Kalousek: Vládní cíle jsou protikladné a tudíž nesplnitelné

Co vám běhá hlavou, když se dovídáte, jak šéf polostátní firmy ČEZ Daniel Beneš či Pozemkového úřadu Petr Šťovíček chodili za vysoce postavenou úřednicí Janou Nagyovou a nosili jí drahé dary? 
Nevím, jestli mi při té příležitosti vůbec něco běhá hlavou. Nepochybně všichni tito pánové měli takové příjmy, že si to mohli dovolit, nemyslím si, že jí to kupovali z firemního.

Ani tak nejde o to, z jakých peněz šperky, kožichy či kabelky platili, ale proč obdarovávali právě ji? 
Zřejmě to svědčí o tom, kdo opravdu rozhodoval na Úřadu vlády. 

Úřadu, kde zasedala vláda, jejímž jste byl ministrem financí. 
To je jistě pravda, ale ministerstvo financí sídlí jinde než ve Strakově akademii a ředitelem mé kanceláře byl ošklivý chlap. Ne každý je ochoten nechat někoho jiného, aby si zprivatizoval část jeho pravomocí. Na to jsem byl vždy velmi choulostivý a nikdy jsem to nepřipustil. Pokud si to pan premiér zorganizoval jinak, nikdo z vlády neměl možnost to zjistit, určitě ne ministři za TOP 09. Do jaké míry to bylo známo v ODS, toť otázka. Třeba paní ředitelce nechodili skládat účty jenom šéfové polostátních firem, ale i někteří ministři za ODS. 

Možná i pražští kmotři. 
Možná. TOP 09 žádné kmotry nemá a naši ministři jí účty skládat nechodili. Konečné rozhodnutí navíc vždy dělal premiér, k jeho cti budiž řečeno, že se té odpovědnosti nikdy nezříkal a neprohlašoval – tohle mi poradila Nagyová s kmotrama. 

Odnesli jste to pak ale všichni a šlo to rychle. Pokud si pamatuji, dva dny. 
Ta aféra pochopitelně poškodila vládu do té míry, že skončila. Dodnes nám policie dluží odpověď, co bylo příčinou její bombastické akce, jejíž větve spolu nesouvisely. Pokud byl například vpád policie do sídla Vojenského zpravodajství nevyhnutelný, měl být aspoň diskrétní, aby z nás svět neměl srandu a nepoškodilo to zpravodajské služby na dalších dvacet let. 

Ono bohatě stačilo, že jeho šéfy úkolovala premiérova tajemnice, bývalá účetní z Chodova. 
To je pochopitelně strašlivá ostuda a tím méně bychom se jí měli chlubit ve světě. Pro naše zahraniční partnery to znamená, že bude nejméně deset let trvat, než se budou ochotni s námi podělit o nějakou informaci. Z tohoto hlediska to byla hodně drahá akce. Věděl jsem tehdy, že jsou také na Úřadu vlády, po Praze houkaly sirény a běhalo 400 ozbrojených mužů. 

Nepřehánějte. Záznam, který zveřejnil šéf zásahu Robert Šlachta v ČT, prokázal, že policisté se v bytě Jany Nagyové chovali velmi decentně a podle předpisů. Žádný křik, vyrážení dveří, násilí či beranidla… 
Netvrdím, že se chovali nekorektně, ale že to nebyla levná záležitost. Popíšu vám, co se dělo u mě na ministerstvu. Pro jeden dokument si přišlo osm po zuby ozbrojených policistů, papíry si ofotili a zase odešli. Samozřejmě se chovali slušně, ale jako ministr financí jsem si říkal, že jsem právě viděl nejdražší poštu na světě. Přitom šlo o zcela standardní dokument, který se dal doručit běžným způsobem. Dlouho jsme přemýšleli, proč jich muselo být zrovna osm, a pak nás napadlo, že ten dokument měl sedm listů, takže na každého policajta byl jeden list a ten osmý tomu velel. S penězi daňových poplatníků se musí nakládat obezřetně v každém případě a já nechci žít ve státě, kde si přijde osm policajtů pro jeden dokument. 

Někdo jiný zase třeba nechce žít ve státě, kde z erárního krev neteče. Jeden střípek nabídl váš nástupce Andrej Babiš, když mluvil o tom, že v kanceláři ho čekalo sedm sekretářek, jedna na poštu, druhá na kafe, třetí na schůzky, zatímco on byl zvyklý si vše zařizovat sám. V resortech jsou obří tiskové odbory, PR agentury rýžují za mediální tréninky, najímají se externí právníci. A miliony tečou. 
Jestli tohle říká o ministerstvu financí, tak lže. 

