Je vycházející hvězdou TOP 09. Předsedá jejímu poslaneckému klubu. Jeho největší zálibou je příroda a jeho dva synové. „TOP 09 je zárukou, že nebude pošlapána svoboda, kterou jsme získali v roce 1989,“ říká Michal Kučera, který obhajuje svůj poslanecký mandát za Ústecký kraj.
Vy i TOP 09 s oblibou varujete, že nás čekají nejdůležitější volby od června 1990. To s prominutím slýcháme téměř každé volby do poslanecké sněmovny. Není to trochu zbytečná hysterie?
To tedy v žádném případě není. Jestliže první svobodné volby v roce 1990 rozhodovaly o tom, jestli se naše země odvrátí od socialistického zřízení s komunistickou stranou v čele, pak letošní sněmovní volby rozhodnou o tom, jestli půjdeme i nadále cestou svobody nebo se raději otočíme směr postsovětské gubernie.
Komunisté ale mají stále stejnou podporu. Jsou přesto podle vás nebezpeční?
Nejde jen o komunisty, kteří se komunisty nazývají. Ti možná sami o sobě již skutečně nebezpeční nejsou. Skutečnou hrozbu dnes vidím jinde, a to v nástupu plíživé totality, kterou dnes ztělesňuje hnutí ANO, jehož majitelem je Andrej Babiš. Nemyslím si, že by se tu znovu otevíraly pracovní lágry, nová totalita bude mít úplně jinou formu. Budou to takové ty každodenní ústrky obyčejných lidí a podnikatelů, kteří buď s oligarchou nebudou souhlasit, nebo mu budou konkurovat na trhu. To se ostatně již děje.
Jak na vás působí, když Andrej Babiš a jeho lidé posměšně hovoří o poslanecké sněmovně či „tradičních“ politických stranách?
Jímá mě z toho hrůza. Když někdo o parlamentu řekne, že je to žvanírna a že to zdržuje od vládnutí, pak nám všem pověstným freudovským přeřeknutím dává najevo, že ho nezajímá nic jiného než ovládnutí vší moci ve státě. A jak už to tak bývá, pretoriáni jsou často radikálnější než pán, kterého mají chránit. Proto je velmi důležité sledovat a vnímat, kdo se Andreje Babiše intenzívně zastává, kdo zpochybňuje práci policie, státních zástupců a dalších, když se jedná o trestní stíhání předsedy hnutí ANO.
Nemá ale na druhou stranu pravdu v tom, že stát nefunguje efektivně?
Stát ze své definice funguje méně efektivně než soukromá firma. Je to tím, že firmu může direktivně řídit její majitel nebo člověk majitelem dosazený a placený. Stát ale takto řídit nelze. Stát je tvořen lidmi, kteří mají různé zájmy, různé preference, různé záliby a různé vize, jak stráví svůj život. Proto máme parlament, kde tyto zájmy hájí jejich zástupci, tedy poslanci a senátoři, jimž dali svou důvěru. Nic lepšího nikdo doposud nevymyslel.
Poslední dobou je v módě mít v programu prosazování prvků přímé demokracie. Co když je to cesta, jak politický systém zlepšit?
Přímá demokracie je takové šidítko. I v přímé demokracii nakonec záleží na tom, kdo má jak velký vliv a nakolik dokáže ovlivnit různé skupiny lidí, a hlavně vůdce těchto skupin, aby hlasovali tak, jak někdo chce. Parlamentní demokracie má naproti tomu řadu výhod. Jednak pověřujete rozhodováním někoho, od koho čekáte, že si všechny ty důležité věci nastuduje a pak hlasuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Druhou výhodou je, že nad svým zástupcem máte daleko snazší kontrolu. Lépe vidíte na to, co v parlamentu dělá, jak hlasuje, jaké návrhy předkládá. Toho v přímé demokracii nikdy nedocílíte, protože nemáte nikdy šanci zjistit, kdo za kým stojí.
A proč by lidé měli volit právě vás? Proč by měli zrovna vám svěřit pravomoc, abyste za ně a o jejich kraji rozhodoval někde v Praze?
Protože jsem zárukou, že nenechám pošlapat jejich svobodu. Může to znít jako klišé, ale když nejste svobodní, nemůžete žít skutečně plnohodnotný život. Moje generace si moc dobře pamatuje, jaké to bylo žít v totalitě, kdy jsme o nějakém podnikání, cestování, říkání názorů nahlas mohli jen snít. Život byl tenkrát nalajnovaný od A do Z, do takové reality se vracet nechci. A hlavně nechci, aby v tom musely žít mí dva synové.
Kolik jim je?
Staršímu je dvacet, mladšímu devět let. Když jim někdy vyprávím o tom, že jsme tu měli sovětská vojska nebo jsme stáli fronty na „angličáky“, nevěřícně na mě zírají.
Zatímco dnes se stojí fronty na práci, říkají zlí jazykové…
Tak zaprvé, dnes máme nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii a je dokonce nižší než v první polovině devadesátých let, kdy se nepokrytě hovořilo o českém ekonomickém zázraku. Zadruhé, existence určité nezaměstnanosti je prostě přirozená a do jisté míry je to cena za naši svobodu. Já si ale stále myslím, a o tom jsem neochvějně přesvědčený, že kdo skutečně chce, práci si najde, a to i v těžkých časech.
Kandidujete v regionu, kde je právě nezaměstnanost dlouhodobě nejvyšší z celé republiky. Jak lidem v Ústeckém kraji můžete pomoci, aby i v těžkých časech práci snadno našli?
