Dá se povodním předcházet?

Dvě bleskové povodně v jednom roce, které postihly nejprve Moravu a nyní sever Čech, jasně ukazují, že něco není v pořádku. „Tisíciletá voda“ přichází v podstatě každým rokem. Otázkou zůstává, zda můžeme povodním předcházet, a která z množiny možných opatření provést.

Rozhodující část odborníků se domnívá, že zvýšený výskyt povodní úzce souvisí s probíhající změnou klimatu, která se projevuje zvýšením extremity počasí. To neznamená nic jiného než častější výskyt čím dál více odlišnějších období, například vln horka a mrazu. Častěji se také objevují silné větry a tajfuny. Nejzávažnější důsledek však spadá do oblasti hydrometeorologie: neustále přicházejí období extrémního sucha a srážek.

Tyto jevy evidentně souvisejí s globální změnou klimatu, která se týká především spodní části atmosféry. Zjednodušeně řečeno, v této části atmosféry se nashromažďuje stále více energie, a to vede ke stále větší intenzitě výše zmíněných jevů. Je ale třeba poznamenat, že každou jednotlivou událost musíme posuzovat zvlášť. Není možné říci, že například povodeň v tom či onom místě a v konkrétním čase je důsledkem globálního oteplování. Příčinná souvislost se vyvozuje na základě dlouhodobých pozorování, a tedy má spíše statistický charakter.

Když každý dům spadne Na extrémní jevy se lidé logicky snaží reagovat. Rozlišujeme opatření adaptační a zmírňující. Mezi adaptační náleží například předpovídání počasí, monitoring vodních toků a budování různých záchranných systémů.

Také technické zásahy, například stavební normy, revitalizace vodních toků nebo regulace zástavby území.

Adaptační opatření jsou ovšem účinná pouze v určitých mezích. Vezměme si za příklad konstrukční normy na pevnost zdí rodinných domů. Pokud se vyskytne blesková povodeň, která zvýší hladinu řeky o několik metrů, a kterých jsme již několik zažili, nemají sebelepší konstrukce, pokud se nejedná o vojenský železobetonový bunkr, šanci uspět. Stejně tak třeba střechy budou odolné pouze za určitých podmínek a odolají jen větru s určitými parametry, po jejichž překročení dochází k destrukci. Abychom měli představu, jak máme nastavit určité normy a provádět adaptační opatření, musíme tyto meze znát, tj. musíme mít jasnou představu o vývoji globálního klimatického systému.

Ochrana klimatu je nutná Jednou z hlavních příčin změn je růst obsahu skleníkových plynů v atmosféře, což je jednoznačně doloženo dlouhodobým pozorováním. Proto považuji za naprosto logické, abychom se tento růst pokusili „udržet na uzdě“. K tomu slouží právě zmírňující opatření. Příkladem jsou limity na emise různých plynů či systém obchodování s emisními povolenkami.

Důležité je, aby se oba typy opatření, adaptační a zmírňující, navzájem doplňovaly. Mnoho lidí je staví do protikladu, což skutečně není možné. Adaptační opatření mají smysl pouze tehdy, pokud budeme znát meze, ve kterých se bude klima měnit v příštích letech a desetiletích. Zásadním předpokladem pak bude znalost složitého klimatického systému a scénářů jeho vývoje. To představuje velkou výzvu pro náročnou výzkumnou práci.

Musíme si také uvědomit, že klimatické modely pracují se scénářem 30 až 50 let. Opatření, která je potřeba udělat, nemůžeme plánovat jen pro krátké období. Známý citát ekonoma Keynese, že „v dlouhém období jsme všichni mrtví“ zde platí dvojnásob, ale pro ty případy, kdy budeme dlouhé období ignorovat.