Zkušenost Karla Schwarzenberga

V sobotním rozhovoru našich novin se ministr a někdejší disident Alexandr Vondra vyjádřil o důvodech, proč ministr Karel Schwarzenberg podporuje větší integraci České republiky do evropských struktur: „Karel Schwarzenberg je můj dávný přítel a kmotr mého nejstaršího syna, zároveň je to taky člověk, který převážnou část svého života strávil v Rakouskua Bavorsku a většinu svých statků má v členských státech eurozóny (smích - pozn. red.). Tím se jeho životní zkušenost liší od života běžného českého občana včetně zkušenosti mé.“

Alexandr Vondra má samozřejmě pravdu. Životní zkušenost absolutní většiny z nás se opravdu liší od zkušeností Karla Schwarzenberga. Asi jen málokdo se narodí v rodině významného šlechtice a vzdělance, málokdo vyrůstá obklopen tradicí a je vychován představou o tom, co je to závazek a služba; a asi opravdu jen málokdo pak žije v představě, že by se tím měl celý život řídit. A asi jen málokdo, když se jeho vlastí přeženou dvě katastrofy, nacistická a komunistická, se ocitne v cizině, která není pro aristokrata úplně cizinou, ale přece jen vlast to není. A ty dvě země, Rakousko a Bavorsko, za sebou právě mají rovněž šílené období, na němž měly svůj podíl, ale teď se snad poučily. A skutečně se těm zemím daří jako nikdy v dějinách, jsou vzorně spravované, životní úroveň jde strmě nahoru. A pokud jde o demokracii, nikdo nemůže tvrdit, že by v nich právě ona byla ve stavu deficitním. Mají ty země samozřejmě své mouchy, ale mohli bychom jim je - se zkušenostmi s našimi masařkami - závidět. Člověk, který tu prožil svou „zkušenost“, může v jistém smyslu děkovat osudu.

K této zkušenosti však patřila ještě ta druhá: zkušenost člověka, který právě z Rakouska a Bavorska vidí, co se v jeho vlasti stalo. Jak lehce se tato část Evropy přesunula z centra na periferii, jak lehce tam došlo k stagnaci prakticky všeho a jak lehce společnost rezignovala a spokojila se s vegetováním na okraji evropského zájmu. K získání této zkušenosti nebylo potřeba žít po celou dobu ve vlasti. V jistém smyslu, neboť bylo s čím srovnávat, ji bylo možné intenzivněji získat z vnějšku. A možná to bylo i bolestnější. Z této zkušenosti pak Karel Schwarzenberg něco vyvodil. Naše zkušenost - včetně zkušenosti generace Saši Vondry -v tom má ale stále zmatek.