Je mi 43 let, jsem ředitelem základní školy v Novém Městě na Moravě, kromě školství se dlouhodobě věnuji sportu, především házené.
Ředitelem jsem se stal již před více než deseti lety v Novém Veselí, kde jsem učil na škole, poté 7 let řediteloval a následně se přesunul na stejnou pozici do Nového Města na Moravě. Ve školství jsem aktivní i v rámci Asociace ředitelů základních škol, kde jsem nyní v jejím vedení. Snažíme se pomáhat ředitelům v našem okolí a zároveň zlepšovat svými návrhy legislativní a finanční podmínky ve školách a s radostí mohu říci, že se nám to daří.
Členem TOP 09 jsem od roku 2009, kdy jsem vstoupil do místní organizace ve Žďáře nad Sázavou. Tam jsem byl i pět let zastupitelem, členem finančního výboru a ještě déle jsem pracoval ve sportovní komisi města. Nyní jsem předsedou komise pro partnerství a mezinárodní spolupráci v Novém Městě na Moravě.
Od malička jsem hrál házenou, prošel jsem si nejvyššími mládežnickými soutěžemi, ale pak jsem rychle zjistil, že mě to táhne k trenéřině. Té se věnuji už víc jak 20 let, trénuji mládežnická družstva, jen na jeden rok jsem si odskočil do mužské extraligy. Nyní své zkušenosti předávám nejmenší dětem v Novém Městě, kde jsme obnovili činnost Tělocvičné jednoty Sokol.
V mládí jsem se věnoval skautingu, na který již nyní nemám prostor, ale jak se říká, že člověk je skautem navždy, tak to u mě platí zcela jasně.
Do krajských voleb jdu s ambicí pomoci kraji po všech stránkách, ale nejvíce nabídnout mohu právě v oblasti školství a sportu.
Kromě mojí práce věnuji celý život hodiny a hodiny házené. Ta mě oslovila již v dětství, pamatuji si dodnes, když se mě můj táta zeptal, jestli chci začít chodit na házenou nebo na fotbal. Jakmile jsem řekl, že na házenou, viděl jsem na tátovi, že jsem vybral správně. Táta házenou hrával a když jsem si ji vybral, začal ji trénovat. A trénoval ji skvěle. I dnes vím, že to byla správná volba. Házená není jen sport, je to úžasná komunita lidí.
S házenou jsem začínal v Tišnově, docela mi to šlo, v dorostu jsem se posunul do nejvyšších soutěží v Králově Poli. Už v tomto věku jsem pomáhal s tátovi s trénováním dětí v Tišnově a tušil jsem, že mě to bude bavit ještě víc než hraní. Po pár letech v dospělé kategorii jsem s hraním skončil a začal trénovat. V Tišnově se nám podařilo nakopnout skomírající oddíl, ale za pár let jsem se zase posunul výš. Do Nového Veselí, kde měli velké ambice. Hráli sice druhou ligu (3. nejvyšší soutěž), ale zrovna finišovali se stavbou sportovní haly a měli ambici dostat se do extraligy. To se po několika letech povedlo. První rok v extralize byl jedinou výjimkou, kdy jsem byl u dospělých, jinak se věnuji mládeži a mám vždy obrovskou radost, když mají moji bývalí svěřenci úspěchy. A že jich mají
Angažoval jsem se také jako funkcionář. Dva roky jsem byl ve vedení Českého svazu mládeže, kde jsme mimo jiné nastartovali nový systém práce s talenty. V Novém Veselí jsem stále členem výboru, ale spíš jen pomohu, když je třeba v komunikaci se školami, se zahraničními týmy nebo školím trenéry.
Posledních pár let svoji energii v házené směřuji do novoměstského Sokola, který jsme založili po mém profesním přesunu a zatím se věnujeme těm nejmenším nadějím.
Sport člověku hodně bere, hlavně času. Nejde ani spočítat ty stovky, spíš tisíce hodin, které tomu člověk věnuje, bez nároku na finanční odměnu. Ta odměna je totiž úplně jinde, v úspěších bývalých svěřenců nebo i soupeřů a fenomén, kterým je házenkářská rodina. Na hřišti si nic nedarujeme, ale jinak jsou všichni házenkáři něco jako druhá rodina.
