Hanáková: Umění je jen jedno

O vašem předchůdci Jiřím Besserovi se vědělo, že má rád skupinu Kabát a naopak není velkým ctitelem opery. Jaké jsou vaše kulturní preference?

Ti nešťastní Kabáti... Já je neposlouchám, jinak ale kdeco. Nemám ráda techno, metal a vůbec příliš tvrdou hudbu, to mě duševně ubíjí, jako když se dlouho díváte na televizi. Mám strašně ráda šansony, jazz, černošskou hudbu, taky Vivaldiho, Zuzanu Michnovou, Michala Prokopa. Jsem nadšená z Carly Bruniové, to je krásné, to mě uklidňuje. Vydržím i u dechovky a jezdila jsem na vandry, takže mám ráda i folk.

Co si pustíte dnes večer, až přijdete domů z tohoto rozhovoru?

Asi nic.

Co takhle Hitchcoka?

Ani Hitchcoka nemusím. Ale dostalo mě Musíme si pomáhat, z poslední doby Wintonovy děti, z toho byli naměkko i chlapi. Výborná byla Jízda nebo Jakubův žebřík. A mám ráda detektivky. Televizi mám spíš jako kulisu, ale miluji inteligentní, britský humor, takže když běžel detektiv Dalgliesh, nemohla jsem chybět.

Jako způsob vyrovnání se s vyšší DPH na knihy propagujete knížky v elektronické podobě. Vy sama máte čtečku?

Nemám, elektronické knížky nečtu a myslím, že ještě chvíli nebudu, mám ráda papír. To je nejkrásnější chvíle z celého dne, když můžu vzít do ruky knížku. Naposledy jsem otevřela druhý díl Svěrákových povídek a při druhé povídce jsem se v noci tak nasmála, že jsem pak nemohla usnout.

Stíháte v Praze kulturní život?

Když jsem sem přišla, malovala jsem si, co všechno stihnu. Ale přesouvám se z budovy do budovy a těch kulturních akcí zatím bylo jen několik. Třeba jsem byla v Divadle na Vinohradech na Marii Stuartovně. Ta byla úžasná, i když výprava byla na můj vkus až příliš plastová a moderní.

Kulturní obec nepřijala vaše jmenování s velkým nadšením. Už se ty vztahy trochu zlepšily?

Říkala jsem si, s čím přijdou. Z prvního setkání se skupinou lidí kolem paní Třeštíkové jsem měla ne přímo obavu, ale takové mrlení v těle, byť to nakonec bylo docela příjemné. Jinak mě ale zaskočilo, jak rychle dokážou lidé nenávidět. Vy přicházíte s touhou pomáhat a ocitáte se beze zbraně uprostřed bitevního pole.

Divíte se těm emocím, když kulturu doteď řídil bývalý zubař a vystřídala ho bývalá družinářka?

Nedivím a rozumím tomu, proč chtěli pana Mathého. Mě zaskočila ta obrovská nenávist k člověku, o kterém nic nevěděli. Jo, kdyby přišli po roce s tím, že jsem úplně neschopná, tak to má logiku. Tohle ale vycházelo z lidské povahy a já si říkala: „Já do té kultury nechcu, mě to zraňuje.“ Několikrát jsem o tom mluvila s panem Kalouskem a několikrát jsem to odmítla.

Čím vás Kalousek nakonec přesvědčil?

Že si tento resort slušné lidi jako já zaslouží. Nakonec rozhodlo to, že mě o tom přesvědčila i moje rodina a také že se pan Mathé rozhodl nabídku nepřijmout. Pak už nebyl čas, nešlo to protahovat.

Jakou roli hrál ve vaší nominaci fakt, že jste žena?

Dlouhodobou vizí topky a starostů je dávat ženám větší prostor, takže to určitě mohl být jeden z důvodů, proč jsem byla oslovena.

Jak vycházíte se svým předchůdcem Jiřím Besserem?

Na to, jak lidsky i profesně těžké pro něj ty předchozí týdny byly, se zachoval velmi fér. Ukázal mi celý úřad a nabídl mi všestrannou pomoc. Už jsme se spolu sešli asi třikrát.

