Šarapatka: Eroze ohrožuje polovinu zemědělských půd

Vláda na svém posledním jednání přijala Zprávu o stavu životního prostředí za rok 2010. Rok 2010 byl v České republice rokem hospodářského oživení, kdy rostla průmyslová produkce i výroba elektrické energie a tento hospodářský vývoj se společně s působením vlivu dopravy, vytápění z lokálních zdrojů a klimatických podmínek ovlivňujících rozptylové podmínky podílel na zvýšení produkce škodlivin do ovzduší. Došlo k meziročnímu nárůstu emisí prašných částic a oxidu uhelnatého ze zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší, který byl zejména výrazný v Moravskoslezském kraji.

Vedle problematiky zatížení ovzduší hodnotí Zpráva i další složky životního prostředí a jednotlivých ekosystémů. Rozebírá problematiku vody a půdy, lesů a krajiny, ale i hospodářské aktivity člověka (průmysl, doprava, zemědělství) a odpady, které těmito aktivitami vznikají. V neposlední řadě představuje výdaje, jež jsou na ochranu životního prostředí vynakládány.

Ve zprávě je věnována značná pozornost i půdě, která je velmi významnou složkou životního prostředí, na níž jsme bytostně závislí. Je možné říci, že její kvalita není v dobrém stavu a degradace půdy negativně ovlivňuje produkční a mimoprodukční funkce. Pokud vezmeme degradaci půdy jako jeden z indikátorů kvality životního prostředí, pak jeho stav zůstává dlouhodobě neměnný a je nutné se této problematice intenzivně věnovat. K nejvýznamnějším degradačním faktorům patří vodní eroze, jíž je ohrožena zhruba polovina našich zemědělských půd. Je to jeden z příkladů, který zpráva rozebírá a kterému se věnuji sám odborně. Již řadu let řešíme problematiku optimalizace hospodaření zemědělců na půdě, zejména z hlediska protierozní ochrany, ale i z pohledu minimalizace degradačních vlivů. Není to problém pouze České republiky, ale je řešen globálně.

Jaký je osud zprávy nyní? Bude postoupena Parlamentu, kde ji nejdříve projedná výbor pro životní prostředí, poté Poslanecká sněmovna. Jelikož hodnotí jednotlivé problémy z pohledu životního prostředí, musí se stát jedním z podkladů pro přípravu zákonů a dalších legislativních norem, ale bude jistě cenná i pro koncepční práci v jednotlivých rezortech státní a veřejné správy.