V posledním čísle NoVVVinek se v rámci této rubriky podíváme do Základní školy a Mateřské školy v Bílé Třemešné, kde je využita celá škála možností zlepšení vzdělávání a vzdělávacího zázemí prostřednictvím financování z evropských a národních fondů. Realizovány jsou zde projekty z Integrovaného regionálního operačního programu, Operačního programu Zaměstnanost, NextGenerationEU, Národního plánu obnovy, dotací MŠMT na sportovní činnost, ale také z OP VVV. Z posledně jmenovaného tu běží projekty šablon již od roku 2017. Škola je skvělou ukázkou moderního proaktivního vzdělávacího zařízení a v dnešní galerii si pohovoříme s člověkem, který stojí v jejím čele již více než 10 let - Mgr. Emilem Kudrnovským, Ph.D. (TOP 09).
Podle Vašich vlastních slov jste profesně kar- tograf, geoinformatik, pedagog a manažer, věnujete se také udržitelnému rozvoji venkova. Co Vás zavedlo na tuto životní dráhu?
To jsem o sobě napsal kdysi dávno, nyní jsem hlavně manažer a ke geoinformatice se dostanu již jen příležitostně. Profesně mě nejvíce ovlivnily tři pro mě osobnosti – prof. Vít Voženílek z olomoucké geoinformatiky mě naučil „létat“ (vymýšlet projekty, psát granty, publikovat), Honza Kamenický ze spol. T-MAPY mě naučil dávat vizím reálný základ (efektivita, dotáhnout do konce, ověřit výstupy) a Ondřej Kudrnáč, tajemník z MěÚ, mi dal právní základy a udělal ze mě „úředníka“. Díky nim jako ředitel-manažer mám vize, jsem schopen je realizovat, zadministrovat a posléze i „prodat“ (marketing).
Udržitelný rozvoj venkova je můj soukromý projekt – vrátil jsem se do rodné vsi a postupně obnovuji ducha bývalé zemědělské usedlosti po svých předcích. Můj děda (Emil I.) musel v roce 1958 skončit s hospodařením a já se nyní snažím dohnat těch ztracených 60 let. Obnovuji sad, chovám ovce a drobné zvířectvo, starám se o 8 hektarů zemědělské půdy v režimu ekologického zemědělství. Letos zakládám nektarový biopás, plánuji výsadbu 400 m dlouhé aleje a založení několika tůní.
Popište nám svou cestu od manažera odboru informatiky do vedení školy. Co Vás motivovalo ke změně profesního zaměření směrem ke školství?
On to byl spíše návrat „ztraceného syna“ než změna. Tím čím jsem, jsem i díky třemešenské škole, ze které jsem vyšel v roce 1990 jako žák. A v roce 1998 jsem na ní absolvoval praxi jako student učitelství.
Geoinformatika a kartografie byl můj koníček, který jsem po učitelství začal studovat a posléze i vyučovat na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci – ale základy položil můj táta, který vedl turistický oddíl. Profesní kolečko jsem zakončil jako správce GIS na MěÚ ve Dvoře Králové nad Labem, kde se nám podařilo vytvořit na svou dobu špičkově vybavené pracoviště GIS a i samostatný odbor informatiky. Funkce vedoucího odboru jsem se nakonec vzdal pro neslučitelnost, jelikož jsem se stal členem zastupitelstva města.
A zrovna v tu dobu hledali nového ředitele do naší školy... a jelikož si pár dobrých duší zjistilo, že splňuji požadavky dané zákonem, přišli za mnou – takže nevědě „do čeho lezu“ jsem se nakonec přihlásil do konkurzu a 1. prosince 2011 jsem se vrátil do naší školy již jako její ředitel.
Zřizovateli jsem slíbil působení na 5-7 let s tím, že poté chci zpět ke geoinformatice. Nicméně uplynulo deset let, stále jsem tu a stále je co tvořit.
V pozici ředitele zdejší školy jste již více než deset let. Co všechno Vaše práce obnáší, změnila se za tu dobu nějak?