Ale on nenastoupil po vás, nýbrž po Janu Fischerovi. 
Nevím, co tam přesně dělal pan ministr Fischer, ale pokud srovnáváte mě a pana Babiše, stačí si zjistit počet lidí v kabinetu po mém odchodu a při jeho příchodu. Troufám si říct, že jeho sekretariát nabobtnal. Já jsem ho měl velmi střídmý, každý byl plně vytížen. Teď je tam lidí víc včetně dalšího náměstka, kterému se říká ředitel úřadu, aby to tak nevypadalo. Andrej Babiš něco říká a něco jiného dělá. Úplně stejně jako když tvrdí, že chtějí šetřit v rozpočtu, ale zvyšují deficity. 

Nicméně když si čtete informace, které přicházejí z jednotlivých resortů… 
Ale to nejsou informace, to jsou lži. Pan Babiš lže velmi často. 

Proč ho do toho pletete? Věra Jourová utnula zakázku za čtvrt milionu, Marian Jurečka za 600 milionů, Marcel Chládek našel vnitřní úspory v hodnotě 150 milionů. Proč by lhali? 
Myslím ale, že nejlepším soudcem jsou čísla na konci roku. My jsme za tři roky prokazatelně ušetřili 275 miliard korun. To se nedá zpochybnit, koneckonců byl jsem za to velkým terčem kritiky. Andrej Babiš nás ovšem ve volební kampani napadal, že jsme šetřili málo a on by uspořil víc. No tak za rok, za dva uvidíme. Pokud se jim podaří ušetřit víc, tak jim zatleskám a řeknu, že jejich práce byla úspěšná. Jsem ten poslední, kdo by nevěřil číslům. Zatím jsou to ale jenom kecy. Strukturální deficit, což je nejcitlivější ukazatel rozpočtové odpovědnosti vlády, se z roku na rok zvýší téměř o procento. Je to tedy přesný opak toho, co tvrdí ANO, neboť se zdá, že místo šetření peníze daňových poplatníků potečou z okna v řádu desítek miliard. 

Jinými slovy souhlasíte se slovy prezidenta Miloše Zemana, který říká, že pokud vláda bude plnit programové prohlášení a Andrej Babiš na její sliby najde 50 miliard, aniž by se zvyšovaly daně, bude to na Nobelovu cenu za ekonomii? 
Já to pokládám za nemožné. Když se vrátím ke svému projevu k programovému prohlášení, uváděl jsem tři důvody, proč nemůžeme vládě vyjádřit důvěru. My jsme rádi, že je tu konečně kabinet s legitimním mandátem. Po osmi měsících bezčasí Zemanovy vlády bez důvěry to pro demokracii bylo nezbytné. Za určitých okolností by i opozice mohla Sobotkově sestavě dát hlas. 

A ty jsou jaké? 
Muselo by jít o vládu, která by měla úctu k zákonům, byla by rozpočtově odpovědná a brala by vážně systémová rizika korupce. Bohužel ani jednomu z těchto kritérií vláda nevyhovuje. 

V čem nectí zákony? 
Na lustrační zákon samozřejmě můžeme mít různé názory, nicméně měli bychom se shodnout, že když tu nějaký zákon existuje, musí platit pro všechny bez výjimky. Ne že pro některé vyvolené neplatí, když se to zrovna vládě hodí. 

Musíte přiznat, že podle některých právníků se lustrační zákon na ministry nevztahuje. 
Můžeme si zaplatit klidně několik dalších právních posudků, ale předtím bychom mohli začít přemýšlet logicky. Jaký byl záměr zákonodárce při aplikaci lustračního zákona? Ministerstvo je monokratický orgán. 

Ministr je ale především politik, ne jmenovaný úředník. 
Ministr je politik vybavený pravomocí změnit jakékoliv rozhodnutí svého podřízeného. Pokud úředník musí mít lustrační osvědčení a jeho nadřízený nikoliv, pak je ten zákon vyřazen z provozu a není k ničemu. 

