Chaos a nekoncepčnost ve výstavbě dopravní infrastruktury i samotném fungování pražské hromadné dopravy se stává věčným tématem. Zbytečné chyby úředníků připravují Pražanům spoustu nepříjemností. Zmiňme krátce dva příklady, kdy si člověk připadá jako ve zlém snu.
Prodlužující se výstavba tunelu Blanka si vyžádala spoustu omezení, a proto se Pražané těšili alespoň na zprovoznění úseku kolem Hradčanské, což se stalo od začátku září. Chodci se však nestačí divit. Zmizel totiž podchod spojující východ z metra s oblastí za železniční tratí, odkud pak nasedali na autobusy nebo se vydali pěšky dále směrem do Dejvic.
Nyní musí chodit oklikou, a k tomu ještě přes rušnou železniční trať. Zde se jim do cesty postaví závory, a tak lidem často autobusy ujíždějí před nosem. Podle úředníků magistrátu nelze podchod prodloužit, protože ještě není vykoupen objekt, který brání v jeho výstavbě. Jinými slovy, o problému se vědělo dlouho dopředu, ale nikdo jej neřešil!
Nebo jiný příklad. Můj známý mi vyprávěl, jak nedávno čekal na noční autobus na stanici Anděl. Ve stanoveném čase se žádný neobjevil, proto čekal s rostoucím davem cestujících na další v půlhodinovém intervalu. Ani ten nakonec nedorazil a nejel ani další za hodinu. Nikde žádné oznámení ani upozornění. Kdyby kolem náhodou neprocházeli městští strážníci, kterých se cestující zeptali, o mimořádné výluce by se vůbec nedověděli.
Jistě, výstavba dopravní infrastruktury i výluky hromadné dopravy jsou nutností. Nechápu však, proč se magistrát nesnaží minimalizovat negativní dopady s nimi spojené a způsobuje cestujícím těžké chvíle. Jeho počínání pak působí arogantně a slušné lidi zbytečně rozčiluje.
Parlamentní listy, 15. 9. 2010, Rubrika: Politici voličům
