Sociální demokraté svolávají schůzi Sněmovny k otázce, proč se vláda Mirka Topolánka rozhodla nakoupit letouny CASA za dvojnásobnou cenu než Portugalsko.
Jde o zprávu z médií, která se velmi podobá zprávě zveřejněné jen o několik týdnů dříve, podle které vláda Jiřího Paroubka objednala čtyřnásobně předražené obrněné transportéry, proti těm, které zakoupilo Portugalsko. Co ale ve skutečnosti víme o ceně letadel či transportérů, za které nakupuje Portugalsko, kromě toho, že to píší noviny? Obávám se, že nic.
Vlastností vojenské techniky obecně je, že její cenu nelze srovnávat jako u pečiva v samoobsluze. Součástí každého takového kontraktu jsou mnohostránkové specifikace taktickotechnických parametrů, které si každá armáda vydefinuje podle svých vlastních požadavků, potřeb a představ. Výrobce, případně dodavatel pak podle těchto požadavků sestrojí a sestaví stroj, který se sice stejně jmenuje, ale od jiných dodávek strojů stejného jména se může zásadně lišit. Stejně tak se liší požadavky na technickou podporu a další služby s dodávkou spojené. Ve výsledku je pak zcela nemožné, aby požadavky a potřeby jedné armády byly identické s potřebami a požadavky jiné armády, pokud to ovšem jejich generální štáby nepíší přes kopírák, což nebyl tento případ.
Technické specifikace, na rozdíl od smlouvy, bývají předmětem vysokého stupně utajení, a protože rozdíly mezi oběma kontrakty ve skutečnosti neznáme, nemůžeme spolehlivě ani určit, o kolik se naše letadlo cenově lišilo od letadla pro Portugalsko. Nechci tvrdit, že jsme transportní letadla nemohli nakoupit levněji, kdybychom měli více času. Předchozí vlády nás ale dostaly svým neuváženým rozhodnutím o nákupu obrněných transportérů, který na dlouhá léta znemožnil všechny větší další nákupy vojenské techniky, do situace, kdy hrozilo, že se česká armáda nebude mít jak přepravovat, neboť dosavadním letounům AN 26, které CASA nahradily, končila životnost. To je fakt snadno doložitelný a ověřitelný, a proto je také zcela zavádějící tvrzení NKÚ, že ministerstvo pořídilo letouny CASA o několik let dříve, než plánovalo. Odložený termín totiž nebyl dán potřebou těchto letadel, ale právě tou skutečností, že vlivem nákupu nesmyslného počtu transportérů na letadla nezbývaly peníze.
Odstoupení od smlouvy na nákup transportérů a pozdější snížení jejich počtu umožnilo ministerstvu přijmout nabídku EADS, která byla nejen schopna rychle řešit hrozící absenci transportních letadel, ale navíc obsahovala i možnost uplatnění pěti kusů nepotřebných letounů L-159, které se ministerstvo obrany snaží – už více než deset let – prodat. Tolik tedy k důvodům, proč se vláda Mirka Topolánka rozhodla 21. dubna 2008 schválit Memorandum o porozumění mezi MO ČR a EADS a 20. dubna 2009 schválit nákup letadel CASA za cenu, kterou ovlivnily nejen požadavky armády, ale též tehdejší kurz koruny k euru, nezanedbatelnou, ale při srovnání cen vždy opomíjenou nutnost započítat do české ceny DPH a též i zákonná povinnost mít v tomto obchodu prostředníka.
Okolo celého kontraktu se vzápětí vytvořila řada mýtů a lží. Jako příklad takového mýtu nebo přímo lži mohu uvést donekonečna opakované tvrzení, že armáda letouny CASA nechtěla. Na webových stránkách MO lze přitom dodnes nalézt hned dvě stanoviska náčelníka generálního štábu Picka, která tuto lež jednoznačně vyvracejí. Já si neodpustím, abych z jeho vyjádření necitovala: „Letoun C-295M renomovaného evropského výrobce konsorcia EADS je schopen v podmínkách AČR plnohodnotně nahradit stávající letouny An-26 a jeho případné zavedení do výzbroje bude v každém případě znamenat výrazné posílení schopností AČR. Žádné parametry letoun CASA pro možné využití v podmínkách AČR předem nediskvalifikují. Je to moderní transportní letoun současné generace a velmi dobrých parametrů. Podstatné také je, že první nový letoun by AČR mohla mít zhruba za rok od podpisu smlouvy,“ uvádí generál Picek ve svém stanovisku z 23. dubna 2008.
