mandát. Do ODS vstoupil v roce 1991 a v Topolánkově stínové vládě byl do roku 2006 stínovým ministrem životního prostředí. Od počátku svého členství v ODS vždy logicky hájil zásady ochrany životního prostředí jako hodnotu, která by měla automaticky náležet k hlavnímu proudu moderní pravicové konzervativní politiky. V ODS však ne vždy našel podporu a porozumění pro tyto své názory a hodnoty, které celý svůj život prosazuje. Na přelomu let 2009 a 2010 se proto rozhodl přijmout nabídku naší nově vznikající pravicové strany TOP 09, která má ochranu životního prostředí jako jednu ze svých programových priorit. Následně se stal garantem pro otázky životní prostředí a podílel se tak na vzniku programu TOP 09 pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
TOP 09 mě oslovila s tím, že mi poskytne prostor, abych mohl přispět k formulaci ekologické politiky této strany. Jsem velmi potěšen, že tento prostor je dostatečný.
Kodaň byla neúspěchem. Jednotlivé státy se nedokázaly dohodnout. Řeknu jenom jednu věc. Jednu z˙výrazných příčin se považovalo, že Spojené státy nebyly připraveny zaujmout nějaké výraznější stanovisko z˙důvodu nedostatku vlastní legislativy.
Chaos a nekoncepčnost ve výstavbě dopravní infrastruktury i samotné fungování pražské hromadné dopravy se stává věčným tématem.
Co se týče přímo zařazení mezi ty obnovitelné zdroje, tak tam si myslím, že ta snaha není na místě, protože obnovitelné zdroje jsou zcela jasně definovány už dlouhou dobu, definuje je několik směrnic Evropské unie.
Zásadní problém je skutečnost, že radní čtyři roky v této záležitosti nic podstatného neudělali a nyní si těsně před volbami zřejmě chtějí naklonit důvěru veřejnosti.
Dvě bleskové povodně v jednom roce, které postihly nejprve Moravu a nyní sever Čech, jasně ukazují, že něco není v pořádku. „Tisíciletá voda“ přichází v podstatě každým rokem. Otázkou zůstává, zda můžeme povodním předcházet, a která z množiny možných opatření provést.
V Praze se má změnit systém parkování. S návrhem přišli dopravní experti ČVUT a magistrát jej hodlá realizovat.
