Ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek jde do finále. Se svou funkcí i s návrhem zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu. Zákon by měl jít 15. dubna 2025 do druhého čtení ve Sněmovně. Co konkrétního přinese či nepřinese? Má smysl, nebo potřebujeme radikálnější návrh s Ministerstvem vědy a vysokého školství? V rozhovoru pro VědaVýzkum.cz se dotkne i otázek, jak k nám lákat vědce z USA a jakou funkci nabídl Tomáši Mikolovi.
Do médií jste v poslední době promluvil o dvou tématech: lákání vědců z USA a případu Tomáše Mikolova, kterému jste po odchodu z ČVUT nabídl „spolupráci a pozici, která by odpovídala jeho odbornému kalibru“. Co jste tím myslel?
V podstatě hned druhý den po tom, co řekl, že končí na ČVUT, jsem mu na schůzce nabídl pozici poradce pro AI nebo zmocněnce pro AI.
Tedy obdobnou pozici, jakou zastává Petr Kavalíř pro kvantum?
Ano.
Přijal to?
Velmi odpovědně řekl, že to nyní nemůže přijmout, protože všechen čas teď tráví svým novým projektem, firmou BottleCap AI, na kterou už získal peníze od soukromých investorů. Ale zároveň jsme se dohodli na nějakých pravidelných konzultacích, protože jsme se shodli na mnohém. Řekl jsem mu, že připravuji dokument, jakýsi „white paper“, v němž bych shrnul, co potřebuje české výzkumné prostředí v příštích letech. Bude mi k tomu dělat jednu z oponentur. Tento dokument bych chtěl vydat v červnu.
Kde myslíte, že se stala v jeho případě chyba?
To si vůbec netroufám hodnotit, protože jeho projekty jsem neviděl. Možná byly výborné, možná ne. Už na podzim, kdy jeho odchod hrozil, jsem oslovil ministra školství, zda by mohlo být hodnocení jeho projektu v rámci OP JAK prověřeno. Nebyla nalezena žádná nespravedlnost. Tomášovi nevyšlo ani ERC, které je hodnoceno na evropské úrovni, takže nešlo jen o nějakou zaujatost českého systému. Ale možná je systém hodnotitelů v těchto rychle se vyvíjejících a větvících se oborech přežitý. Zároveň je to jistě velká a respektovaná osobnost v oblasti výzkumu umělé inteligence a s jeho hodnocením zkostnatělosti českého systému a českých institucí jsem ve shodě.
A když se kauza objevila v médiích, říkal jsem si: kde je vyjádření dotčených institucí, proč jeho financování záviselo na grantech a nenabídli mu odpovídající podmínky, vědecké křeslo, když má zkušenosti i ze Silicon Valley, z Google apod.? Proč jej neoslovily jiné univerzity? Ale na toto typicky české ticho jsem si v systému už zvykl. Já dostávám dotazy např. na Grantovou agenturu, ale tiskovou konferenci nebo výstup v médiích představitelů GA ČR jsem si nikdy nevšiml, aby trpělivě vysvětlovali, proč jsou mladí vědci nespokojení, proč velká část z nich nevěří GA ČRu, proč grant dostanou třeba až na popáté atd.
Asi by řekli, že mají málo peněz.
GA ČR má k dispozici pět miliard. Možná má udělat větší programy. Anebo má minimálně rozporovat to, co se šíří ve výzkumném prostředí i v médiích – pocit, že je to celé dopředu domluvené, že hodnotitelé nehodnotí objektivně…
Tomáš Mikolov zhmotnil veškerou negativní emoci z našeho systému, a to i pro lidi zvenku, kteří náš systém podezírají z toho, že je neefektivní, neobjektivní, že je v něm spousta peněz, ale výsledky nejsou vidět. A já si říkám, že jestli odejdou všichni lidé tohoto typu, systém se fakt nezmění.
Ještě je ale šance, že se do akademického prostředí částečně vrátí, protože teď s Technologickou agenturou připravujeme program technologických chairs, který by měl běžet od ledna. Chceme sem i ve spolupráci s velkými nadnárodními firmami dostat cca 20 lidí značného významu, 60 % na výzkumné instituce, 40 % do byznysu.
Tento program jste zmiňoval i v souvislosti s možným příchodem vědců z USA. Chcete je k nám nalákat?
