Mluvme o tom, na co nemáme

* LN Premiér Nečas říká, že jen co se udělá rozpočet, očekává od ministrů práci na hlubokých reformách...

Jsem občas označován v tisku jako člověk, který nemá nic připraveno a neví, co se bude dít. Uznávám, že jsem na ministerstvo naskočil i přes své dlouholeté zkušenosti se zdravotnickým systémem poměrně nečekaně. Na ministerskou funkci jsem se nepřipravoval. Přeci jen si vyhrazuji tradičních sto dní hájení. Teď nejsme ani v polovině, a přesto začínám vidět oblasti, které považuji za naprosto klíčové.

* LN Co je to?

Je zcela jasné, že péče u nás není dosažitelná na nejvrcholovější „americké“ úrovni a je nutné vybírat, co je v dané chvíli pro pacienty nejpotřebnější. Narážíme na ekonomické mantinely. Legislativní systém, který je dosud, to zcela otevřeně nepředpokládá a nedefinuje. Musíme do zákona o veřejném zdravotním pojištění napsat, že péče je plně hrazená ve variantě, která je ekonomicky nejméně náročná. Nikoli ta nejdražší. Druhá pasáž by se měla týkat zavádění nových technologií, ať to jsou nové techniky, přístroje, léky nebo postupy. Nové technologie se u nás vkládají do zdravotnictví velmi chaoticky a samovolně.

* LN Jak zlepšit příchod nových technologií?

Dobře se to ilustruje na příkladu operačních robotů. Kdyby přišly dnes, měli bychom koupit jeden přístroj, nějak organizovaně vybrat jednu nemocnici a v panelu odborníků stanovit, pro jaké pacienty se hodí. Po několika letech to vyhodnotit a pak říct, jestli má zdravotní pojištění dost peněz na to, aby se ta technologie rozběhla celoplošně.

* LN Neznamená to, že se bude brzdit příchod technologií a léků, které budou dostupné v okolních zemích, a naši pacienti se k nim nedostanou?

Jak jsou nové technologie brzděné, záleží na množství peněz v systému. Jde o to, aby ta brzda byla organizovaná a aby se o tom veřejně mluvilo. Když se do toho vnese pořádek, alespoň se ukáže, které technologie tu nejsou. Dnes se o tom mluví jen v odborných kruzích. Stav vstupu nových technologií by se měl na ministerstvu každým rokem vyhodnotit a předložit jako podklad do státního rozpočtu ke každoroční žádosti o navýšení příspěvků za státní pojištěnce. Případně i navýšení zdravotního pojistného. Ukázat rozdíl mezi možnostmi medicíny a možnostmi současného systému.

* LN Znamená to, že bude veřejný dokument, kde bude napsáno, jaké jsou možnosti medicíny, na které nemáme, a kolik bychom na ně potřebovali?

Tak. A na základě tohoto dokumentu by se mohli poslanci dohadovat, jestli považují ve státním rozpočtu za potřebnější sféru průmyslu, nebo zdravotnictví.

* LN Váš náměstek pro legislativu říká, že byste do poloviny příštího roku měli mít zrevidovaných pět Julínkových zákonů a předložit je vládě.

Zadal jsem rešerši všech připomínek, které byly k Julínkovým zákonům, abychom se podívali, co na nich vlastně vadilo, co je možné v nich změnit jednoduše, a kde naopak budeme muset začít psát návrhy od začátku.

* LN Dali jste si na ministerstvu nějaký termín, dokdy byste chtěli představit reformu jako celek?

Zatím jsem termín nezvažoval. Pořád objevujeme nové věci. V chaosu, který ve zdravotnictví je, není úplně jasné, kde je potřeba měnit věci revolučně a kde to půjde drobnými úpravami. Jestli bude potřeba radikální reforma a čemu vlastně budeme říkat reforma, se uvidí. Říct, kdy reforma začne a kdy skončí, není v této fázi možné. Viděl bych jako silný reformní krok, pokud by se podařilo definovat základ péče placený ze všeobecného zdravotního pojištění. Pak se dá napsat paragraf, že co je nad tento základ, je zatíženo spoluúčastí a hned tu máte průlom, který otevírá dveře pro komerční pojištění.

* LN Do zdravotnictví jdou peníze z pojištění, státního rozpočtu a přímo od pacientů. Co by se mohlo zvyšovat?

Vsoučasnosti určitě nejde zvyšovat příspěvky ze státního rozpočtu. Možnost je v komerčním připojištění, ale nastartovat ho je náročné. Velký prostor pro připojištění by mohl například být ve zdravotně sociální péči. Do fáze, kdy tuto péči potřebují, dospěje spousta lidí. Je sice pravda, že ne každý z postižených si to může zaplatit sám, ať už přímo nebo z připojištění. Řada lidí ale má své příbuzné, kteří se mohou postarat, a tam prostor pro spoluúčast je.

* LN Dá se tedy mluvit o tom, že kromě penzijního připojištění bychom si měli platit připojištění na LDN?

Kdybych měl vnímat ten dotaz jízlivě, pak odpovím: když ne připojištění, co tedy? Pak zbývá jen státní rozpočet nebo zvýšené daně nebo vyšší odvod na zdravotní pojištění.

* LN Nelíbí se vám srovnání s penzijním připojištěním?

Mechanismus je stejný. Vypadá to děsivě, že lidé budou čím dál víc pracovat, aby si našetřili na stáří, místo aby jezdili po světě na pěkné dovolené. On ale nastal dvojitý proces. Díky pokroku medicíny a lepšímu stylu života se lidé dožívají vyššího věku, takže péče potřebují více. Zároveň už není vícegenerační soužití a mladá generace nemá moc prostoru ani chutě starat se o své rodiče a příbuzné, takže pokrytí péče je potřeba z jiných zdrojů. Náklady jsou obrovské. A společnost si ty peníze nenatiskne. Kdyby se podobný fenomén stal u rodičů malých dětí, že by se o ně nestarali, představte si ten objem péče, který by bylo nutné zajistit. A to je se seniory srovnatelné.