Ano, změnila. Jednak jsem nastoupil za poměrně vyhrocené situace, takže jsem první rok působil spíše jako krizový manažer. A za druhé ta škola zevnitř na konci roku 2011 vypadala úplně stejně jako v roce 1990, když jsem jí opouštěl – velmi smutný pohled, taková „postkomunistická“ setrvačnost ve fungování organizace, 4 funkční počítače na celou školu... takže začal jsem téměř „od nuly“. Ale svitla naděje v očích učitelů, kteří chtěli změnu a postarali se plně o pedagogický proces a jeho řízení, abych měl čas na rozvoj školy. A vlastně tento princip jsme zachovali a měnit jej nebudeme.
Změnil se ale podíl hlavních činností ředitele – 85 % svého pracovního času věnuji řízení organizace a administrativě, ve zbývajících 15 % řeším svou výuku (povinnost daná zákonem) a základní kontrolu pedagogického procesu. Řízení pedagogického procesu deleguji na vedoucí učitele a zástupce ředitele.
Mou hlavní náplní jsou nyní:
1) Ekonomika a projekty – stát hradí mzdy a částečně učebnice a pomůcky, zřizovatel hradí provoz a pokud chcete víc (rozvoj, nové pomůcky apod.), musíte si finance najít jinde. Proto se z českých škol stali „feťáci“ na dotace. Konkurenceschopnost znamená, že musíte investovat, tj. musíte hledat finanční zdroje, psát projekty a ty poté administrovat (i když na to máte agenturu, čas s tím nějaký strávíte).
2) Komunikace se zřizovatelem a partnery
– zřizovatel schvaluje rozpočet, přijetí darů, investice aj. Ačkoli je jasně dáno, kolik financí do obecního rozpočtu jde v rámci RUD (rozpočtové určení daní) na vzdělávání v dané obci, dohadujete se na každém jednání se zřizovatelem, kolik z této částky ve skutečnosti daná škola dostane (70-80 %?) či jim „laikům“ zdůvodňujete, na co škola potřebuje interaktivní tabule či piáno (je to investice, kterou musí schválit zřizovatel a mají vliv na výši odpisů v dalších obdobích).
3) Správa nemovitostí – o jejich správu se v městských školách stará zřizovatel (odbor majetku), na venkově platí „Co si neuděláš sám, nemáš“. Mně ten venkovský model vyhovuje, protože je efektivní – přece nebudu žádat zřizovatele o opravu střechy, když si tu opravu mohu rovnou objednat a uhradit?
4) Personalistika – posledních 5 let tato oblast zaznamenala největší nárůst práce. Před 10 lety byli na každý předmět k dispozici 1-2 učitelé v záloze, 100 % kvalifikovanost. To už není pravda – sehnat např. učitele matematiky je nadlidský výkon (loni nezabral ani náborový příspěvek 150 tis. Kč s obecním bytem). Každý rok dělám tzv. „jarní drafty“, i když nemám volné místo, abych měl přehled, kdo je k dispozici na trhu práce.
Na to vše mám čas, protože tým táhne za jeden provaz a jednotlivé úseky pracují samostatně a aktivně. Veliké díky patří naší zástupkyni, která je mentorem a skvělým parťákem.
Vaše školy mají působivě zpracované webové stránky, zázemí máte podle fotogalerií moderní, poutavé a velmi hezké. Realizujete celou řadu aktivit. Na webu uvádíte také seznam projektů financovaných i ze zdrojů EU. Můžete, prosím, vypíchnout několik hlavních aktivit a projektů a ve stručnosti je popsat?
Děkujeme za pochvalu, to je těch 10 let práce...
První 2 roky jsem řešil „hořáky“ (počítačová síť, ICT ve třídách a ve sborovně). Na jaře 2014 jsem ale konečně sepsal, co vše by naše škola potřebovala, aby byla ekonomicky soběstačná a konkurenceschopná v 21. století. Zřizovatel mi dal zelenou (později toho litoval) a já oslovil architekty.