Nebylo ze strany vašeho hnutí Starostové a nezávislí lidsky trochu nefér, že se hledal nástupce dřív, než se ministr Besser mohl vůbec ke své kauze s bytem na Floridě vyjádřit?

Já jsem u většiny těch jednání nebyla a dovídala se o tom až z médií. Je pravda, že asi nebylo na co čekat, protože topka a starostové ve volbách slíbili, že budou transparentní a nebudou takové věci tolerovat. V rovině lidské se ale možná mohlo alespoň počkat, až se pan Besser vrátí z Vatikánu - a pak to řešit třeba i stejně razantně.

Poté co Ivo Mathé nominaci na ministra odmítl, jste avizovala, že byste s ním ráda spolupracovala. Už jste se na něčem dohodli?

Ještě ne, nebyl čas, na spolupráci jsem se zatím vlastně nedohodla s nikým, první měsíc jsem si dala na věci úřední a na schůzky s odbornou veřejností. Každopádně s tím ale dál počítám, protože si myslím, že pan Mathé má tomuto resortu co dát.

Jaké jsou vaše první dojmy z vrcholné politiky?

Mnoho překvapivých momentů, kdy by občas člověku i ze špatného jídla bylo lépe.

S čím nebo kým máte takovou zkušenost?

To si dovolím nekomentovat. Nejhorší jsou lidské postoje, vztahy, reakce, to vás v daném okamžiku může tak zaskočit, že se vám z toho udělá těžko. Ale blíže to vysvětlovat nechci a nebudu. Jestli se někdy vypovídám, tak až do nějakého eseje, který ale napíšu, až v politice skončím. Pak si sednu, nasypu ptáčkům a budu na zahradě psát, pokud se na něco upamatuju (směje se).

Vy sama se označujete za klidnou a smířlivou. Jak se vám spolupracuje třeba s vaším místopředsedou Miroslavem Kalouskem, který lidi tu uráží, tu fackuje?

Já jsem já a pan Kalousek je pan Kalousek. Nechci ho hodnotit, ale i on by měl umět udržet nervy na uzdě a taky za tu facku byl ve straně dostatečně pokárán. Já sama bych se tak určitě nechovala.

Ministryní jste se stala zrovna v čase vládní krize kolem církevních restitucí, tedy materiálu z vašeho ministerstva. Bylo jednání vlády hodně vyhrocené?

Potěšilo mě, že lidé, kteří na vládě seděli, byli ke mně přátelští, i když ta takzvaně moje věc napoprvé neprošla. Vypadalo to, že mi všichni velmi přejí, aby se mi ta první věc na vládě povedla. A pak za mnou přišla paní vicepremiérka Peake a říkala mi: „Mě to tak mrzí.“

A pak premiér Nečas ministrům za VV mírně a přátelsky sdělil, že je vyhodí z vlády, když restituce nepodpoří.

Ne, on to neřekl mírně, ale taky ne agresivně. Řekl to jasně, striktně a nekompromisně. To je rozdíl, tak je to v pořádku. Nikdo tam nehulákal, nikdo nikoho neurážel.

Když je řeč o církevních restitucích: vy sama jste věřící? A praktikující věřící?

Ano, jsem a nijak to neskrývám.

A necítíte se v tomto sporu svým způsobem ve střetu zájmů?

Určitě ne. Já přece nezastupuji církev, i když k ní od narození přísluším, tedy církev katolickou. S tím to nemá nic společného. Jsem přesvědčená o tom, že když někdo vezme někomu majetek, nemůže si ho přece nechat. To nejde, to není správné.

Existují názory, že navržené vyrovnání povede dlouhodobě k likvidaci menších církví. Ty na rozdíl od katolíků dostanou jen minimální majetek a za 17 let je přestane platit stát.

Ano, také jsem slyšela, že se vracíme do doby Marie Terezie. Ale jednání se státem se účastnili zástupci všech 17 církví, tak předpokládám, že všichni dobře věděli, s čím souhlasí, a že se takového konce neobávají.

