Niedermayer: Hlasy, které zpochybňují podporu Ukrajiny, jsou v europarlamentu stále spíše výjimkou

Viktor Orbán dlouho vzdoroval prodloužení sankcí proti Rusku, minulý týden nakonec ustoupil. Co to vypovídá o podpoře Ukrajiny v Evropě?
Ta situace je pořád stejná. Skoro vždy je to Viktor Orbán, kdo pomoc blokuje nebo ji chce upravit nebo si vyjednat jiný ústupek. Nakonec ale vždy ustoupí, protože tlak je opravdu velký. Nevidím v tom žádnou změnu. Samozřejmě se nabízí otázka, zda takových „rebelů“ nebude přibývat, ale zatím jsme podle mě stále tam, kde jsme byli. Nepřipadá mi, že by se dělo něco zásadně nového.

Není to důvod znovu otevřít otázku práva veta a jednomyslnosti?
Myslím, že ta debata je relevantní, jenže v Česku jsou na to velmi rozdílné názory. Chybí zde uvědomění, že ano, jednomyslnost sice brání přijetí něčeho, co nechceme, ale zároveň nám často ubližuje, když jeden, dva nebo tři odpůrci zablokují něco, co naopak potřebujeme. Mrzí mě, že u nás neprobíhá vyvážená diskuse. Nicméně fakticky vzato lze jednomyslnost bez změny smluv řešit jedině pasarelou, kterou však musí opět všichni jednomyslně schválit. Pokud by jeden stát měl pocit, že pasarela jde proti němu, zablokoval by ji. Takže si nemyslím, že je to téma, které je aktuálně na pořadu dne.

Vnímáte nyní v Evropském parlamentu ještě nějaké další „rebely“ kromě Orbána? Třeba Slovensko uvažovalo, že se přidá k Maďarsku v blokaci společného vyjádření k běloruským volbám, ale nakonec to neudělalo. 
Je to tam, taková je realita. Zatím bych řekl, že politici tohoto typu si silné výroky šetří na domácí půdu a v Bruselu jejich averze není tak velká, nebo alespoň neovlivňuje klíčová rozhodnutí. Bohužel to ale ukazuje, že část evropských představitelů dnes vnímá hodnoty a politiku jinak, což je velmi špatná zpráva.

Když se ještě vrátím k podpoře Ukrajiny, jak vnímáte hlasování části českých europoslanců?
Mrzí mě to. Ale na druhou stranu tím transparentně říkají, jak se na věci dívají. Jsem ale rád, že v případě Ukrajiny jsou hlasy, které podporu zpochybňují, jak v radě, tak v parlamentu stále spíše výjimkou. Samozřejmě tím, jak konflikt pokračuje, umírají lidé, vynakládají se obrovské peníze a řešení se neblíží, tak je pro politiky čím dál složitější udržet podporu. Logika je ale pořád stejná: Rusko naprosto nepřijatelným způsobem porušilo mezinárodní právo a to, co dělá, je neakceptovatelné. Evropa v tomto hraje zásadní roli, protože nás to přímo ohrožuje. Jsem rád, že většina europoslanců to stále vnímá stejně, i když je s přibývajícím časem stále složitější udržet politickou podporu.

V Evropském parlamentu mi celkově připadá váhání jako malé. Myslím, že politici, kteří se zdrželi nebo hlasovali proti rezoluci pod záminkou, že v ní mělo být jiné slovo, udělali velkou chybu.

Hnutí ANO nicméně tady v Česku Ukrajinu většinou podporuje, jak si vysvětlujete tento rozpor v jejich postoji?
Řekl bych, že hledají nějaký modus operandi, jak fungovat ve skupině, do které podle mého názoru neměli vstupovat. V parlamentu totiž politická skupina do značné míry funguje jako referenční bod pro jednání. Mrzí mě, že někteří poslanci nenašli odvahu se proti tomu postavit.

Evropská komise minulý týden zveřejnila takzvaný kompas konkurenceschopnosti, co na něj říkáte?
Je to zásadní dokument, který říká, co chce Evropská komise v ekonomické oblasti dělat. Je to plán na to, co musíme řešit. Pozitivní je, že se kompas ve velké míře drží Draghiho a Lettovy zprávy, takže jeho obsah je podle mě smysluplný a dobře zacílený. Co mi ale vadí – a je to obecně problém EU a podobných institucí – že tam chybí koncentrace a prioritizace. Je tam toho hrozně moc a chybí jasné sdělení, co jsou hlavní body, které mohou posílit evropskou ekonomiku. 

Takže to mě trochu znepokojuje. Navíc stanovený harmonogram je velmi ambiciózní, lhůty jsou krátké, směry návrhů jsou velmi náročné. Když se podíváte na ten zásadní dokument, tak například u automobilového průmyslu je jasně popsané, jakým směrem chce komise jít, ale u jiných bodů, například snížení cen energií, je to popsané vágně.

Ale jsem rád, že v průběhu posledních přibližně 18 měsíců se z toho tématu stalo téma číslo jedna. Myslím, že je to tak správně.

