Proč je nutné změny v DPH provést?
Ekonomika neroste. Není chyba tolik šetřit?
Zvýšení DPH může přinést až 17 miliard. Nedala by se taková částka ušetřit škrty namísto zdanění?
Jaké příjmy poslední změna DPH přinesla veřejným rozpočtům?
Levice změny DPH kritizuje. Jak by se ale ve vládě zachovala ona?
Neohrozí zvýšení dolní sazby DPH ty nejchudší?
Jak dopadne vyšší DPH na inflaci a domácnosti
V čem důchodová reforma spočívá a proč je potřeba ji dofinancovat?
Proč se financuje důchodová reforma zrovna z DPH?
Vláda prosadila změny sazby daně z přidané hodnoty. Příští rok se tak snížená sazba zvýší na 15 % a sazba základní na 21 %, obě o jeden procentní bod.
Hospodářský vývoj v Evropě ovlivňuje i situaci v České republice. Vláda na to ve snaze udržet plánovaný schodek a nezvyšovat dále dluh reagovala rozsáhlými úsporami na straně výdajů. Nicméně ne všechny se plně projeví okamžitě a další úspory bude muset ještě připravit. Vláda tak byla nucena přijmout i daňový balíček, díky kterému bychom měli udržet, s rovnoměrnými dopady na všechny skupiny obyvatel, schodky veřejných rozpočtů pod 3 % HDP.
Původně měly být úspory značné a takzvané rozpočtové schodky se měly snižovat rychlým tempem. Vláda ale svoje kroky zmírnila, a to zejména kvůli nižšímu hospodářskému růstu. Více prostředků chce naopak věnovat na podporu naší ekonomiky.
Schodek veřejných rozpočtů se i přes těžkou situaci daří snižovat úspěšně, ze 6 procent HDP (2009) na 3,2 procenta (2011). Příští rok se dokonce dostaneme pod hranici 3 procent HDP, a tak Evropská unie s Českou republikou ukončí řízení o nadměrném schodku. Jinými slovy, veřejné finance se budou dále dávat do pořádku, ale pomaleji.
Důležité je však neustoupit z postupného a dlouhodobého snižování schodku. Díky tomu je Česká republika považována za bezproblémového dlužníka, půjčuje si výrazně levněji, a za poslední tři roky se tak podařilo ušetřit na úrokových nákladech desítky miliard korun. Stát, který nemá odpovědnou fiskální strategii, totiž prakticky ztrácí suverenitu a stává se rukojmím finančních skupin na kapitálovém trhu. ..
Žádná pravicová vláda nezvyšuje daně s radostí. Naopak. I tato vláda nachází úspory ze dvou třetin na straně výdajů a pouze z jedné třetiny na straně příjmů. V roce 2010 dokázala po slabé Fischerově vládě uspořit 70 miliard korun. A přestože pokračuje touto cestou i nadále, logicky naráží na jisté limity. Nyní chce dokonce přistoupit k bezprecedentnímu rušení státní úřadů a agend, které se však rozpočtově projeví až v roce 2014.
Vláda tak musela nalézt úspory i na straně příjmů. Kdyby chtěla 17 miliard uspořit, znamenalo by to například škrtnutí všech peněz pro ministerstvo zdravotnictví nebo investic do vědy a výzkumu či další snížení výdajů na dopravní infrastrukturu. Domníváme se, že je lepší mírný růst zdanění spotřeby než výrazné škrtání v prorůstových výdajích.
Ačkoli dodatečný výnos DPH je nižší, než se očekávalo, je prokazatelné, že bez změn v DPH by se deficit veřejných rozpočtů za rok 2012 prohloubil o 15 miliard korun.
Levicová opozice tvrdí, že nechce zvyšovat DPH a zatěžovat domácnosti, ale současně chce zvýšit daňovou kvótu o tři až čtyři procenta. Tím sociální demokraté vyberou lidem z kapes o 110 až 150 miliard korun ročně více. Nepůjdou přímou, a méně škodlivou, cestou, ale přes změny daňových podmínek např. pro podniky. Ty následně zhoršení podmínek promítnou do platů svých zaměstnanců a cen pro spotřebitele. V horším případě se přesunou do jiné země a u nás se zvýší nezaměstnanost.
Nikoli, mýtus o tom, že sníženou sazbu využívají spíše sociálně slabé skupiny, už byl dávno vyvrácen. Naposledy ve studii IDEA Akademie věd a Univerzity Karlovy. Vyplývá z ní, že neexistuje jasný vztah mezi velkostí příjmů a velikostí procenta, které ze svých výdajů odvádí domácnost na DPH.
