Jan Farský:
Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážená paní ministryně, v článku v Hospodářských novinách dne 6. května 2014 se objevily informace o změnách v zákoně o veřejných zakázkách. Zpočátku jsem si myslel, že jde o nedorozumění, ale po prostudování věcného záměru už bohužel vidím, že to skutečně je plánované.
Dovolím si tvrdit, že pokud by se plánované změny staly skutečností, zákon o veřejných zakázkách by se stal normou, která bude jen obtěžovat slušné a nebude překážet zlodějům. Jako základní recept na zjednodušení a zrychlení veřejných zakázek spočívá ve zvýšení možných víceprací na zakázce z 20 % na 50 % původní ceny. To je zcela nesmyslné a absurdní pro korupční opatření podporující šlendrián při investování veřejných prostředků.
Proč si to myslím? Jakékoli vícepráce vznikají v absolutní většině případů z důvodu nekvalitního projektu a projekt je nejen základem dobře provedené stavby, ale i nezbytným podkladem pro každou veřejnou zakázku. Zadavatel musí přesně vědět, co chce, a toto také specifikovat, protože jen s kvalitní projektovou dokumentací může dostat kvalitní nabídku k realizaci. Limit 20 % je v případě kvalitně zpracovaného projektu zcela dostatečný, a to si dovoluji tvrdit i z pozice starosty města Semil, kteroužto funkci vykonávám osm let.
Zvýšení limitu pro vícepráce až na 50 % je úprava s obrovským korupčním potenciálem a povede k neskutečnému plýtvání.
Chtěl bych se paní ministryně zeptat, jestli skutečně toto opatření považuje za to, které zajistí efektivní nakládání s veřejnými prostředky a které zajistí kvalitní investování. Děkuji za odpověď.
Věra Jourová:
Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážený pane kolego, samozřejmě že informace v Hospodářských novinách byla předběžná, byla to informace o tom, že skutečně připravujeme nový zákon na základě nové směrnice, která vícepráce do výše 50 % připouští, a to opakovaně, zjistí-li se během realizace projektu, že jsou objektivní důvody pro navýšení objemu.
Abych vám vysvětlila, v jaké fázi jsme s přípravou zákona a jaké nás k tomu vedou důvody: My jsme připravili na základě nové směrnice, která už byla publikovaná ve Věstníku, jakési základní principy nebo teze, které obsahuje směrnice, od nichž se můžeme odchýlit pouze zpřísněním, tzn. my teď vycházíme z dikce směrnice, která tam skutečně má 50 %, a vedeme v rámci odborného kolegia a pracovní skupiny a poměrně širokého fóra různých odborníků debatu na téma, zda český národ snese takovouto míru důvěry a zda českým zadavatelům můžeme nechat tento prostor, nebo zda bychom měli od samého počátku zpřísnit. Takže tato debata se zatím vede. Máme nějaké teze pro nový zákon, který by měl být účinný od ledna 2016, připraveny a v tyto dny, do příštího týdne, probíhá analýza dopadů zákona, včetně dopadů na případnou korupci. Takže věci nejsou hotovy, publikace v Hospodářských novinách a potom ostrá reakce v Mladé frontě byla předčasná, protože my zatím ještě právě děláme analýzy.
Dokud mám chvilku času, tak bych chtěla říci, že je to naprosto zásadní norma, která je zhusta kritizována, protože má přes ni protéct 600 miliard ročně, a přitom víme, že tato regulace jako procesní norma, která hodně způsobuje chybovost tím, jak je komplikovaná, resp. jak předjímá komplikované zadávání, tak nás také ročně stojí dost peněz, když jen zmíním evropské fondy, kde právě chyby v zadávání, které vůbec nezpůsobilo korupční jednání, ale prostě složitost, která potom vede zadavatele k chybovosti, tam už dnes můžeme vyčíslit, kolik nás to stojí. Takže je to základní procesní norma, my budeme při práci na novém zákoně, kterému ještě bude předcházet technická novela stávajícího zákona, se pohybovat ve dvou základních omezeních, resp. principech či cílech. Na jedné straně novela musí zajistit transparentnost a nediskriminativnost zadávání. Tam si myslím, že pomůže souběh s dalšími legislativními novinkami, jako je např. registr smluv. To si myslím, že jsou věci, které musí jít ruku v ruce. Na druhé straně musíme dosáhnout opravdu zásadního zjednodušení použití normy, protože skutečně ta věc si žádá řešení a statistiky tomu odpovídají.
My se tedy pohybujeme v těchto dvou pólech a máme kolegium, které právě pracuje na novém zákoně, velice široce koncipované, jsou tam zadavatelé, dodavatelé, jsou tam zastoupeny všechny klíčové protikorupční iniciativy, jsou tam zástupci ministerstev, kteří se zabývají legislativou. Takže já věřím, že se nám podaří zákon připravit tak, aby se dostal do správné míry v plnění transparentnosti a protikorupčních opatření, a zároveň aby zákon umožnil zadávat jednodušeji, flexibilněji a rychleji. Faktor rychlosti je tu samozřejmě také velmi důležitý.
Nakonec se musím velmi ohradit před kritiky, kteří říkají, že chystáme normu, která nebude bránit korupci. Samozřejmě zákon o zadávání zakázek patří k těm částem legislativy, které mají omezovat korupci, ale musíme říci svůj osobní názor, že zákon není samospasitelný a že v zájmu omezení korupce nesmíme úplně zašifrovat a zkomplikovat zadávání tak, abychom na tom potom ztráceli.
Osobně mě mrzí, že nemůžeme udělat analýzu nákladů a přínosů a vypočítat objem zabráněné korupce ve finančním vyjádření a ten objem peněz, které jsme např. ztratili tím, že platíme sankce za chyby v zadávání nebo prostě nestíháme zadávat a tím necháváme v Bruselu nevyčerpané peníze. Takže pohybujeme se v těchto limitech a já věřím, že i na půdě Sněmovny, až sem novela nebo nový zákon přijde, tak budeme svědky zásadních debat mimo jiné o té národní povaze a o té míře důvěry, kterou si můžeme dovolit v České republice dát. Osobně jsem přesvědčena, že legislativa má být šita na míru v dobré víře těm, kteří jsou slušní a neobtěžovat kvůli tomu, že tady je určitá skupina lidí, kteří zneužívají ty, kteří chtějí skutečně poctivě zadávat a chtějí kvůli tomu naprosto správně strpět (Předsedající: Čas, paní ministryně!) i značné požadavky na transparentnost, zase s odkazem na registr smluv. Myslím si, že toto máme dobře podchyceno. Děkuji.
15. 5. 2014
