Vážení a milí krajané,
na zlomu dvou tak důležitých roků jako jsou rok 2013 a 2014 není jednoduché oslovit naši společnost. Učinil tak o Vánocích prezident Miloš Zeman a na Nový rok exprezident Václav Klaus. Protože si myslím, že v demokratickém státě může spoluobčany oslovit každý a že je dobré vedle významných oficiálních osobností slyšet i názor méně exponovaného občana, rozhodl jsem se vyslovit pár myšlenek, které mne napadají v tyto dny.
Vím, proč je tak obtížné promluvit. Je to proto, že naše společnost je plná nejistot na straně jedné a plná nezájmu na straně druhé. Nejistotu cítím také a přiznávám, že jsem často otráven, jak se nám nedaří pohnout se dopředu. Přesto, když se zamyslím, vidím tyto věci.
Máme důvody pro kritiku kde čeho – politická scéna nestojí za řeč. Chování leckterých představitelů elit je pobuřující a nikdo to nepranýřuje, pokud se mu to zrovna nehodí do krámu. Máme hromadu nesrozumitelným jazykem psaných zákonů, o které zakopáváme den co den. Chod státní správy i samosprávy je jako zmrazený. Ano, máme důvody ke kritikám, ale v žádném případě nemáme právo nevidět, přehlížet a umenšovat pozitiva. Nejsme oprávněni k tomu, abychom, jak to dělají nejen mnozí novináři, ale spousty zapšklých mudrlantů, šířili pesimismus a fatalismus. Je kolem nás mnohé, co jsme udělali dobře a měli bychom to umět ocenit. Naše země se za posledních 25 let také pozitivně proměnila. Jen se podívejte na nové stavby a obnovené staré stavby. Vezměte v potaz, jak jsme překonali nebývalé a opětovné živelné pohromy. Podařilo se výrazně očistit toky, vodní prameny a ovzduší, takže jsme se dostali z jedové chýše, ve které jsme žili v osmdesátých letech jak v pasti. Na svých cestách po naší zemi jsem viděl mnoho vzkvétajících podniků, a to jak úplně nových, tak starých a obnovených, za jejichž rozvojem stojí obdivuhodná tvořivost našich podnikatelů i mezinárodně pověstný fortel a píle našich dělníků. Ano, trápí nás vysoká nezaměstnanost. Porovnáme-li se však se všemi ostatními zeměmi Evropy, zjistíme, že v míře nezaměstnanosti i v míře chudoby patříme mezi ty úspěšnější země. Máme vynikající výsledky ve vědě a výzkumu. Uvažte, jaké možnosti dnes mají mladí lidé, aby se mohli vzdělávat a cestovat. Otevřel se jim svět.
Ale především si všimněte, že máme svobodu.
Tím se dostávám k druhé věci a tou je otázka svobody.
Buďme si, prosím, vědomi, že o svobodu musí každá generace svést svůj zápas – dělali to naši pradědové, dědové, otcové a ani my toho nemůžeme být ušetřeni. Nebezpečí přicházelo v různých dobách v různých formách a - je tu i dnes.
Svoboda je opravdu zásadní věc. K její existenci a ochraně potřebujeme jasný demokratický rámec. To zlé, čeho se obávám, je, že v průběhu minulého roku došlo k několika politických událostem, kdy jednotlivci i skupiny dospěli ve výkladu a využití našeho právního řádu až na samu hranici oprávnění, pokud ji vůbec o kousek nepřekročili. Byly to nebezpečné kousky. Bez odpovědnosti však není ani svoboda.
Vrátím se k už zmíněné otrávené netečnosti. To nejvíce varující je, že tyto zřetelné náznaky nedemokratického jednání naši společnost příliš nepobouřily a vlastně ji ani nezajímají. Napořád slyšíme, co dělá vláda v demisi. Správně by se mělo říkat, co dělá vláda bez důvěry.
Myslím, že jsme u jádra problému. Je jím naše společná budoucnost. Sami občané ve valné většině říkají, že od politiků nelze nic čekat. Od koho tedy něco čekat můžeme? Od manažerů? Bankéřů? Od policie? To snad ne. Pomoct si musíme sami. Zeptáte se: Jak? Tak, jak to vidí rozumný člověk. Došlo k hospodářské krizi. Nevyřeší ji finanční kejkle. Vyřeší ji úsporný režim a práce, a proto musíme pracovat a na čas se trochu omezit. Došlo k politické krizi. Vyřeší ji nereálné sliby populistů? Ne, ale skutečný zájem o dění ve společnosti. Někdy mi připadá, že došlo i ke krizi myšlení, kdy jsme ztratili schopnost samostatně uvažovat. Necháme za sebe myslet často velmi povrchní a prvoplánové komentátory?
Musíme se vrátit ke svému zdravému úsudku, naučit se počítat, logicky uvažovat, domýšlet, co se stane za týden ale i za rok, když dneska uděláme to či ono. Musíme znovu nalézt schopnost mezi sebou mluvit i o vážných věcech, a to i s lidmi odlišného názoru. Při těchto diskuzích pak svědomitě vybírejme ty, které v příštích volbách vyšleme, aby nás zastupovali a hájili naše zájmy.
Náš problém se jmenuje krajně nejistá budoucnost a jeho řešení se jmenuje probuzení rozumu a morální obroda.
Dovolte, abych vám teď připomněl slova našeho velkého prezidenta Václava Havla. „Záchrana tohoto lidského světa není nikde jinde než v lidském srdci, lidském rozmyslu, lidské pokoře a lidské odpovědnosti.“ …
„Stále ještě neumíme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání - má-li být mravné - je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu, než je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje.“ …
„Je snadné mít v programu nezávislost a přitom nechat na jiných, aby ten program uskutečňovali. Kdyby takto mysleli všichni, brzy by nebyl nezávislý nikdo.“
Tolik Václav Havel.
Chápu, že procitnutí ze sladkého podřimování je nepříjemná věc, ale na prahu tohoto roku nám všem přeji sílu a ochotu to udělat. Máme překrásnou zemi a český národ zdatně přežil i mnohem horší doby, než máme dnes. Nikdy jsme neměli tolik možností jako dnes.
A poněvadž vím, co to je vstávat do zimy, přeji Vám, aby oheň dobré vůle dobře chytil a abyste se zaradovali nad prvním hrnkem horké kávy, který si na něm uvaříme. Dá nám to naději, že uvaříme i polévku ke svačině a dobrý oběd. Pojďme do toho.