Z čeho tedy budou malé církve dál žít?

Na to vám v tuto chvíli nedokážu odpovědět a hrozně mě to mrzí. Osobně si myslím, že pokud by se ukázalo, že by církve skutečně měly zásadní problémy, dá se předpokládat, že by opět musel nastoupit stát.

Katolická církev coby relativně uzavřená entita naopak přijde ke stamiliardovému majetku. Co všechno to podle vás v české společnosti změní?

Peníze mění společenské ovzduší hodně. Ale tady přece nepůjde jen o to, že někdo získá nějaké majetky. Získat budovu automaticky neznamená, že se z vás stane velký boháč, protože vy do ní musíte také investovat. Zas tak velký boom to nebude.

Výrazné zvýšení ekonomického i politického vlivu katolické církve tedy nečekáte?

Nebojím se toho. Postavení církve v dobách před Marií Terezií bylo úplně jiné, společnost byla jinak nastavená a vliv církve byl dán tím, že na ní byli všichni závislí. Dnes to určitě nějaký dopad mít bude, ale ne nijak dramatický.

Cítíte se jako ministryně spíše zástupkyní kultury ve vládě, anebo zástupkyní vlády v kultuře?

Víte, že s tím mám sama problém? Logicky bych měla být zástupkyní vlády a státu v kultuře, i když se to někomu špatně poslouchá, ale je to přece politika. Ovšem takhle jednoznačně to nejde dělat, musím být obojí.

Máte-li ambici být i lobbistkou pro kulturu, co plánujete udělat s platy muzejníků, kastelánů či archivářů? Průměrný plat zaměstnance ve vašem resortu je 17 680 korun, tedy hluboko pod hranicí průměrného platu.

Od toho jsem tady, abych se to snažila zlepšit. A buď to půjde, nebo nepůjde. Hned na začátku mi jeden z kolegů řekl: „Budeš to mít těžké, protože nebudeš mít z čeho dávat. Naopak přichází doba, kdy budeme muset začít brát.“

Proč politici permanentně řeší platy lékařů nebo učitelů, ale dramaticky nižší platy v oblasti kultury jsou každému fuk?

Jednak je to přežitek z doby dávno minulé, kdy se plat neřídil podle vzdělání či zodpovědnosti. A jednak je to tím, že kultura je taková tichá. Lidé to dělají spíš jako koníčka, je to jejich život a jde jim víc o to, co dělají, než kolik za to dostanou. A asi i společnost se k tomu staví tak, že to není něco, co je nutné mnohem víc podporovat.

Zůstanou tedy navždy vysokoškolsky vzdělanými otloukánky jen proto, že nejsou vlivnou lobby a že by se eventuální stávce muzeí nebo archivů politici jen vysmáli?

Ne všichni jsou otloukánci. Ale je pravda, že tato povolání by si zasloužila daleko větší úctu a váhu. Abychom se nebáli říct, že tento člověk, přestože dělá kulturu, si zaslouží ocenění, a to nejenom symbolické, ale i finanční.

Avizovala jste záměr šetřit a zprůhlednit finance v resortu. Čím toho chcete dosáhnout?

Transparentností v oblasti výběrových řízení a smluv. To není jen nějaké heslo, je to skutečná cesta k úsporám.

Co rychlejší cesta - ořezání zbytečných aktivit a institucí ministerstva kultury? Máte už nějaký nápad?

Za měsíc ve funkci jsem se ještě nesetkala s institucí, která by byla úplně zbytečná. Ale tvrdím, že když nejsou peníze zvenčí, musejí se hledat uvnitř.

Jsou opravdu nepostradatelné všechny příspěvkové organizace ministerstva kultury? Pár námětů: Národní ústav lidové kultury - 60 zaměstnanců a rozpočet 36 milionů, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - 60 zaměstnanců a 33 milionů, Institut umění - 65 zaměstnanců a 35 milionů...