Cestování je fenoménem dneška a já cestují už od mládí. Nejprve s rodiči, ale jak jen to šlo, tak i bez nich. Nejprve to byly výšlapy po okolí, postupně se ale ten rozptyl zvětšoval. Mám rád dovolenou aktivní, hlavně chození po horách. Jsem rád ale i ve městech a civilizaci. Snažím se vyhnout turistickým místům a zvykům, užívat místního koloritu, nasávat atmosféru a život domorodců. I pro takové klasické dovolené u moře vybíráme méně známé oblasti, vždy si půjčujeme auto a pěkně to kolem projezdíme. A jídlo, to vždycky hledáme místa, kam chodí místní. A to se nám osvědčuje. Jsem šťastný, že jsem svůj život spojil se ženou, která to má podobně jako já. Nebo spíš ještě silněji ji to táhne na cesty. Takže i když máme malé děti, doma sedět nevydržíme.
Přes rok jezdíme hodně po naší vlasti, nejradši mám Krkonoše, ale často vyrazíme i do hor Orlických, Krušných, na Šumavu nebo do Jeseníků a samozřejmě i po naší krásné Vysočině. V zahraničí už jsme toho taky navštívili spoustu, líbí se mi všude, všude je to jiné, specifické, v každém místě je něco skvělého a něco, co člověka hned nebo časem štve. Největší pohodu si užíváme v Itálii. Tam i já, nekávař, začínám den mezi místními s kávou a cornettem (našinci jej zaměňují s croissantem, ale těsto je trochu jiné). Nejkrásnější scenérie, zelená a ovce úplně všude, to je nádherné Irsko se srdečnými lidmi. Na vrcholu máme také Slovinsko s krásnou a pestrou přírodou, ze všeho nejvíc Savinsko-Kamnišské Alpy. A vynechat nemůžu ani Vietnam nebo Filipíny, které jsou tak jiné a tak krásné.
A proč tak rád cestuji? Myslím si, že před ničím neutíkám, to se cestovatelům často říká. Já rád poznávám a rád vidím, že jdou věci dělat i jinak. Moje postižení jsou nádoby na odpad. Všude po nich koukám, sleduji jak vypadají, jak fungují, jak jsou rozmístěné a pak je mi smutno, když vidím ty u našeho domu, 6 kontejnerů, každý jiná barva, jiný tvar, úplná pěst na oko. A jde to i jinak. Ale o tom jsem vedení města ještě nedokázal přesvědčit. Pak se rád dívám, jak žijí lidí, jak tráví svůj čas. Na Ukrajině třeba mají na vesnici před každým domem lavičku, kde večer lidi sedávají a povídají si. Teda aspoň před válkou to dělali Nebo v Albánii, kde se lidé moc rádi potkávají a sedí u dobrého pití. Ale to pití je většinou káva, čaj nebo limonáda. Je to prostě úžasně obohacující. A i díky cestování si uvědomuji, jak máme krásnou, bohatou a funkční zemi a že nemusíme všem všechno závidět.
Musím se přiznat, že co se týče mého volného času, tak jej trávím nejraději s rodinou a vyhýbáme se velkým akcím. Celkově místům, kde je hodně lidí. Ale i tak, některé tradiční akce nebo místa si užíváme a těším se na ně. Rád je doporučím dalším, nemyslím, že bych tam tím nahnal davy. Ta moje nejoblíbenější letní ale už proběhla. Je to festival Korespondance ve Žďárském zámku (a nejen tam), úžasná přehlídka kreativních umělců a tanečníků. Také se těším na házenkářské turnaje, v Novém Veselí, kde jsem dlouhé roky trénoval mládežníky, bývají v létě skvěle obsazené mezinárodní turnaje. Ty jsou až v srpnu a určitě stojí za návštěvu. Hlavně ty mládežnické. Na letošek mám jeden plán a to je konečně se podívat do Havlíčkova Brodu na jejich slavný knižní veletrh. Ale ten určitě znáte. Moc rád čtu, ale daleko míň, než bych chtěl.
Učitelé a vedoucí vzdělávacích institucí, odborníci na životní prostředí, radní pro péči o region a předsedové komisí pro jeho rozvoj, úspěšní podnikatelé, zkušení zastupitelé obcí a krajů, ale třeba i primář jedné z nejmodernějších nemocnic v zemi – ti všichni jsou lídry TOP 09 do krajských voleb v roce 2024.
Vládní TOP 09 jde za dva týdny do krajských voleb v různých typech koalic. Samostatnou kandidátku strana nepostavila, stejně jako před čtyřmi lety. Cílem TOP 09 je obhájit dosavadní pozice dvaceti krajských zastupitelů a dál se ve většině krajů podílet na jejich vedení, uvedla dnes Pekarová Adamová na tiskové konferenci k zahájení horké fáze kampaně v Praze.
