Hudeček: Naše demokracie není špatná, je jen mladá

V roce 2009 jsem plný nadšení pro novou politiku vstoupil do TOP09 a následně v r. 2010 do zastupitelstva HMP. Nejprve jako opoziční zastupitel, poté náměstek primátora pro územní rozvoj a pak zapršelo a byl jsem zvolen primátorem.

Mirek mne varoval, že práce nebude snadná. Situace však zdaleka předčila všechna moje očekávání. Našli jsme naši metropoli:

• ve finanční situaci, kdy objednávky z roku 2006 do volebního období 2010-2014 generují faktury za 50 mld. Kč
• ovšem také bez jakékoliv vize, směru, Prahu postavenou proti vlastním obyvatelům. Bez rozlišení, kam má veřejný sektor zasahovat a kam už ne
• se schvalovacími procesy nastavenými buď zcela mimo zákon nebo alespoň na hraně zákona
• populace města stárne, lidé se z města stěhují pryč, kapacita škol absolutně nereflektuje demografickou křivku ani suburbanizaci, peníze na stavbu nových škol nejsou
• nejsou ani na údržbu silnic, nejsou peníze na úklid ve městě
• TOP firmy zde neinvestují – nechtějí čekat či platit
• Praha je červený hadr na veškeré své okolí
• univerzity jsoucí v rádoby vyspělém regionu nemají přístup k evropským penězům
• lidé pro vyřízení dokladů čekají v několikahodinových frontách
• dopravní prostředky neskutečně smrdí, protože sociální služby nejsou pritoritou
• a možná to nejhorší – kdy bude hladina řeky Vltavy v Praze kulminovat, počítá pověřený primátor ve dvě hodiny v noci na svém stole s tužkou a papírem, neboť samotný magistrát je nefungující instituce, kde Blanku řeší 2 lidé

A my jsme řekli dost. A začali jsme to všechno rozmotávat.

• skrze důkladné plánování (strategickým, územním i regionálním)
• fiskální odpovědnost (dnes šetříme na splátky dluhů!!)
• spolupráci se soukromým sektorem, výzkumnými institucemi, univerzitami, veškerými neziskovkami, občanskými sdruženími
• skrze podporu vzdělávání a řádnou správu věcí ve veřejném prostoru

Vše s cílem dynamické, atraktivní a bohaté Prahy, kulturní metropole 21. století. Aby samotní obyvatelé měli pocit, že se jim zjednodušuje život, cítili se bezpečně a v případě, že propadnou sociálním sítem, aby se necítili navždy zavrhnutí.

A aby tento náš směr přežil hranici volebního období, snažíme se vyvolat stejné celospolečenské hnutí a diskuzi, které jediné může zaručit kontinuitu dalšího vývoje. Z mladé generace v Praze již sdílení tohoto směru cítím, ale já si myslím, že celá česká společnost je dobrá pro život. Je nefanatická, má specifický smysl pro humor, pozoruhodnou literaturu a umění.

Ale neustálá nestabilita našeho společensko-politického prostředí má za následek, že stále něco hledáme. Máme pocit, že poslední léta jsou tak špatně, že je třeba se vrátit na strom. Ale to je dětinské uvažování nezkušeného politického zelenáče. A moc dobře už dnes vím, o čem mluvím. Když Angličané ve 13. století chtěli oslabit panovníka, přidali parlament. My bychom nejraději odstranili celý post panovníka. Naše demokracie není špatná, je jen mladá. Nemůžeme každých pár let směřovat chvíli na západ a chvíli do Ruska. Paradoxně podnikatelské strany – jako jsou VV a dnes ANO– tuto disordinanci ještě více prohlubují. Chybí nám obecně sdílený společný směr, který i přes názorové neshody budeme v Česku ctít a podporovat. A já jsem přesvědčen, že tento směr začíná v Praze.

Odpovědnost, která takto na mne a mé kolegy dopadla, si plně uvědomuji. Nehroutím se z ní, přijímám tuto roli s pokorou. Ale k tomu všemu dnes opravdu potřebuji Vaši podporu.