Stručně stav k roku 2012 – 165 žáků ZŠ, 56 dětí MŠ, odliv spádových žáků do městských škol, škola nebyla ekonomicky soběstačná – zřizovatel dotoval provoz, budova ZŠ kmenové třídy a pouze 2 odborné učebny. V období 2014 – 2020 se podařilo realizovat mnohé, ať už některé „dluhy minulosti“ či dohnat okolní školy ve vybavenosti a nabídce služeb.
Podařilo se:
A: stabilizovat předškolní vzdělávání a pokrýt poptávku spádových obcí MŠ;
(smlouva o školském obvodu MŠ, vybudování plnohodnotné 3. třídy a navýšení kapacity MŠ o 50 % (z 56 dětí na 84 dětí, projekt IROP 6,5 mil. Kč), obnova školní zahrady MŠ, navýšení parkovacích míst u MŠ, přijetí dvouletých dětí – nová pozice chůva MŠ)
B: stabilizovat a zkvalitnit základní vzdělávání;
(stabilizace - dohoda obcí o školském obvodu ZŠ, zlepšení pověsti školy a návrat počtu žáků ZŠ nad 200; zkvalitnění – využití informačních technologií ve výuce, investice do nových učebních pomůcek, jazykové pobyty v zahraničí či projekty v anglickém jazyce, zřízení nových pracovních pozic: asistent pedagoga, školní asistent či speciální pedagog; nový pavilon odborných učeben ZŠ (projekt IROP 90 mil. Kč), ve kterém je 12 odborných učeben: 4x jazykové, dílna, cvičný byt, učebna prvouky, IT, Př, Ch, F a Z)
C: zlepšit mimoškolní vzdělávání;
(navýšení kapacity školní družiny o 65 % (z 45 na 75 žáků), zřízení nového školního klubu pro žáky II. st. ZŠ, spolupráce s DDM Jednička)
D: zlepšit bezpečnost dětí a žáků;
(omezený vstup třetích osob do objektů, systém jednoho vchodu, kamerový systém a další preventivní opatření, projekt Bezpečně do třemešenské školy – Nadace partnerství)
E: a dále rozšířit nabídku dalších služeb naší organizace:
ZUŠ – detašované pracoviště základní umělecké školy (obory hudební a taneční),
zřízení školní knihovny Via Lucis a založení sítě knihobudek ve spádových obcích ZŠ,
ZŠ – elektronická žákovská knížka, založení žákovského parlamentu při ZŠ,
MŠ a ŠD – příměstské tábory v době prázdnin (OP Zaměstnanost cca 2 mil. Kč),
ŠJ – svačinky, diety, objednávací terminály,
...a jiné.
V roce 2020 skončila 1. etapa rozvoje naší školy Návrat ke konkurenceschopnosti a začala 2. etapa Trvalé udržitelnosti a rozvoje.
Tím se dostáváme také k projektům financovaným z OP VVV. Zde máte projekty v šablonách již od roku 2017. Jaké aktivity v šablonách realizujete a jaká je na ně odezva?
Šablony pomohly naší venkovské škole rozšířit portfolio nabízených služeb a tím i posílit její konkurenceschopnost – ať již personálně (chůva MŠ, školní asistent či speciální pedagog) či nabídkou dalších činností (projektové dny, kluby, spolupráci s rodiči). Využili jsme je i pro školení pedagogů, tak i pro zkvalitnění výuky pomoci informačních a komunikačních technologií.
Všechny dotčené strany šablony vnímají pozitivně – žáci a rodiče, učitelé, vedení školy i zřizovatel. Název „Šablony“ odpovídá realitě, administrativa s tím sice je, ale není to tak ubíjející jako v jiných operačních programech.
V rámci výzvy Šablony II jste projekt prodlužovali na základě opatření proti dopadům pandemie. Pomohla Vám tedy umožněná změna v realizaci naplnit cíle projektu a jakým způsobem?
Posunutí termínu realizace nám pomohlo dokončit aktivity klubové. Naše škola v době pandemie od počátku zavedla každodenní distanční výuku a od října 2020 v době uzavírek škol probíhala on-line výuka podle platného rozvrhu prostřednictvím MS Teams. Žáci a učitelé trávili dost času „u monitorů“ a já je dalšími on-line aktivitami (kluby ze Šablon) nechtěl zatěžovat, proto jsme tyto aktivity pozastavili a jsem rád, že jsme díky prodloužení termínu mohli pokračovat.
