Ad LN 14. 1.: První restituční stopka
Církve a náboženské společnosti nenesou vinu ani za to, že jsme se tak dlouho zdráhali částečně napravit křivdu starou čtyřicet plus dalších dvacet let, ani za to, jaká je ekonomická situace Evropy a naší země. Je jasné, že čím později, tím hůře pro nás všechny.
V předvolební kampani byli senioři soustavně přesvědčováni, že peníze, které chybí pro valorizaci důchodů a které by mohly chybět na jejich důchody vůbec, pozře nenasytná církev. Slyšeli to, co za mlada.
Nový nápad, jak odkrajovat od částečného vrácení zcizeného, se skrývá v daňovém zatížení. A to v různých formách. Velká část budov, které církve vlastní a které snad, byť poničené, znovu vlastnit budou, patří k památkám různého stupně. Jejich údržba je velmi náročná z hlediska používaných technologií, materiálů a samozřejmě z hlediska finančního. Jako majitelé jsou církve výrazně regulovány při nakládání se svými nemovitostmi. Je to v pořádku. Zejména sakrální stavby bývají historickými a kulturními dominantami obce. Není ovšem v pořádku, chcemeli ještě prostřednictvím daní „přiškrtit“ možnost tyto cenné stavby udržet. Málokdo si uvědomuje, že na uchování těchto nemovitostí v běžné praxi pravidelně přispívají věřící, a to ze zdaněného vlastního příjmu. Připadá jim to přirozené, stejně jako považují za přirozené, že kostely slouží všem, tedy i nevěřícím.
Lidové noviny, 17. 1. 2014, rubrika: Názory, str. 11
