V posledních dnech jsme si mohli přečíst, že jsme se na summitu EU nepřipojili podpisem ke smlouvě o rozpočtové kázni. Problém je v tom, že nikdo moc nevysvětluje, proč bychom vlastně měli.
Fiskální pakt není proti nám, jak říká pan premiér, ani nejde o novou regulaci systému, o které hovoří pan prezident, ale dává lepší vymahatelnost stávající regulace. Tu mnohé členské státy (jako např. Francie) flagrantně porušovaly. Svým chováním pak poškozovaly ty rozpočtově odpovědné, tedy i nás. Musíme si uvědomit, že pakt dává, nám Čechům, lepší možnost hříšníky kontrolovat. Před touto možností jsme ale dali přednost typicky českému nejasnému postoji, tedy vyčkávání. Jestli si však někdo myslí, že tak chrání zájmy České republiky, pak se plete a žije asi v jiné realitě.
Samocenzura se někdy projevuje tak, že debata o problému je tak plochá a hloupá, že odrazuje všechny od jakýchkoli reakcí. Všechny ty rádoby dobré komentáře k našemu postoji totiž postrádaly spolehlivého partnera, respektive další partnery, s pomocí kterých bychom svůj postoj prosadili. Buď umím přesvědčit ostatní, že mám jít tímto směrem, nebo neumím. Jestliže však hledám jen záminku, proč do toho jít nemohu, pak je jakákoli argumentace nevěrohodná a jedná se o pouhé čechohujerství.
Uvedu příklad. Polákům stačil kompromis, protože cílem bylo získat maximum. Nám kompromis, dobrý pro Poláky, nestačil, neb do toho od začátku pan premiér jít nechtěl. Nahlas se to ale bál říci. Dokáži pochopit mnohé, i to, že se někteří politici snaží být světoví tím, že všem ukážou svou statečnost a tvrdost. Nepochopím ale to, že některým politikům a komentátorům nedochází ona realita, že právě v tomto momentě potřebuje naše země Evropskou unii, ne ona nás.
Kverulantský postoj, jako v případě Lisabonské smlouvy, nám nic dobrého nepřinese. Nenandali jsme to Evropě, ale naopak. Ještě dlouho budeme získávat image spolehlivého partnera, který jsme velmi rychle ztratili.
idnes.cz - blog, 8. 2. 2012
