V prosinci 2007 jsem nastoupil jako vrchní ředitel sekce strukturálních fondů na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Bylo to v období po odvolání ministryně Kuchtové a sekce se nalézala v zoufalém stavu. Nejkritičtěji ohrožený program Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) nebyl v té době ani podepsán a staralo se o něj pět zaměstnanců místo osmdesáti (které v té době měl mít). Řada lidí v oboru se domnívala, že program již nelze resuscitovat, a univerzity tak přijdou takřka o 60 mld. Kč, které byly na program vyčleněny.
Ministr Dobeš se v té době staral o najímání zaměstnanců ochranky ve firmě ABL, a lze tedy omluvit jeho neznalost stavu problému. Neomluvitelný je však postup po jeho nástupu na MŠMT. Pan Mgr. Dobeš si s sebou přivedl na ministerstvo vlastní skupinu spolupracovníků. Žádný z nich již dnes na ministerstvu nepracuje, na některé jsou dokonce podána trestní oznámení. Ještě před odchodem však stihli tito rozvrátit sekci strukturálních fondů, ze které se podařilo vytvořit skvěle fungující oddělení. O jeho činnosti se velmi pochvalně vyjádřila řada významných pracovníků zahraničních výzkumných institucí.
K činnosti týmu pana ministra Dobeše lze poznamenat i to, že ihned po jeho nástupu se začala ztrácet dokumentace projektů určených k podpisu. V průběhu července a srpna 2010 se ztratily podklady k osmnácti projektům za několik miliard korun. Ty se posléze objevily po mém odchodu, aby byly vydávány za výsledek činnosti „krizového“ managmentu.
Pan ministr se taktéž chlubil, že propustil řadu zaměstnanců. Pravdou však je, že žádný ze zaměstnanců sekce výpověď nedostal, ale více jak polovina zaměstnanců odboru 45 (odbor, který má na starosti operační program VaVpI) dala sama výpověď, neboť necítila potřebu nadále pracovat pod nekompetentním vedením týmu pana Dobeše. Dnešní počty zaměstnanců již významně převyšují počty za mého působení.
Na závěr nezbývá než konstatovat, že stejně nekompetentně jako byla po mém odchodu řízena sekce strukturálních fondů, je bohužel řízeno celé ministerstvo. Veškerá činnost ministra se dnes soustředí na tvorbu mediálních bublin bez reálných výsledků. Setrvávání Josefa Dobeše na pozici ministra pak nelze vysvětlit jinak, než že tento bývalý vězeňský psycholog musí mít pro faktického vládce VV Víta Bártu větší hodnotu než vzdělanost v českých zemích. Nechce se mi věřit, že by tentýž přístup měl i profesor Václav Klaus.
