Umím se dívat do budoucna
Rozhovor s MUDr. Zdeňkou Drlíkovou, kandidátkou do senátních voleb za Jihlavsko /TOP 09/
MUDr. Zdeňka Drlíková se narodila v roce 1947 v Jihlavě. Vystudovala lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, poté se začala věnovat psychiatrii a nastoupila do Psychiatrické léčebny v Jihlavě. Zde byla nejdříve sekundární lékařkou, později primářkou a od roku 1990 vykonává také funkci ředitelky léčebny. Na této pozici drží v současnosti zajímavý rekord - je služebně nejstarším ředitelem ze všech zdravotnických zařízení v České republice.
Celý život pracujete v psychiatrické léčebně. Nezatoužila jste někdy po jiné profesi?
To víte, že ano. Ještě na gymnáziu jsem chtěla být módní návrhářkou, asi jako mnoho dívek v tomto věku. Lákala mě také architektura, kterou ráda studuji na svých cestách. Nakonec jsem se ale rozhodla následovat rodinnou tradici a stát se lékařkou. Myslím, že to byla správná volba, jsem ve své profesi šťastná.
Jak po práci relaxujete?
Nejraději odpočívám na chatě na Čeřínku u nás na Vysočině, kterou naše rodina vlastní už 40 let. Chodím se tam nadýchat čerstvého vzduchu, odpočinout si od práce. Miluji procházky v lese a sbírání hub. Je to místo, které mi navrací dobrou náladu a pomáhá mi od často velmi těžké únavy.
Ráda cestujete, kde se vám líbilo nejvíc?
Jezdím s přáteli alespoň jednou za rok do zahraničí. Ne na klasickou dovolenou v hotelu u pláže, ale za poznáním – přírody, lidí, života, který je naprosto odlišný od našeho. O svých cestách pak přednáším studentům, svým kolegům a pacientům. Nejvíce mě oslovila cesta na Madagaskar před dvěma lety. Na jihu ostrova je vesnice Anakao, kde jsem žila několik dní mezi tamními domorodci a snažila se poznat jejich život. Byl to pro mne silný zážitek - bída, kterou si sotva můžete představit, spojená s pokorou a životní harmonií. Příroda je tam překrásná. Všude jsme nacházeli neuvěřitelné množství mušlí, viděli 3000 let staré stromy a pářící se velryby, obdivovali tyrkysovou vodu a večer pozorovali Mléčnou dráhu a Jižní kříž. Je to jiný život, krása spojená s chudobou. V horách nad vesnicí je bída ještě viditelnější, je tam tuberkulóza, lepra, vysoká kojenecká úmrtnost a žádný zdravotní a sociální systém. Vezli jsme tam humanitární pomoc dětem. Na Madagaskar nikdy nezapomenu.
Řekněte nám něco o svojí rodině.
Mám dvě děti. Syn Filip žije také v Jihlavě a má dvě malé dcerky. Dcera Zdena žije v Praze a má ročního syna. S bývalým manželem máme velmi kamarádský vztah. Je Řek a žije v Řecku. Tam ho často s vnoučaty a dětmi navštěvujeme a on jezdí za námi do Čech.
Oblíbila jste si zahraniční kuchyně, nebo dáváte přednost české?
Nejraději mám řeckou kuchyni. Je jednoduchá na přípravu, zdravá a velmi chutná. Z Řecka si vozím suché sýry, olivy a olivový olej. Alkoholu zrovna neholduji, ale ráda si dám dobré víno, třeba moravské, řecké, ale i australské nebo z Chille. Na svých cestách ráda ochutnávám v každé zemi její místní speciality. Tak třeba v Ekvádoru jsem ochutnala morče - upečené morče napíchnuté na špejli s cenícími zuby. Přiznám se, že českou kuchyni moc nevařím, ale dobrou svíčkovou nebo vepřovou s knedlíkem považuji za náš národní kulinářský poklad.
V mládí jste chtěla být návrhářkou, jakou módu preferujete?
Ráda nosím kalhoty, cítím se v nich lépe. Nejsem romantický typ a nenosím volánky ani květované vzory. S věkem se můj vkus trochu mění, mám ráda elegantní, jednoduchou a především pohodlnou módu.
S jakou myšlenkou jste se rozhodla kandidovat do senátu?
Ve své profesi pracuji už dlouho. Díky tomu, že jsem manažer i lékař v jednom, mám bohaté znalosti „z obou stran barikády“. Často to není jednoduché, v naší léčebně pracuje 450 zaměstnanců. Po těch letech si troufám říci, že mám zkušenosti s rozhodováním, umím se dívat do budoucna a spočítat si, jaká budou mít má rozhodnutí důsledky a zda jsou správná. Naučila jsem se říkat i nepopulární věci a myslím, že mí kolegové si cení toho, že s nimi jednám čestně a na rovinu. Pokud voliči budou o mé zkušenosti stát, ráda je věnuji práci v Senátu a přispěji dobré věci. Nikdo nemá patent na rozum všude, já chci rozhodovat o věcech, kterým rozumím. Chtěla bych, mimo jiná témata, v senátu zúročit své zkušenosti z oblasti zdravotnictví a sociální politiky. Jen člověk s praxí ve zdravotnictví může pomoci tomu, aby reformy které nás čekají ,byly pro lidi sociálně únosné a byly správně nastavené.
Děkuji za rozhovor a váš čas