Tato otázka by měla mířit primárně na samotné instituce (těch jsme se zeptali, pozn. red.). Já jim tuto otázku také položil: máte někoho, s kým jste v kontaktu? Ale reakce byla opět typicky česká: nemáme, protože bychom ho nezaplatili. Kdyby řekli: máme, pane ministře, máme domluvené tyto lidi a chtěli bychom se zeptat, jestli by je nešlo nějakým způsobem podpořit, hledali bychom cestu, jak zaplatit tyto vědce i přesun jejich rodin.
Mrzí mě, že s tímhle instituce vůbec nepřišly. Možná vědci z USA půjdou v první vlně spíš do Británie či do Norska, ale mohli bychom si sáhnout na druhou vlnu a nepřihlížet jen, jak jdou třeba na Jagellonskou univerzitu do Polska. Kdyby k nám přišlo 20 lidí, byl by to úspěch. A kromě toho, že je lze zaplatit z programu technologických chairs, tak je bude možné zaplatit i z programu Excelence pro vysoké školy a pro Akademii věd.
Pojďme od jednotlivých problémů k systémovému nastavení a k vašemu Návrhu zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, který by měl jít 15. 4. 2025 do druhého čtení ve Sněmovně. Proč by tento zákon měli poslanci podpořit, když na jedné straně říkáte, že potřebujeme Ministerstvo vědy a vysokého školství, ale zároveň předkládáte zákon, který ho nenavrhuje?
Když se tento zákon připravoval, neměli jsme politickou shodu na vzniku ministerstva, neměli jsme to v programovém prohlášení vlády. Plním zadání, na kterém byla shoda – na posílení transferu a komercionalizace výsledků, snížení administrativy, větší flexibilitě účelové podpory.
Proč by to měli poslanci podpořit? Mohou namítnout: pojďme radši připravit zákon, který bude řešit to, co vy říkáte, tedy Ministerstvo vědy a vysokého školství, a neměňme systém na pár měsíců.
To by byla velká chyba. Zákon je připraven a mnohé mění k lepšímu. To, že mám ještě daleko větší ambice, neznamená, že bych tuto normu neměl podpořit. Zákon řadu věcí zlepší. Ten, kdo říká, že je zbytečný, ho nečetl. Zeptejte se Jana Konvalinky z ÚOCHB, ředitele jednoho z nejlepších ústavů AV ČR, Martina Fuska, který je členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace a dalších lidí z terénu, kteří vyloženě čekají, kdy konečně bude schválen. Kdyby byl zbytečný, ani ho nepředložím. Já se s ním ale ztotožnil a dostal ho dokonce mezi 16 priorit této vlády do konce volebního období. Jsem optimista, že se ho podaří schválit, ale stát se může cokoliv.
Když chcete Ministerstvo vědy a vysokého školství, proč jste jako TOP09 neuvažovali, že jen oprášíte návrh Pavla Bělobrádka z roku 2017? Jste přece dokonce spolu ve SPOLU?
S Pavlem Bělobrádkem jsem hodně v kontaktu. Líbí se mu můj tlak na to, že bez ministerstva to nepůjde. On to viděl už tehdy. Chtěl ho v minimalistické variantě jako Ministerstvo vědy. Já říkám, že by to mělo být Ministerstvo vědy a vysokého školství a měla by pod něj spadat i Akademie věd, což by se setkalo s velkým odporem, pochopitelně, ale nedává smysl, aby stála mimo.
Musím zároveň říct, že jsem se k současnému zákonu dostal, až když byl v nějakém procesu připomínkového řízení. Kdybych ho stáhnul a navrhl něco úplně jiného, nebyla šance to stihnout. Ale ano, vnímám toto jako legitimní postup opozice, protože nejjednodušší způsob, jak se vymezit, je říkat, že je zákon i ministr zbytečný. Když tři roky říkají, že i můj post je zbytečný, tak nemohou uznat, že přináší něco hodnotného.
Co tedy zákon přináší hodnotného?
Zákon přináší snížení administrativy, vyjasňuje otázky, na co se smí použít institucionální podpora. Doteď třeba instituce nevěděly, zda ji smí použít na sandbox (nástroj, který umožňuje podnikům ověřit si u nových technologií a produktů, že splní veškeré regulatorní požadavky, pozn. red.). Zákon zjednoduší uživatelům žádost o grant, protože zavádí pro poskytovatele povinnost využívat informační systémy pro administraci, tuto povinnost bude mít i MŠMT (informačními systémy jsou např. GRIS či SISTA, v zákoně je výjimka pro operační programy, pozn. red.). Účinnost zákona bude od 1. 1. 2027, o rok jsme ji posunuli, aby se na to mohli poskytovatelé připravit.
