Kvalitní lidský potenciál. Tak hovoří první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek o kandidátech strany pro volby do Evropského parlamentu. Rozebírá krátké působení Jiřího Pospíšila na postu ministra spravedlnosti, cesty Jaromíra Štětiny do nepřístupných oblastí bývalého SSSR, ale i možnosti vstupu Ruska do Evropské unie.
Na kandidátku do eurovoleb dala TOP 09 Jiřího Pospíšila. Expremiér Petr Nečas o něm prohlásil, že už ho měl z postu ministra spravedlnosti odvolat dříve, protože svou funkci nezvládal. Bude zvládat funkci europoslance?
Vy prohlášení pana premiéra Nečase berete jako slovo boží.
Přeci jen to byl šéf vaší vlády...
Zdůrazňuji, že nás příliš nezajímají vnitrostranické spory a animozity v ODS. S Jiřím Pospíšilem jsem seděl ve dvou vládách a byli jsme spolu často v pracovním styku. Jako ministr financí jsem s ním logicky řešil řadu problémů, jako financování justice, a myslím si, že svou úlohu ministra spravedlnosti zvládal excelentně. Určitě ji nezvládal hůř než premiér Nečas svou pozici. To, že jsou mezi pány nějaké křivdy a animozity, to se tak někdy v rodinách stává. Pan Pospíšil už dnes v té rodině není.
S jakými očekáváními jste vůbec stavěli kandidátku do eurovoleb?
Od prioritních témat, kde chceme hájit české národní zájmy u společného evropského stolu. Těmi jsou společný bezpečný finanční trh a ochrana vkladů. Jednoduchá evropská legislativa, která je bohužel někdy strašně složitá. Ochrana životního prostředí a obrana lidských práv. S tím jdeme do eurovoleb. Pro ta témata jsme se nažili najít nezpochybnitelné mezinárodní autority a myslím, že se nám to podařilo. Luděk Niedermayer je jistě nezpochybnitelnou mezinárodní autoritou pro oblast finančních trhů. Pánové Pospíšil a Polčák jsou přes své mládí nezpochybnitelnými mezinárodními autoritami přes evropskou legislativu. Jiří Pospíšil byl předseda Rady ministrů spravedlnosti Evropské unie, Stanislav Polčák předseda ústavně právního výboru. Profesor Bořivoj Šarapatka je jasná mezinárodní autorita v ochraně krajiny a životního prostředí a senátor Jaromír Štětina představuje nezpochybnitelnou morální mezinárodní autoritu v ochraně lidských práv. Pro ta témata, která máme v našem programu jako prioritní, jsme z našeho pohledu pro zájmy našich voličů vybrali ty nejlepší autority s mezinárodním přesahem. Řečeno slovy Jiřího Paroubka: Pánové, kdo z vás to má.
Senátor Jaromír Štětina jezdil na expedice do nepřístupných oblastí bývalého SSSR. Přestože to už několikrát vysvětlil, stále mi to vrtá hlavou. Když jsem se na území dnešní Ukrajiny s rodiči někdy kolem roku 1985 dostal autem, šlo o zájezd Čedoku, měli jsme vymezenou trasu a otec byl kvůli focení u výslechu. Prostě mám vlastní zkušenost, že to až tak jednoduché, jak on uvádí, nebylo. Jak vy vnímáte jeho vysvětlení?
Podívejte se na jeho dílo. Dostat výjezdní povolení bylo opravdu dost složité. Mí rodiče nesměli ani do Kardašovy Řečice. Senátor Štětina byl ale významný dokumentarista a neznám žádný dokument, kde by si zadal. Nenajdete jediný dokument, kde by lezl komunistům do zadku. Najdete jen dokumenty, které byly opravdu přínosem pro pohled svobodného člověka na svět.
Před ochranou lidských práv dnes někteří politici, zaznívá to například z Hradu, dávají přednost ekonomickým zájmům země. Co vy na to?
