Tajchnerová: Zákony mají měřit všem stejně

Jsem drobná soukromá podnikatelka. Moje advokátní kancelář čítá dva lidi, tedy mého asistenta a mne. Přesto musím mít řádně vedeno účetnictví i přiznání daně, řádně odvádět příspěvky na sociální zabezpečí i zdravotního pojištění. Veškerá přiznání dávat správně a včas, řádně platit daně. Taky musím dbát na bezpečnost práce mého jediného zaměstnance, musím podávat kontrolní i řádné hlášení o DPH. Musím mít řádně evidovanou provozovnu, k vedení mé kanceláře, jako ke každé činnosti se vztahuje řada speciálních předpisů, musím dbát na hygienu práce. Musím mít účet u banky, pojištěné podnikání. Čas od času si musím nechat udělat nějaké ty opravy kanceláře. Od roku 2018 musím mít elektronickou evidenci tržeb. A to nepočítám papírování, kdybych se chtěla hlásit do výběrových řízení, či žádat o dotace. A to si povšimněte, že jsem ještě vůbec nezačala pracovat.

Když mi nějaký klient nezaplatí a já se musím obrátit na soud, čekám dlouho, předlouho. Možná si řeknete: „No a co? To musí každý podnikatel. To všechno známe.“ Ale mně se to nezdá správné.

Velké firmy mají svého právníka, bezpečnostního technika, údržbáře, účetní, daňového poradce, a když jim náhodou někdy nepřijdou peníze včas, mají takové finanční rezervy, že vydrží. Ale drobní a střední podnikatelé? Vedou účetnictví často naprosto zoufalým způsobem, protože platit účetní je nad jejich síly, s daněmi to nějak zkusí a uvidí se. A bohužel jsou to právě oni, kteří jsou pak za poklesky peskováni, každá chyba je odměněna sankcí. Pak vidíme všechny zedníky, švadleny, kadeřnice, malíře jak své provozovny zavírají a nechávají se zaměstnat. Když jim dodavatel nezaplatil všechno nebo vůbec nic, krachují a mnohdy za sebou táhnou dluhy, protože soudy vzdávají. Nemají totiž dostatečné smluvní podklady pro to, aby dokázali, že je velký partner vzal na hůl.

Není to strašení, ale realita. Takových končících podnikatelů prošlo mou kanceláří mnoho. Jak z toho ven? Ne mnoho úředníků a úředních míst, ale jedno jediné. Tam podám přiznání k dani, tam podám přiznání k sociálnímu i zdravotnímu pojištění, tam požádám o změny v živnostenském rejstříku, tam se dozvím všechno, co potřebuji. A když dojde na dluhy? Taky to jde méně komplikovaně. Žádnou činnost bych nedoporučila dělat bez smlouvy. Hledat cesty, jak to všechno zjednodušit, udělat přiznání k dani prosté a jednoduché tak, aby jeho textu rozuměl každý a mohl si ho vyplnit sám bez pomoci drahých účetních. Aby řemeslník pracoval a neběhal po úřadech, aby fakt, že přehlédl změnu zákona, nebylo k jeho tíži, ale při prvním pochybení bylo jen poučením a nikoliv okamžitě sankcionováno.

Chtěla bych odstranit všechna ta hlášení, která z nás všech dělají už předem tak trochu lháře a podvodníky. Když hlásím, nemusím hlásit ještě kontrolně. Stejně tak bych se chtěla, aby si skutečně všichni byli před zákonem rovni. Střední třída, malí a střední podnikatelé jsou naprostým základem rozvoje této ekonomiky. Neodvádějí své peníze do daňových rájů, nežalují stát pro zmařené investice, mají odvahu a jdou do toho, často skoro s ničím. Toho je potřeba si vážit.