Je dobré si však uvědomit, že jedním zákonem nelze postihnout celou oblast vědy a výzkumu, všech 16 rozpočtových kapitol a 184 organizací s institucionální podporou, zreformovat celou oblast výzkumu a očekávat, že vše najednou bude fungovat. Je to stejně lichá představa, jako že když splním 30 podmínek pro transfer, tak bude fungovat. Nebude. Já těmi 30 podmínkami udělám „super hřiště se super tartanem, závlahou a osvětlením”, ale někdo na něm musí chtít hrát.
Když jsme zmínili koncepce – těch je v zákoně zmíněno několik: národní koncepce (Národní politika výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí), je tam koncepce poskytovatele, koncepce výzkumné organizace. Nebude to zbytečná byrokracie? Mnohdy máme spousty stohů papírů, které nikdo nečte, nedokáže pojmout a naplňovány stejně nejsou.
To je legitimní námitka. Ale já v tomto případě předpokládám, že konečně nebudou jen tím stohem papíru, ale že po nich bude poptávka a bude vyžadováno jejich plnění. Když v zákoně říkáme, že by instituce měly mít svou koncepci, která bude mít nějaké cíle, očekával bych, že když se třeba bavíme o vysoké škole, tak její akademický senát se bude ptát, jak je koncepce naplňována. A bude se ptát, jak je například možné, že například transferová kancelář má jen půl úvazku, když má v koncepci transfer.
Jaká je představa harmonogramu vzniku takových koncepcí, aby se neschvalovaly dlouhé měsíce a nebyly brzy zastaralé? Navíc u institucí by předpokládám koncepce měla vycházet taky z jejich hodnocení (Modul 5 Metodiky hodnocení je vlastně koncepcí vysoké školy, pozn. red.). Jak to půjde skloubit?
Hlídat časový harmonogram asi není úkolem ministra, ale věci by měly být logicky schvalovány vzápětí po sobě. U koncepce v Modulu 5 také předpokládám, že všichni budou používat selský rozum a bude s panelem probíhat nějaká diskuze. Nebude to sázet nějaký počítač.
Zákon mění některé věci v grantových agenturách: zaměstnanci GA ČR a TA ČR přejdou pod služební poměr. Co to změní a proč to v zákoně je?
To vychází z doporučení legislativní rady vlády, bude se to týkat zaměstnanců, kteří přímo participují na procesu poskytování účelové podpory, tedy připravují návrhy koncepcí, strategií a programů, připravují a realizují dotační programy a vykonávají správní úkony, jako je např. příprava rozhodnutí o poskytnutí prostředků či kontrola čerpání prostředků.
Hodně mluvíte o transferu, v zákoně se toto slovo objevuje na mnoha místech. Dokonce je ve hře přejmenování RVVI na RVVIT, tedy Radu pro výzkum, vývoj, inovace a transfer. Když jsem si ale četla popis transferu v zákoně, že je to „proces spočívající v získávání, shromažďování a sdílení znalostí včetně dovedností“, tak mi to připadá, že o tom je přece věda obecně a není třeba to vypichovat takto explicitně?
Doposud nebylo v žádném legislativním dokumentu uvedeno, že výsledky nemají končit jen publikací, ale mají vést k aplikacím, že je to úkol institucí. Bylo snahou toto zviditelnit, protože doposud se transfer moc nedařil. Zákon transferu pomůže, ale opět představa, že schválením tohoto zákona se transfer bude rozvíjet na každé instituci, je iluzorní. Zákon pomůže třeba v tom, že se lidé nebudou bát zakládat spin-offy, protože dnes je to právně problematické, a tak radši prodají licenci.
Jakým způsobem zákon podpoří vznik spin-offů a obecně spolupráci akademického sektoru a průmyslu?
Je tam několik paragrafů, které se týkají komercionalizace a transferu, aby bylo jasné, že tyto věci je možné platit z institucionální podpory, že prostředky může výzkumná organizace použít i na zřízení právnické osoby za účelem transferu výsledků. Hlavní argument některých připomínek byl, že to dnes není legislativně ošetřeno, že je to na hraně zákona, jestli se něčeho nedopouští.