Vy byste tedy spíš uvítal, aby byl kompas úžeji vymezený? Aby se zaměřoval na méně témat a víc podrobněji?
Je tam více než 30 bodů, skoro 15 legislativních návrhů. Člověk by rád slyšel, co jsou třeba tři nejdůležitější. A hlavně o kterých si Evropská komise myslí, že jsou tím klíčem ke zlepšení výkonu evropské ekonomiky. Protože to je ten cíl. Už na první pohled je patrné, že každý návrh má jinou balanci nákladů a přínosů. Říkám to i proto, že vidím, jak vůči tomu postupně vzniká opozice. Někomu se nelíbí tenhle bod, někomu zas jiný. Je proto podle mě potřeba začít rychle budovat politickou shodu pro ty kroky, které nás posunou vpřed. A je otázka, že když je toho tolik, tak aby ty nejdůležitější body nezůstaly někde na okraji.

Stále živá je debata kolem Green Dealu. Jeho kritici, mezi něž patří i ANO, tvrdí, že by se měl úplně zrušit. Je to vůbec možné?
Kolem voleb mnoho politiků slibovalo reformu Green Dealu, ale pokud si ho někdo skutečně přečetl, musel dojít k závěru, že taková očekávání jsou nereálná. Komise správně staví na směru, kterým se ekonomika už vydala a podle něhož se firmy chovají a investují.

Jsem rád, že komise akcentuje jednu věc, která je za mě zásadní. A to že s transformací ekonomiky a s jejím budoucím růstem jsou neodmyslitelně spjaty investice. Ty nastanou pouze tehdy, pokud bude stabilní prostředí pro podnikání. Bude jasné, kam směřujeme, jaká jsou pravidla, regulace, cíle. A podle mě lidé, kteří neustále Green Deal zpochybňují, chtějí ho předělat, ale neříkají jak, jsou lidé, kteří fakticky způsobují, že pokud je někdo poslouchá, tak růst ekonomiky a konkurenceschopnost jsou ohroženy. Takže já to považuji za krajně nezodpovědné, jakkoliv je to v Čechách extrémně rozšířené. A doufám, že pro to směřování komise se najde většina. 

Vy připouštíte úpravy v rámci Green Dealu? Budou se některé věci měnit?
Samozřejmě že se některé věci budou měnit. Například pravidla pro automobilový průmysl či systém emisních povolenek po roce 2030. Naopak bych podporoval rychlejší postup zemí v oblasti obnovitelných zdrojů, protože ekonomicky i strategicky z hlediska bezpečnosti to dává smysl. Ale to se bavíme o něčem, co bych označil za fine-tuning. To není to, co u nás ti zastánci zrušení nebo revidování mají na mysli. 

Jak hodnotíte rozhodnutí Donalda Trumpa odstoupit od Pařížské dohody? A co to znamená pro Evropu?
Samozřejmě mě to mrzí, ale udělal to jednou, tak to udělá podruhé. Nemyslím ale, že to výrazně omezí dekarbonizaci americké ekonomiky, protože tamní firmy a státy se už tímto směrem vydaly. Myslím, že ani ekonomicky ta jeho strategie „drill, baby, dril“ nebude úplně fungovat.

Může to posílit roli EU jako globálního lídra v oblasti klimatu, nebo to naopak oslabí snahu o společnou akci?
Budou země, které se budou inspirovat u Donalda Trumpa, a budou země, které se budou inspirovat Evropskou unií. Uvidíme.

Jak sledujete první kroky prezidenta Trumpa po nástupu do úřadu? Jaké to může mít následky pro Evropu?
Některá ta rozhodnutí jsou kontroverzní, například neuznání občanství dětí narozených ve Spojených státech, které jde proti americké ústavě. Na fungování zemí a politiků se dívám tak, by měli striktně postupovat v souladu se zákony. Čili tohle se mi zdá špatné z hlediska zachování principů právního státu. Na druhou stranu jsem lehce optimističtější ohledně postoje k Rusku, kde se nejeví, že Donald Trump je nějaká velká výhra pro Vladimira Putina. To je bezesporu dobrá věc.

V každém případě jeho nástup do úřadu ukazuje, že se možná blížíme do světa, kdy lidé, kteří vyhráli volby, se ujímají moci neskutečně razantním způsobem. Což nevím, jestli je dobrá věc pro stabilitu společnosti. Ale nechci z toho dělat velké závěry.

Jak se díváte na Trumpovu zahraniční politiku, například jeho prohlášení směrem k NATO a Grónsku?
Prohlášení o Grónsku a Panamském průplavu jsou určitě aplaudována v Kremlu, ale z mého hlediska, když věřím v zodpovědný multilaterální systém založený na právu a dohodách, se na to nedá dívat pozitivně. Samozřejmě od Donalda Trumpa jsme zvyklí slyšet leccos, ale tohle mě hluboce mrzí.

Co se týká NATO, tak je potřeba říct, že Trump a spousta předchozích amerických prezidentů měli pravdu, když říkali, že evropské země zanedbávají svoji obranyschopnost. Kvůli tomu přesouvají neadekvátní podíl odpovědnosti za mír a bezpečí na Ameriku. Jsem rád, že kombinací mnoha faktorů se většina zemí vydává tím správným směrem. Úplně ale nevítám nominální čísla tři, pět procent, protože cílem podle mě není utratit peníze, ale vybudovat mnohem lepší obranyschopnost. A nepochybuji, že uvnitř NATO bude diskuse nejen o penězích, ale hlavně o tom, jak mají země investovat.