V tuto chvíli nejsem schopna říct, jestli se dají zrušit. Nedokážu ani říct, jak moc jsou vytížení. Spíš si umím představit, že by se daly zredukovat nebo sloučit. Ale to teď nedokážu posoudit, dejte mi ještě chvilku času.

Když jste se rozhodovala o přijetí funkce ministryně, zvažovala jste své určité zdravotní problémy. Jste teď osoba hodně veřejná, nevadí vám o tom mluvit?

V rozhodnutí mě brzdily mé problémy s tlakem a srdcem. Mám k tomu dispozice po tatínkovi a musela jsem to konzultovat s lékařem, i mezi svátky jsem ještě byla na kardiologickém vyšetření. Svému muži jsem ale slíbila, že mě po odchodu z vlády nebude muset vozit na vozíku (směje se).

O kultuře telegraficky

Musí a má existovat samostatné ministerstvo kultury?

Nemusí, ale myslím, že může a má: je sice malé, ale jeho záběr je dost široký a zahrnuje velmi specifickou oblast.

Podpořila byste stavbu Kaplického knihovny na Letné?

Neměla jsem na to vyhraněný názor, ale v tomto prostředí na mě působila příliš nadčasově, skoro až agresivně a nepatřičně.

Má se spojit Státní opera Praha s Národním divadlem?

Byla jsem skeptická, když to vypadalo, že by Státní opera zanikla. Půjde-li ale víceméně jen o spojení managementů a soubory zůstanou zachované, nevidím důvod, proč ne.

Měla by Muchova Slovanská epopej zůstat v Moravském Krumlově?

Ano, měla by tam zůstat, co nejdéle to půjde.

Má se odstranit otáčivé hlediště ze zámeckého parku v Českém Krumlově?

Jsem pro zachování, ale tak, aby nebyla ohrožena památka UNESCO. Jakmile Krumlov o tento status přijde, těžko ho dostane zpátky.

Má se zbourat památkově chráněný dům na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí v Praze?

Jednoznačnou odpověď vám teď neřeknu, ale mám s tím trochu vnitřní problém, protože se památky snažím spíš chránit.

Má být u DPH nižší sazba daně na knihy a noviny?

Ano, je to jedna z možností, jak umožnit lidem kupovat knihy.

Mají v mediálních radách zasedat prodloužené ruce politických stran?

Nemyslím, že je to špatně. Zástupci stran by tam neměli převažovat, ale měli by fungovat jako spojnice s politikou a médiím pomáhat.

Má se u dotací pro divadla rozlišovat, co je komerce a co takzvané vyšší umění?

Co je to vyšší umění? Umění je jen jedno.

Má stát podporovat kinematografi i včetně ryze komerčních snímků?

Stejně jako u divadel: podporovat by se mělo všechno, protože dopředu těžko určíte, co je kvalitní a co nekvalitní.

Má Česko udělovat daňové pobídky zahraničním filmovým štábům, aby u nás natáčely?

Stát má vytvářet takové podmínky, aby tu zájem o natáčení byl, protože nám to přináší peníze. Ale musí to mít nějakou míru.

Má Česká televize z koncesionářských poplatků dotovat výrobu filmů?

Nevidím v tom problém, z ČT vyšla řada kvalitních filmů.

Má ministr kultury coby politik udělovat státní ceny za literaturu, divadlo, hudbu, výtvarné umění či architekturu?

Je to dobře: vyjadřuje tím nějaký svůj postoj a jménem státu ocení, co ti lidé dělají.

Nemají se obnovit tituly národní a zasloužilý umělec?

Tu dobu jsem zažila, takže asi nebudu tím, kdo by to navrhoval.

Je bigbít umění? Váš předchůdce Vítězslav Jandák tvrdil, že ne.

Všechna kultura je umění. Proč by jiná hudba byla, a bigbít ne? Má také melodii, rytmus, výraz, zabarvení...

Takže i Michal David je umění?

Pro toho, kdo má jeho hudbu rád, je to umění. Stejně jako je pro někoho umění Joan Miró a jiný si radši pověsí na zeď růžové labutě s kraječkami.