Takže přestože to jsou veřejné peníze, může organizace platit testovací a experimentální infrastruktury, testbedy, kde si firmy mohou zkoušet různé aplikace a vývoj ve veřejných laboratořích či zakládat sandboxy. Myslím si, že to je pro firmy velmi zajímavé. To byl ostatně i jeden z hlavních důvodů vzniku zákona. Na některých institucích totiž panovala obava z toho, že to není dostatečně právně ošetřené, takže pak byla spolupráce firem a akademických institucí nedostatečná. Tohle se mění a zákon přesně říká, v jakém režimu to bude fungovat.
Dostali jsme se k financím, k veřejné podpoře. Návrh zákona vedle známé podpory institucionální a účelové (tedy projektové), zavádí ještě nový pojem, a to systémovou podporu. Co si pod tím představit?
To je třetí oblast, která by měla pomáhat systému jako celku, než že by pomáhala samotným institucím. Jsou to oblasti jako mezinárodní spolupráce, placení mezinárodních příspěvků do mezinárodních organizací, placení sdílených činností, popularizace či právě provoz testovacích a experimentálních infrastruktur. Není to nic radikálního, jen jsem vnímal, že je vůle po tom, aby tento třetí segment podpory byl jasně charakterizován a nebyla to institucionální podpora.
Když jsme zmínili spolupráci firem a akademického sektoru, tak se také kritizuje nefunkčnost daňových odpočtů na výzkum a vývoj. Byla zveřejněna další statistika, která říká, že využití odpočtů už od roku 2015 klesá, namísto toho, aby stoupalo. Problém odpočtů asi neřeší tento zákon, ale máte nějaký plán, jak to změnit?
Daňové odpočty jsou oblast, kterou jsme se zavázali aktualizovat. Důvody, proč nejsou využívány, známe a snažíme se odstranit to, na co si firmy stěžují – zejména na značnou administrativu ze strany finančního ředitelství a kontroly, které jdou někdy až do takových detailů, že se zkrátka menším firmám časově a finančně nevyplatí.
Po mnoha jednáních mezi mnou a ministrem financí se snad blížíme ke zdárnému konsenzu: prodlouží se doba zpětného odečítání až na 7 let a firmy si budou moct odečíst možná až 150 % namísto současných 100 %. Bude to mít asi nějaké konsekvence pro největší firmy, protože opatření musí zůstat rozpočtově neutrální. Je snaha pomoct hlavně malým a středním firmám, aby odpočet využívaly a investovaly do svého výzkumu a vývoje. Dohoda s Ministerstvem financí je, že se zmíněné změny do konce volebního období stihnou. Udělal jsem pro to maximum, ale už to není úplně v mých rukách.
Co vám v české vědě v poslední době udělalo radost?
Zejména úspěchy našich vědců a třeba i studentů. Teď například vyhrál Tomáš Čermák cenu za inovativní čističku vody (s Tomášem Čermákem přineseme rozhovor v následujících dnech, pozn. red.). Někdy je mi vytýkáno, že se prý na sociálních sítích chlubím cizím úspěchem, ale přijde mi úplně normální prezentovat výsledky ve vědě, zvlášť když výsledek vznikl díky penězům daňových poplatníků, díky grantům či institucionální podpoře.
Sice si myslím, že náš systém je v některých ohledech zatuchlý a neefektivní, ale potom vidím tyto výsledky, které mi říkají, že věda v České republice je na špičkové úrovni, že jsou to ostrůvky, které jsou konkurenceschopné se světem. Díky tomu je radost to dělat.
Myslíte si, že jste viditelnější než vaše předchůdkyně, jejíž údajná neviditelnost byla deklarovaným důvodem odvolání?
Není v mé kompetenci to nějak hodnotit, ale myslím si, že to v mém případě není téma. Pro opozici jsem nepotřebný ministr, který má podle nich na starosti nepotřebnou oblast. Oni totiž tvrdí, že žádného ministra pro vědu nepotřebujeme, přestože s ním absolvovali čtyři roky, když byl Pavel Bělobrádek ve vládě. A že v systému je vše v naprostém pořádku a nemusí se nic měnit.
Převzato z: Vladislava Vojtíšková, VědaVýzkum, 15. 4. 2025