Z jakého důvodu jste tedy v minulosti dvakrát podpořil prováděcí normu k lustračnímu zákonu, která přesně tohle měla zakotvit – na ministry se podle ní lustrace vztahovat neměly. 
Měl jsem tři důvody. Služební zákon z roku 2002, který nikdy nenabyl účinnosti a na nějž byla navázána ona prováděcí norma, měl jinou konstrukci, protože nesvěřoval ministrům správní kompetence. Ministr podle něj mohl dávat věcná zadání, ale neměl pravomoc změnit rozhodnutí podřízených. Tam skutečně právní výklad, kdy je ministr brán výlučně jako politik, dává smysl. Dnes ne. Za druhé v roce 2002 mě nenapadlo, že se dočkám doby, kdy bychom mohli vůbec diskutovat o tom, že bude estébák ministrem. Zdá se, že jsem byl beznadějný optimista. 

Není to zbrklý odsudek? Co si počkat na verdikt bratislavského soudu o spolupráci Andreje Babiše s StB? 
Ten soud může maximálně konstatovat, že spolupráce byla nevědomá, všichni se srdečně zasmějeme a budeme mít takové lidi dva – Falmera (krycí jméno místopředsedy sněmovny Vojtěcha Filipa) a Bureše (krycí jméno Andreje Babiše). Třetí důvod byl ten, že kdybych byl ochoten se bez uzardění podepsat pod všechna hlasování, která jsem z loajality ke své bývalé straně, tedy KDU­ČSL, absolvoval, tak jsem z ní neodcházel. Přístup lidovců k vyrovnání se s minulostí byl vždycky pokrytecký, verbálně hodně hlasitý, ale když se jim to hodilo, jako třeba teď ve vládě, tak fakticky nulový. 

Vraťme se k protivládním argumentům. 
Druhým důvodem, proč jsme Sobotkově vládě nemohli dát důvěru, je její rozpočtová nezodpovědnost. To neříkám jen já a pan prezident, ale i řada nepolitických expertů. Vezmete­li si vládní výdajové ambice a relevantní příjmy, tak jde o situaci obdobnou rodině, která si chce pořídit bydlení. Dejme tomu, že na to má dva miliony a vyprojektuje si třípatrovou vilu s pěti garážemi a vyhřívaným bazénem. Ten projekt je možná hezký, ale ve skutečnosti existují jen dvě možnosti. Buď se ho vzdá, nebo se utopí v dluzích.

Je zcela nemožné potřebné peníze získat lepším výběrem daní a šetřením uvnitř struktur státní správy? 
Za mého působení se poměrně slušně zvýšila efektivita výběru daní, to přiznávala i opozice. Pevně doufám, že se v tomto trendu bude pokračovat. Nelze ale očekávat zázrak a skok v desítkách miliard korun z roku na rok, je to trvalá, trpělivá, houževnatá snaha, která přináší výsledky pomalým tempem. 

Bez zvýšení daní v příštím roce jsou tedy vládní ambice nesplnitelné? 
Je to možné zvýšením deficitu. 

Není, Andrej Babiš mi řekl, že přes tři procenta maastrichtských kritérií vlak nejede. 
Dobrá. Tady nejde o ideologii, ale matematiku. Ty cíle jsou natolik protichůdné, že jeden z nich nemůže být naplněn. Už letos v dubnu musí vláda odeslat do Bruselu zprávu o konvergenčním programu na rok 2015. Nepochybuji o tom, že strukturální deficit, tedy poměr výdajů mandatorní povahy a příjmů, který je dnes slušně pod dvěma procenty, se přiblíží třem procentům. K tomu si přidejte velkorysé ambice na prorůstové výdaje do infrastruktury či zemědělství. Takže buď prudce poklesne podíl investic, nebo nebude dodržen tříprocentní schodek 
Pokračování na následující straně. 

Převedeno do politického jazyka, očekáváte minimálně v září, kdy vláda pošle rozpočet do sněmovny, velké koaliční pnutí? 
Přemýšlím, na co se budou vymlouvat. Předpokládám, že na Kalouska. Ten přece může za všechno. Platí ale, že vládní cíle se do rozpočtové bilance nemohou vejít. Říkat, že chci šetřit, a současně zvyšovat strukturální deficity, je protimluv. Bohužel, pro zemi je důležitější to, co se skutečně děje, než to, co se říká. 

Což platí obecně, v manželství, v politice, ba i ve vaší straně. TOP 09 podle vás disponuje řadou schopných, odborně zdatných a morálně nezpochybnitelných politiků. Kde jsou, když jste při sestavování kandidátky do Evropského parlamentu sáhli do řad nestranických expertů či zásobárny jiných partají, byť Jiří Pospíšil před pár týdny ODS opustil. Ani jeden ze tří lídrů není členem TOP 09. 
Proč ze tří? Z pěti, nebo dokonce sedmi! To není nic, za co bychom se styděli, naopak jsme na to pyšní. Politická strana je přece instrumentem k tomu, aby pro daná témata nabízela veřejnosti co nejkvalitnější osobnosti. Není důležité, jestli takoví lidé mají stranickou legitimaci, nebo ne. 

