Vydaváme nejen své oficiální tiskové výstupy, ale naši představitelé poskytují elektronickým i tištěným médiím rozhovory a komentáře. Ve formuláři níže můžete zadat, čí názory a z jaké oblasti chcete vyhledat.
Hlavním důvodem je snaha nějak také ten pohyb pacienta regulovat. Já vím, že v naší kultuře je zvykem, že praktičtí lékaři stále jenom dost často rozesílají pacienty k dalším lékařům, tak na tomhle je potřeba plynule pracovat.
Do konce roku chceme předložit několik legislativních změn, které přinesou drobnější úpravy. Do tohoto balíku bychom rádi dali hospitalizační poplatky a vymezili obecné podmínky, jak vytvořit úhradové standardy – tedy obecně určit, co platí pojišťovna a co ne.
Já bych velmi rád připravil takovou legislativu, aby se také omezily některé duplicity, aby se omezilo nevhodné chování pacientů, aby ti lékaři měli větší prostor tu péči prostě regulovat.
Vydali jsme pokyn nemocnicím, aby nakupovaly šetrně. To je ale v rukou manažerů, ministerstvo pouze stanovuje pravidla hry.
Snížení tarifů by platy příliš ovlivnit nemělo, zaměstnanci si to vynutí. Ze strany vlády platí, že odměňování by mělo být diferencovanější, což se ale nelíbí odborům.
Musíme do zákona o veřejném zdravotním pojištění napsat, že péče je plně hrazená ve variantě, která je ekonomicky nejméně náročná. Nikoli ta nejdražší. Druhá pasáž by se měla týkat zavádění nových technologií.
Snižování platů bychom viděli velmi neradi. Ale pochopitelně, jestliže budou chybět 4 % nebo 4,5 % v rozpočtu, tak to vyloučit nelze. Ale pravdou je, že mezi těmi zdravotnickými zařízeními jsou velikánské rozdíly a některé hospodaří dobře, některé špatně a tam samozřejmě to riziko je větší.
Resortní ministr Leoš Heger se zavázal, že bude pečlivě analyzovat dopad těchto kroků na sociálně nejslabší skupiny obyvatelstva. Že tento slib plní, lze demonstrovat například na uvažovaném zvýšení poplatku za hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení.
Platy ve zdravotnictví nejsou žádné slavné, ale ty požadavky teďka v době, kdy zuří krize a přichází v plné míře i do zdravotnictví, jsou samozřejmě velmi, velmi obtížné.
Začátek roku 2013 je taková hranice, kdy je reformu potřeba začít dělat. Představuji si ji spíše složenou z desítek až stovek drobných kroků než z nějakých velmi zásadních pěti kroků.