Obecně je receptem proti nezaměstnanosti vzdělání a neustálé vzdělávání. A nemusí to být jen o vystudování tří vysokých škol, ale spíše o celoživotní rozvíjení svých schopností. Vždyť ne každý může být inženýrem, lékařem nebo programátorem, to je jasné. Jsem přesvědčen, že pro náš kraj je důležitá kvalitní dopravní infrastruktura. Mám mnoho přátel, kteří z Ústeckého kraje dojíždějí za prací do Prahy. A jelikož jim cesta vlakem trvá dlouho, velká část z nich jezdí autem nebo autobusem. A hádejte, na co narážejí: obě dálnice ze severozápadu do Prahy, tedy D8 i D7 jsou neustále ucpané, protože se pořád opravují. Někdy se dokonce vyměňují jen svodidla, aby se utratily peníze, které naše ministerstvo dopravy není schopno vynaložit účelněji.
Promiňte, ale jak dálnice z Ústí nad Labem či Chomutova do Prahy pomůže vašemu kraji?
Pomůže velmi, a to ve dvou rovinách. Jednak zjednoduší dojíždění lidí za prací, jak jsem naznačil v předchozí odpovědi. Když vám cesta z Ústí do Prahy potrvá maximálně hodinu, už je to pro vás zajímavé. K tomu mohou výrazně přispět i vysokorychlostní železniční tratě. A druhou rovinou je to, že když budeme mít kvalitní dopravní napojení na Prahu a další velká města, nebudou se do našeho kraje bát chodit investoři. Když potřebujete dopravit zboží z místa A do místa B, tak si zatraceně rozmyslíte, jak dlouho do bude trvat. Nemyslím si, že je tužbou firem za každou cenu mít svůj provoz v Praze, kde jsou pozemky nejdražší z celé republiky. Jenže firmy tam jdou, protože Praha je velký logistický uzel. Pokud podobné uzly budou v Ústí, Chomutově, ale i třeba Teplicích, Lounech nebo Mostě, pak firmy přijdou i k nám. Nehledě na to, že náš kraj má dobrou strategickou polohu – sousedí se Saskem, které se dynamicky rozvíjí.
Co děláte, když zrovna nesedíte v poslanecké sněmovně? Jaké jsou vaše záliby?
To jsou velmi vzácné okamžiky. Ale když už se takové najdou, vyrážím do přírody. Moc se mi líbí okolí Loun, kouzelné to je blízko Rané. Kromě toho, že je to fotogenická hora nebo spíš hůrka, je tam kolem ní unikátní step. Ta krajina tam mě velice uklidňuje a nabíjí energií. Na jedné straně se před vámi tyčí Krušné hory, na druhé straně se rozprostírají širé lány. Bohužel jsou v dnešní době často žluté. Ale věřím, že to se brzy změní.
Životní prostředí a energetika jsou témata, kterým se věnujete i v poslanecké sněmovně. Takže vlastně pracujete, i když vyrážíte na túru?
Někdy se mi stane, že se přistihnu, jak na procházce do přírody přemýšlím o tématech, která probíráme ve sněmovně. Ale to spíš jen tehdy, když je na pořadu něco, co se týká přímo mé gesce. Jako třeba když jsme projednávali novelu horního zákona. To vylezete na Ranou a na dlani máte několik uhelných elektráren. A hned vás napadne, že byste chtěli, aby se těžba uhlí více pozitivně promítla do rozpočtů měst a obcí, v jejichž katastru těžba probíhá. Když už tam to uhlí je a těží se, tak ať z toho co největší přínos mají místní. Ačkoli jsem prosazoval, aby šlo více peněz krajům za vytěžené nerosty, nakonec můj návrh nebyl přijat. Doufám ale, že se to změní. Protože kromě uhlí se má v našem kraji začít těžit také lithium. A peníze by měly zůstávat především tam, kde těžba probíhá.
To je také jedno z vašich témat. Jak byste si představoval, aby to s lithiem na Cínovci dopadlo?
Jak už jsem v několika rozhovorech v médiích říkal, chci, aby se lithium v našem kraji nejen vytěžilo, ale i dále zpracovávalo. Tedy aby se u nás také vyráběly baterie a aby na to byl navázán výzkum a spolupráce s vysokou školou. Pouze za takovýchto podmínek dojde k tomu, že z lithia budou mít prospěch skutečně všichni a nejen ti, kteří dostali od státu licenci k těžbě.
Byl byste pro to, aby lithium těžil stát?
Nejsem zastáncem toho, aby stát podnikal. On každý vidí tržní hodnotu lithia, které se pod Cínovcem nachází, ale to není všechno. Nevíme nic o tom, jak moc bude ta těžba nákladná, neznáme všechna rizika s ní spojená, takže představa, že cínovecké lithium je zárukou nějakého zázračného zbohatnutí našeho státu, je spíše iluzorní.
Věřme tedy, že stát nastaví alespoň takové podmínky, aby se splnilo to, co říkáte. Tedy aby z těžby lithia měl co největší prospěch celý Ústecký kraj.
Ministerstvo průmyslu a obchodu podepsalo s australskými těžaři, kteří na Cínovci dělají průzkumné vrty, memorandum o tom, že se lithium bude zpracovávat u nás. Takže bude záležet na příští vládě, jak se jí to podaří dotáhnout do konce. Já jsem ale optimista.
Je mu 49 let
Pochází z Ostravy, ale od roku 1989 žije v Lounech
Je zakládajícím členem TOP 09
Ve volbách v roce 2013 získal mandát poslance českého parlamentu
Od letošního dubna je předsedou poslaneckého klubu TOP 09, v jehož čele vystřídal Františka Laudáta
V roce 2010 se stal členem lounského zastupitelstva a radním města
K jeho zálibám patří příroda a rekreační sport
Je ženatý a má dva syny
Co Michal Kučera prosazoval v poslanecké sněmovně
Radka Ostřížová, krajská manažerka TOP 09 Ústeckého kraje