Jistě ne. Volič by ale měl vědět, zda jeho hlas pro stranickou kandidátku je hlasem pro určitý program. 
Naši kandidáti nepochybně budou reprezentovat program TOP 09. 

I Jiří Pospíšil, který byl dlouhá léta vrcholným představitelem euroskeptické ODS? 
Nepochybně i Jiří Pospíšil. Sám to vysvětlil na tiskové konferenci a především tak zní jasná dohoda mezi námi. Nemůžete obsáhnout všechna témata, která řeší Evropský parlament, musíte se soustředit na několik z nich. 

Samozřejmě vím, že Jiří Pospíšil, jako expert na justiční témata, se chce věnovat především jim. Mě ale zajímá úplně jiná věc. ODS kontinuálně tvrdí, že o přijetí eura mají lidé hlasovat v referendu. TOP 09 naopak říká, že euro lze zavést v letech 2018–2020. 
A v žádném případě referendem. Evropští poslanci o tom ovšem nijak nebudou rozhodovat. 

Budou o tom rozhodovat jako občané ČR. 
To nebudou, neboť pevně doufám, že nikdy nepřipustíme takovou hloupost jako referendum o vstupu do eurozóny. Občané ČR se k tomu vyjádří tím, že zvolí poslance českého parlamentu a národní politickou reprezentaci nechají rozhodnout. 

Vám bude jedno, když Jiří Pospíšil někde v kampani řekne, že by se o euru mělo hlasovat v plebiscitu? 
Nemůžete po politické straně chtít, aby v ní měli všichni stejné názory. 

Na klíčové záležitosti by ho mít měli. 
Až přijde na pořad dne velmi citlivá otázka adopce dětí homosexuálními páry, naše konzervativní strana bude mít dominantně negativní stanovisko, ale v klubu se jistě najdou dva tři lidé s opačným názorem. Rozhodně jim nebudu zakazovat, aby ho neprojevili. 

Problém je, že toto téma se týká možná stovky lidí v ČR, zatímco přijetí eura úplně všech. 
Znovu říkám, že europoslanci o tom nebudou rozhodovat a Jiří Pospíšil o euru nikdy nebude hlasovat. 

Jak to víte? V té době možná bude znovu poslancem v Česku. 
Kdyby chtěl za TOP 09 do národního parlamentu, musel by to učinit se závazkem, že bude hlasovat pro přijetí eura bez referenda. 

Ptal jste se na jeho osobní postoj v této věci? 
Podrobně jsme o tom mluvili a on poctivě říká, že podle jeho názoru by euro mělo být schváleno referendem, nicméně respektuje většinový názor strany, za kterou kandiduje v eurovolbách. To se ve stranách občas stává. 

A pokud bude zvolen, v europarlamentu bude říkat co? 
Rozhodně se tam nebude bavit o přijetí eura v ČR, protože to není téma pro Evropský parlament. 

Když na to přijde řeč, bude mít bobříka mlčení? 
Ne, řekne, že jeho strana je pro přijetí eura bez referenda. 

Zkrátka nestraníky na kandidátce TOP 09 berete jako plus? 
My jdeme do EP proto, abychom tam hájili české národní zájmy v prioritních tématech, jimiž jsou bezpečný finanční trh a ochrana vkladů, jednoduchá a přehledná evropská legislativa a ochrana životního prostředí a lidských práv. Pro tato klíčová témata TOP 09, která chce fungovat jako moderní strana a nehodlá jen odměňovat zasloužilé straníky, nabízí kandidáty, kteří je mohou co nejlépe prosazovat. Myslím, že v tomto směru je naše kandidátka bezkonkurenční. Luděk Niedermayer je nezpochybnitelná mezinárodní autorita v oblasti finančních trhů, pánové Pospíšil a Polčák v oblasti legislativy. Jiří Pospíšil předsedal Radě ministrů spravedlnosti EU, doktor Polčák byl předsedou sněmovního ústavněprávního výboru. Profesor Šarapatka je uznávaná vědecká osobnost v oblasti ochrany krajiny a životního prostředí, člen mnoha mezinárodních společností a pan senátor Štětina je nezpochybnitelná mezinárodní autorita v oblasti lidských práv. Slovy Jiřího Paroubka bych si dovolil zeptat se: Pánové, kdo jiný to má?