Pochází z lékařské a sokolské rodiny. Narodil se v Praze, celý svůj život však prožil na severu Čech v Litvínově. Od skončení lékařských studií na Fakultě dětského lékařství Karlovy Univerzity v roce 1973 působí na dětském a dorostovém oddělení mostecké nemocnice, které vede jako primář již 25 let. Je ženatý a jeho dcera, věrna rodinné tradici, studuje lékařství. “Na Jirkovi jsem si vždy cenila především toho, že neuhýbá napravo ani nalevo a drží slovo“, říká o něm manželka Jana.
Péče o zdravotní stav dětí se stala jeho životní láskou, které věnuje veškerý svůj čas a energii. Za jeho primariátu bylo v mostecké nemocnici vybudováno jedno z 12 Perinatologických center v ČR a jednotka intenzivní a resuscitační péče pro kojence a větší děti. Své bohaté lékařské zkušenosti předává v rámci postgraduální výuky lékařů v oboru pediatrie a neonatologie svým začínajícím kolegům, 30 let také působil jako externí učitel na střední zdravotnické škole. Podílel se na řadě klinických studií v oboru pediatrie a je spoluautorem odborných publikací, například „Kvalita pediatrické intenzivní péče v České republice“ z roku 2003.
Jako neúnavný bojovník za zvyšování kvality léčebné péče o děti a dorost, řadu let prosazuje z pozice místopředsedy České pediatrické společnosti na ministerstvu zdravotnictví a toho času i v Parlamentu, legislativní změny pro zlepšení profesní přípravy pediatrů.
Při své náročné práci nejraději relaxuje při cyklistice a lyžování s rodinou či přáteli. Zajímá se o kulturu a také o politiku. Jako lékař opakovaně odmítl pokusy o prolomení limitů těžby uhlí, což ho následně přivedlo ke spolupráci s hnutím Starostové a nezávislí. V roce 2014 byl již podruhé zvolen svými spoluobčany do zastupitelstva města Litvínova, v němž se věnuje zejména zdravotnické problematice.
Je přesvědčeným zastáncem demokratických principů, nesnáší byrokracii a omezování občanských svobod. Jak sám říká: „Moje přímočarost mi někdy způsobuje potíže, ale nemám ve zvyku kličkovat a obcházet problémy. Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu narovinu a nespekuluji, jestli mi to náhodou neublíží“.