Historie nás učí, že motorem pro lidskou svobodu byl vždy svobodný obchod. Lidskou svobodu si vynutily tržní ekonomické vztahy. Řečeno v obráceném gardu, bez lidské svobody není svobodný obchod. S touto pozicí prostě nesouhlasím a historie nás to tak učí. Česko je malá země, která nikdy nemůže mít velmocenské ambice. Chce-li být mezinárodně respektované, musí si najít téma, ve kterém bude mezinárodní autoritou. Nemůžeme být třeba mezinárodní autoritou v oblasti jaderných zbraní. Nicméně díky Václavu Havlovi a Karlu Schwarzenbergovi jsme se opravdu stali uznávanou mezinárodní autoritou v oblasti lidských práv, kterou svobodný svět bere vážně. A protože jsme tou autoritou byli, tak jsme z její pozice mohli pomáhat českému exportu. Jestli nás ty ideje, s kterými jste mě v otázce konfrontoval, o tu mezinárodní autoritu připraví, tak nebudeme mít nic, čím budeme moci účinně podpořit český export, protože lezením do zadnice se české národní zájmy podpořit nedají.
Myslíte si, že by se TOP 09 mohla stát hegemonem voleb do Evropského parlamentu?
Nikdy nebudu říkat, že bychom mohli být hegemonem. Máme jistotu mimořádně kvalitního programu a pro naše priority nabízíme tu nejkvalitnější kandidátku nejen v domácí konkurenci. Mám řadu ohlasů od kolegů z ostatních evropských konzervativních stran, kteří se ptají, jak se nám podařilo dát dohromady tak kvalitní osobnosti. Většina kandidátek má jednoho viditelného lídra a za ním jsou méně známé osobnosti. Naše první pětka jmen má skutečně mezinárodní přesah. Nabízíme prostě bezkonkurenčně kvalitní lidský potenciál. Do jaké míry to bude reflektovat česká veřejnost a s jakou volební účastí vůbec můžeme počítat, nevím. Budeme se snažit přesvědčit všechny své voliče a příznivce, že volby jsou skutečně mimořádně důležité a aby k nim přišli.
Významný levicový ekonom a poradce několika francouzských prezidentů Jacques Attali nedávno prohlásil, že by Evropská unie měla nabídnout Rusku možnost stát se jejím členem a unie by se mohla stát federací. Jak na tento podnět nahlížíte?
To je naprosto nereálné. Přál bych si, aby se Ukrajina stala členskou zemí EU. Evropská unie je prostorem nejen volného pohybu kapitálu, zboží a pracovních sil, ale také je to prostor společně sdílených hodnot. Myslím si, že kulturní tradice a mentalita Evropy se s imperiálními ambicemi Ruska neztotožňují. Je to můj názor. Říkám to především proto, že si neumím představit, že by o to Rusko stálo. Leda, že by o to stálo z toho důvodu, aby rozložilo Evropskou unii. Je to hezká vize, hezká fikce společné Evropy, která hodnoty sdílí, ale to by je Rusko muselo chtít sdílet, což podle mě není možné.
Nicméně není Turecko do jisté míry velmi podobný případ?
Není to podobný případ, protože nikdo nemá obavy z imperiálních ambicí Turecka. Ale přiznám se, že jsem byl vždy mimořádně zdrženlivý, co se týče přítomnosti Turecka v Evropské unii právě pro rozlišnost kulturních tradic a logicky i pro složitost sdílení společných hodnot. Dokonce jsem k tomu, protože jak známo řada evropských států a česká vláda podporuje vstup Turecka do Evropské unie, kdysi používal bonmot. Nejsem si totiž jist, do jaké míry je v řadě těch postojů pokrytectví, kdy říkáte veřejně ano a ve skutečnosti myslíte ne. Turecko by byla nejlidnatější země Evropské unie a měla by nejpočetnější kvóty zastoupení v evropských orgánech. Jeho vstupem by tedy skončila hegemonie Evropské lidové strany jako konzervativní křesťanské frakce v Evropském parlamentu. Doteď tam ta hegemonie panuje. A ten bonmot zní: ODS i ČSSD se vzácně shodly na tom, že je potřeba podporovat vstup Turecka do EU. Leč každá strana pro to měla jiný důvod. ČSSD si to vždy přála, aby skončila hegemonie evropských konzervativců a ODS si to vždy přála, protože v tom vidí šanci na rozložení Evropské unie.
Parlamentnilisty.cz, 16. března 2014
