Štětina: Diktátor Janukovyč patří před mezinárodní tribunál v Haagu

Už můžeme hodnotit. Co vás napadne, když si vybavíte poslední týdny na Ukrajině?
Snažil jsem se o vnitřní vhled do tamních událostí. Kdybych měl vyjádřit svůj pocit z ukrajinského povstání, použil bych slova „historická epopej, statečnost, touha po svobodě“.

O vás je známo, že jste se v minulosti často pohyboval na místech, kde to nebylo právě bezpečné. V Kyjevě se střílelo, zemřelo hodně lidí, měl jste strach?
Opravdu mám strach o Ukrajinu. Také strach o vývoj ve střední a východní Evropě vůbec. Na otázku, zda mám osobní strach, jsem v letech, když jsem dělal válečného zpravodaje, odpovídal velmi často: Ten, kdo nemá strach, při tomto řemesle často skončí špatně. Existují ve vypjatých revolučních a válečných situacích dva druhy strachu. První je ten latentní, který člověka nutí, aby neriskoval, aby promýšlel situaci a svá rozhodnutí. Druhý je strach akutní, okamžitý, bolestivý a panický při náhlém neštěstí. Ten může být zničující. Přináší paniku a člověk nedokáže koordinovat své myšlenky ani skutky. Tady na Ukrajině mám teď pouze ten první strach. Ten akutní jsem naštěstí neprožil.

Co říkají vaši přátelé z ukrajinské opozice? Podařilo se vám, spojit se s nimi?
Už od své loňské prosincové návštěvy na Majdanu se přátelím s opozičním poslancem Jevgenijem Dobrjakem za stranu Baťkivščyna (Vlast), což je strana vězněné expremiérky Tymošenkové. Jevgenij je přesvědčen, že demokracie nakonec na Ukrajině zvítězí. Když vypukly první války molotovových koktejlů na kyjevské třídě Hruševského, volal jsem mu z Prahy. A on mi řekl prostě. „Prijďotsja vojevať“. Je třeba bojovat. To ještě netušil, že o několik dnů později přijdou i první mrtví.

Ano, příměří vyhlášené 19. února v noci, trvalo jen několik hodin, druhý den ráno se už regulérně střílelo…
Víme přesně, kdy příměří skončilo. Bylo to v 8,03 kyjevského času, když začal útok a my jsme se automaticky podívali na hodinky. Útok začal před naším hotelem Ukrajina ze strany Majdanu. Stovky lidí se snažily prorvat kordón těžkooděnců s pomocí molotovových koktejlů. Berkut se nijak nebránil a až podezřele rychle vyklidil pozice. Pak začal masakr a k nám do hotelu začali přinášet první těžce zraněné. Někteří z nich zemřeli. Naše hotelová hala se změnila nejen v provizorní polní nemocnici, ale i v márnici. Nikdy nezapomenu na deset těl krásných mladých kluků, kteří byli všichni zabiti střelnou zbraní. Od profesionálních snajperů. Někdo potřeboval, aby nastalo krveprolití a aby se vyhlášení výjimečného stavu stalo ospravedlnitelným. Někteří pozorovatelé mluví dokonce o nájemné brigádě placených profesionálů, kteří vyvolávají chaos. O čemž svědčí i fakt, že tajemní snajpeři nezabíjeli jen demonstranty z Majdanu, ale i příslušníky policie. Byl to hodně zlý den…

Jaký efekt měla mít hrozba doprovázená fotografiemi, jak jedou na Kyjev tanky? A věřil jste, že k té takzvané antiteroristické operaci skutečně dojde?
První fotografie tanků měly být údajně fotografie kolony deseti tanků, která se blíží do Kyjeva po silnici z Oděsy. Ukázalo se, že tato zpráva je falešná. A fotografie pravděpodobně vůbec z Ukrajiny nebyla. Tato fotka byla součástí cíleného válečného folklóru, který různé politické skupiny aplikují, aby zamlžily skutečné události. Jako pravdivá se však ukázala zpráva o vyslání speciálních jednotek parašutistů z východoukrajinského Dněpropetrovska. Část vládních bezpečnostních sil totiž postupně odmítla bojovat proti lidem, stali se tak nespolehlivými, a proto museli být nahrazeni spolehlivými rusky mluvícími „specialisty“ z východní Ukrajiny.