V době pandemie jste se také potýkali s distanční výukou, jak ji zvládli Vaši žáci a pedagogové? Nyní navíc řešíte vzdělávání dětí z Ukrajiny, jejichž rodiny hledají v České republice pomoc, jak řešíte tuto situaci?
Podle ohlasů žáků a rodičů jsme distanční výuku zvládli dobře. Jak jsem již uvedl, distanční výuka probíhala on-line podle stabilního rozvrhu a účastnilo se jí 100 % žáků (zapůjčili jsme asi 20 notebooků).
Kvalitu naší distanční výuky potvrdila i kontrola z České školní inspekce – cituji slova inspektorů: „digitální kompetence pedagogů jsou na vysoké úrovni, zvládají žáky motivovat a vhodně metodicky střídají činnosti“. Distanční výuka na naší škole patřila mezi příklady dobré praxe. Doufám, že již nebude potřeba v takovém rozsahu jako v roce 2021.
Pro děti z Ukrajiny jsme vytvořili adaptační skupinu vč. zázemí, kterou vede ukrajinská učitelka a pomáhá ji jedna maminka ukrajinské národnosti žijící dlouhodobě v Česku. Primárně se věnují výuce českého jazyka – dokud neumí základy češtiny, považuji úplnou integraci do tříd za neefektivní. Se vzrůstajícím počtem dětí počítáme se samostatnými skupinami pro I. a II. stupeň. Zřizovatel pomáhá s financováním obědů. Krajský úřad pravidelně předává informace a každý týden jsou operativní porady ředitelů.
Je něco, na co jste jak ve své práci ředitele, tak v ostatních svých činnostech obzvláště hrdý?
1) Dobrá pověst školy – podařilo se nám vrátit naší škole dobrou pověst a zájem nespádových žáků (resp. rodičů) začíná přesahovat naše kapacitní možnosti. V rámci projektu GAČR Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem jsme byli zařazeni mezi 12 nejžádanějších venkovských škol v České republice.
2) Pavilon odborných učeben – díky pavilonu i investicím do vybavení naše škola konečně vstoupila do 21. století a stala se moderní venkovskou školou. Je to mé „5. dítě“ - 6 let práce od myšlenky po realizaci.
3) Česká školní inspekce mě v roce 2020 zařadila do skupiny 8 nejprogresivnějších ředitelů v Královéhradeckém kraji, to pro mě byla velká pocta.
4) Na návrat ke „kořenům“ – venkovský život a ekologické zemědělství mě baví. Zkušenosti předávám dětem nejen svým a je to vidět i v naší škole.
Chtěl byste na závěr ještě doplnit něco, co zde nezaznělo?
Každý den zažívám radost z práce. Ve škole nad výkazy, rozhovory s kolegy a žáky či ponořen ve vizích k dalšímu rozvoji školy. Přijdu domů, pozdravím rodinu a zvířata, natáhnu montérky a jdu ven – nakrmit králíky, posbírat vajíčka, podrbat berana, opravit ohrady na pastvinách, sušit seno či ovcím stříhat paznehty. A večer, pokud neusnu dříve než děti, je konečně klid na urovnání myšlenek v jedné ředitelské hlavě a proto na závěr děkuji své ženě Blance za její trpělivost...
Děkujeme za rozhovor!
Mgr. Emil Kudrnovský, Ph.D. (TOP 09)
ředitel Základní školy a Mateřské školy Bílá Třemešná
Emil Kudrnovský vystudoval učitelství (aprobace Matematika – Zeměpis) a Geoinformatiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Doktorát z oboru Geoinformatika a kartografie získal na Masarykově univerzitě v Brně.
Prvních deset let profesního života se věnoval geoinformatice v akademickém, komerčním i veřejném sektoru. Od prosince 2011 až dosud řídí rodnou školu v Bílé Třemešné. Ve volném čase se věnuje rodině, trvalé udržitelnosti venkova a komunální politice.
Zdroj: opvvv.msmt.cz