Už při odhadech příjmů ze změn DPH vláda počítala s tím, že k určité změně chování spotřebitelů i výrobců dojde. Nebudou to však, jak nyní odhadujeme, změny zásadní. Nicméně statistiky ukazují, že při zvýšení spodní sazby z 10 % na 14 % poklesla mnohem více spotřeba v základní sazbě, která se tento rok neměnila. Zároveň zůstává na obdobné úrovni, jako mají sousední státy, v Polsku dokonce činí 23 %. Pokud tedy lidé jezdí více nakupovat do příhraničních oblastí, není to způsobeno daňovými vlivy, protože ty nemohou vysvětlit rozdíl v cenách.
Předpokládáme, že vliv na inflaci bude činit cca 0,7-0,9 procentního bodu. Záleží pak u každého zboží na konkrétní situaci – jaká panuje konkurence na trhu, zda existuje levnější výrobek, kterým lze dražší nahradit apod. U domácností pak záleží na tom, kolik ze svých příjmů dávají na spotřebu. U průměrné domácnosti by se měly měsíční výdaje na osobu zvýšit o 80–100 korun. Přesto je potřeba zdůraznit, že celková míra zdanění ekonomiky se bude stále pohybovat pod průměrnou úrovní v Evropské unii a pod úrovní, která byla dosažena za vlád sociální demokracie
Prostředky, které stát změnou sazby daně z přidané hodnoty získá, budou použity na financování důchodové reformy. Příjmy z dividend ČEZu totiž na záchranu stávajícího důchodového systému nestačí.
Dnes slouží k vyplácení důchodů tzv. průběžný pilíř, na který přispívají pracující lidé daní ze mzdy či zisku (sociální pojištění) a ze kterého jsou vypláceny všechny důchody. Vlivem demografického vývoje v české společnosti ale přibývá těch, kteří důchody čerpají, a ubývá těch, kteří na ně přispívají. Tak vzniká schodek, který už v současnosti přesahuje 45 miliard korun ročně. Důchody však není možné nevyplatit, a schodek tak musí být pokrytý z výnosu jiných daní. Situaci dále zhoršuje hospodářská recese.
Prostředky získané navýšením sazeb DPH tak půjdou na financování deficitu průběžného pilíře. Zde navíc dojde zavedením tzv. druhého pilíře k dalším výpadkům způsobeným tím, že získají lidé možnost zaplatit na pojištění méně a tuto částku uspořit na svých individuálních účtech.
Jde však o dlouhodobě výhodný krok:
Situaci způsobenou demografickým vývojem je v zásadě možné řešit třemi způsoby:
Bylo by možné zvýšit sociální pojištění, a tedy více zdanit práci. Tento typ daně ale máme už nyní relativně nejvyšší v Evropě: z každé koruny, o kterou se náklady práce zvýší, dostane zaměstnanec čistého asi jen 48 %, zbytek, tj. 52 %, připadá na odvody.
Pokud bychom tedy šli cestou zvyšování nákladů práce, podkopali bychom konkurenceschopnost české ekonomiky a zároveň snížili motivaci pro hospodářskou aktivitu.
Opatření proti nadměrnému růstu výdajů již přijata byla. Jedná se například o úpravu věku odchodu do důchodu či úpravu valorizací. Všechny tyto změny se však projeví postupně, a navíc oproti očekávanému demografickému vývoji stále představují zásah, který Českou republiku před růstem deficitu důchodové systému dostatečně neochrání. Razantní opatření, např. snižování důchodů, nepodporujeme, protože by vedla ke zhoršení hospodářské a sociální situace důchodců.
Vláda počítá s tím, že do financování důchodového systému zapojí příjmy z privatizace a dividendy státních podniků, v tomto roce se tak již stalo.
Příjmy z privatizace však představují nahodilý zdroj a u dividend státních podniků stále existují závazky, na jejichž hrazení se dividendy používají, především jde o likvidace ekologických škod z dob socialismu.
Z toho důvodu je potřeba najít stabilní zdroj, který nepoškozuje hospodářský růst tak, jako zdanění práce. A protože nejstabilnější složkou výdajů je spotřeba a její zdanění, zaručí zapojení DPH do důchodové reformy, že nebudeme muset čelit náhlému výpadku v rozpočtu na výplatu důchodů. Toto TOP 09 zcela jasně deklarovala již ve svém volebním programu v roce 2010.