Od jedné z přímých účastnic krveprolití v Kyjevě jsem četla, že celý scénář útoku, při kterém zemřely desítky lidí, byl připravený týden dopředu. Včetně provokatérů. Je to podle vás realita, nebo konspirační teorie?
Tajné služby tradičních postsovětských zemí jako je Rusko, Bělorusko nebo Ukrajina dokonale ovládají metody provokací. Patří to k jejich tradici, nátuře a k podstatě jejich myšlení. Janukovyčovi šlo o všechno, možná i o život. Dlužno však říci, že diktátoři nikdy nevydávají přímo příkazy k takovým provokačním akcím. Jejich okolí jen prostě plní to, co jim na očích vidí. Určitě například nedal ruský prezident Putin příkaz, aby byla kdysi zavražděna jeho novinářská kritička Anna Politkovskaja. Dostal její smrt jako překvapení k narozeninám.

Jeden z opozičních předáků, Vitalij Kličko, prohlásil, že „jen Janukovyč je odpovědný za vraždy a teror proti pokojným občanům. A jen on je mohl zastavit“. Považujete ukrajinského prezidenta za vraha?
Ano, za to, co se odehrálo, nese zodpovědnost výhradně prezident Janukovyč. Nedokázal překročit svůj stín a nezabránil krveprolití. Považuji ukrajinského prezidenta za zodpovědného ze smrti a utrpení mnoha jeho krajanů.

A není to tak, že ve skutečnosti to mohl zastavit ruský prezident Putin, který tvrdí, že za celé krveprolití na Ukrajině mohou „extrémisté“? Nečekal Janukovyč jen na jeho pokyny?
Prezident Putin by nikdy nechtěl krveprolití na Ukrajině zastavit. Velmi dobře to vyjádřil bývalý gruzinský prezident Michail Saakašvili, když jsem se s ním v prosinci na kyjevském Majdanu setkal. Řekl: „Přijde-li Putin o Ukrajinu, bude to začátek jeho konce.“

Nová ukrajinská vláda říká, že Janukovyč musí být odsouzen.
Evropští diktátoři, a tím Janukovyč je, patří před mezinárodní tribunál v Haagu.

Když jsme spolu mluvili naposledy, vyloučil jste možný rozpad Ukrajiny na dvě země. Jste si tím tak jistý i dnes?
Já pořád nevím, které řešení je lepší, zda celistvá Ukrajina, nebo její rozdělení. Když se mluví o rozdělení, mám totiž určitý pocit mnichovanství a obávám se, aby Evropská unie nesehrála jakousi chamberlainskou roli. Kdysi Francie s Británií daly naše Sudety jako dárek Hitlerovi. Putinovi by se takový dárek také hodil. Kdyby však mělo dojít k velkému krveprolití balkánského typu, tak dávám přednost rozdělení.

Do Kyjeva jste letěl, abyste vyburcoval české politiky k nějakým reakcím na ukrajinské drama. Mezitím Miloš Zeman začal zpochybňovat pozvání ukrajinského prezidenta do Prahy, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek byl o něco tvrdší, Jak to hodnotíte?
To, že Miloš Zeman zpochybnil pozvání ukrajinského prezidenta, je málo. Výroky ministra zahraničí pana Zaorálka respektuji. Byl z vrcholných politiků po Karlu Schwarzenbergovi jediný, kdo se zmohl na racionální odsudek. Dlouho naopak zarytě mlčely obě komory českého parlamentu. Poslanecká sněmovna dokonce odmítala zařadit problém Ukrajiny na pořad jednání.

Ukrajinské opozici se po dramatických bojích podařilo Janukovyče a jeho věrné vyhnat z Kyjeva. Co bude dál?
Objevují se radikální hlasy, že i volby vyhlášené na 25. května jsou pozdě. Vůdci Majdanu si ale uvědomují svou moc, neboť oni to byli, kdo svrhnul diktátora. Už druhý den po útěku Janykoviče se ale vše začalo vracet k normálu. Byl jsem si například koupit něco k jídlu v samoobsluze. Platil jsem kartou…