I přes toto vyjádření se už tehdy v některých médiích objevily zprávy, že generál Picek proti tomuto nákupu protestuje. Proti těmto tvrzením se náčelník generálního štábu ohradil prohlášením z 27. 8. 2008. Cituji: „Již v úvodu článku redaktor Marek uvádí, že jsem se naposledy pokusil v červnu tohoto roku svým dopisem ministryni obrany zvrátit rozhodnutí úředníků ministerstva obrany ohledně pořízení letounu CASA C-295. Tato informace se nezakládá na pravdě, stejně tak jako tvrzení, že varuji před nákupem těchto letounů. Ani další redaktorem Markem uváděné údajně mé výhrady k letounu nejsou součástí žádné mnou odeslané informační zprávy ministryni obrany. Proti tomuto tvrzení se důrazně ohrazuji.“ Generál Picek tedy v roce 2008 nejen potvrzuje souhlas s nákupem tohoto typu letadla, ale současně upozorňuje na skutečnost, že, cituji: „Pořízení těchto čtyř letounů však nebude pro obnovu transportního letectva AČR z hlediska operačního a operačně taktického konečným řešením. V blízké budoucnosti bude nutné řešit chybějící požadovanou přepravní kapacitu pořízením dalších dvou letounů kategorie A-400 nebo C 130 J Super Hercules.“, konec citace.
A to je další mýtus, který média šíří, že totiž tato letadla armáda nepotřebuje, protože nemají dostatečný dolet. Ale MO vždy upozorňovalo na to, že letadla CASA nahrazují menší Antonovy a na strategickou přepravu, tedy přepravu na větší vzdálenosti, bude ČR potřebovat jeden nebo dva větší stroje, o jejichž pořízení jsme za mého působení vyjednávali se Spojenými státy. Strategickou přepravu jsme přitom doposud vždy pořizovali nákupem u zahraničních přepravců, a pokud tyto větší letouny nepořídíme, budeme tak muset činit i nadále.
Moje poslední poznámka je k informacím, že letouny CASA neprošly vojskovými zkouškami a podle právních analýz je prý i přesto smlouva obtížně nebo zcela nevypověditelná. Nevím, zda se smluvní vztah postupem času měnil. Co ale vím je, že v době, kdy o uzavření smlouvy vláda rozhodla, kontrakt jednoznačně vypověditelný byl, a to právě v návaznosti na výsledek vojskových zkoušek. Jinými slovy: v případě výsledku vojskových zkoušek – nevyhovující měl kupující právo odstoupit od smlouvy a prodávající nebyl oprávněn uplatňovat nárok na úhradu nákladů, které v souvislosti s plněním smlouvy vynaložil. Za mého vedení ministerstva obrany jsme vůči dodavatelům v takovém případě vyvodili ty nejtvrdší možné sankce včetně vypovězení smlouvy. I nadále jsem toho názoru, že smlouvy se mají plnit a ministerstvo má být při jejich vymáhání velmi nekompromisní. Otázka ovšem je, nakolik jsou vlastně ony zprávy o nefunkčnosti letadel pravdivé. Média totiž dokážou informovat o tom, že letadla stále nelétají, a souběžně reportovat o tom, jak tatáž letadla přepravují koně převalského do Mongolska nebo tragicky zesnulé hokejisty z Ruska. Je toto důkaz zaujatosti a neobjektivnosti, nebo nepříliš bystrého myšlení? Odpověď nechť hledá laskavý čtenář sám…
Právo, 22. 9. 2011, Rubrika: Zpravodajství, Strana: 4
