Vandame: Svět se mění a možná už nebude stejný, ale pořád se vyplatí bojovat za pravdu.

V úterý 9.6.2020 se také v Uherském Hradišti konal protest s názvem: "Vy ještě nemáte dost?!," který organizovali Milion chvilek pro demokracii - Uh. Hradiště (https://www.facebook.com/Milion-chvilek-pro-demokracii-Uh-Hradi%C5%A1t%C4%9B-112172717186309/) ve spolupráci se Studenty pro Hradiště (https://www.facebook.com/Studenti-pro-Hradi%C5%A1t%C4%9B-935703156562979/). 

Příležitost promluvit dostali také zástupci opozičních demokratických stran, mezi kterými vystoupila i místopředsedkyně krajské organizace a radní města Uherské Hradiště, Zuzana Vandame. 

Celý projev Zuzany Vandame: 

"Na začátek, než vystoupí ostřílenější řečníci, bych s vámi chtěla sdílet krátkou úvahu.

Zažili jsme a vlastně pořád zažíváme úplně novou zkušenost.
Na maximum rozjetý vlak konzumní společnosti, přetížený našimi stále vzrůstajícími potřebami, se bez předchozího varování zastavil...
Brzdy zaskřípaly, ulice a náměstí se vyprázdnily a rozlehlo se nepřirozené ticho.
Ticho, které nám možná mělo dát šanci se zamyslet. Zamyslet se nad sebou, nad tím jak žijeme. Ne zrovna jednoduchý úkol.

Po překonání prvotního zmatku nabrala každodennost trochu jiný rytmus a věci se daly do pohybu. Přes počáteční nechuť jsme zakryly tváře rouškami, abychom o to viditelněji obnažili naše charaktery. Nová situace vyžaduje improvizaci a ukázalo se, že v improvizaci dokážeme být mistry. V tom pozitivním i negativním slova smyslu. V tom pozitivním vynikli všichni, kteří se nebáli, udržovali si nadhled, snažili se nepanikařit a věcně pomáhali. Nárust občanské solidarity byl neuvěřitelný.
Společnost se krásně projevila ve své pestrosti a na povrch vypluli hlavně novodobí hrdinové. Byli to normální, obyčejní lidé.

V kontrastu k nim k nám v záři reflektorů promlouval premiér. Obsahy jeho projevů se ale často neslučovaly s realitou. Není těžké si spočítat, že v domácnostech poslušně uzavřený národ je díky omezení osobních svobod snazší ovládat, efektivně pacifikovat nesouhlasící střední vrstvu a ještě se u toho tvářit, že je to vlastně pro naše dobro.
Tím nechci tvrdit, že všechno bylo špatně, protože situace byla úplně nová a nestandardní.
Co mi ale vadí je, že zatímco nám pomocí těžko ověřitelných faktů premiér pletl hlavu a kázal vodu, v zákulisí provozovala naše vláda kšefty na společném neštěstí při nákupu předražených roušek a zdravotního materiálu a servilně se klaněla čínským „kolegům“. A další věc, kterou nejde nezmínit je nehorázná ignorace kvalit českých firem, které nabízely nezištně pomoc. Tato nedůvěra jasně svědčila o jednom a to, že i v takto náročných a krizových chvílích jde hlavně o vlastní obchodní zájmy, snahu využít situace, šikovně zlikvidovat další konkurenci a posílit svou moc. Dá se takové vládě říkat vizionářská? Asi těžko.
I tak jsme ale byli v lecčems soběstační a hodně problémů včetně roušek, dezinfekcí a kvalitního chleba si zajistili sami.
Svědčí to o tom, že jsme už dost vnitřně silní a jen tak lehce se nečekanou situací zastrašit nenecháme.
Dezinformace a zmatky ve vládních nařízení ale k psychické pohodě našeho národa dvakrát nepřispívaly.

Mezi řádky koronavirových událostí rezonovala i další důležitá otázka. Týkala se překotného životního stylu a naší ohleduplnosti k základním zdrojům, jakými jsou voda, půda a energie...

Problém je, že naše vláda tento vzkaz už delší dobu čte naprosto jinak než je potřeba.
I tady nabízí „pomocnou ruku“ hlavně svým kamarádům a zájmovým skupinám, kterým slovo empatie a solidarita mnoho neříká a o životních zákonitostech a rovnováze evidentně nepochopili vůbec nic. Jinak by totiž nemohly nabízet podobně nesmyslná řešení jako je betonování přehrad místo přirozené obnovy krajiny. I po tolika letech by se to kolem nás nežlutilo díky nekonečným lánům s řepkou, místo rostoucí zemědělské pestrosti třeba v podobě podpory lokálních farmářů nebo by se někteří nesnažili co nejrychleji schválit stavbu drahého jaderného bloku. To jen namátkou...
Je tedy nutné konstatovat, že ryba dál smrdí od hlavy a preference našeho koronavirového hrdiny dál rostou.

Nabízí se otázka, proč se tedy vlastně scházíme? Myslím, že je to proto, abychom se ujistili, že je nás pořád hodně, kteří nesouhlasí s tím, co se kolem nás děje, abychom přitom cítili podporu a pospolitost. Naše demokracie se totiž pořád vyvíjí, možná i díky těmto nečekaným situacím, které nám asi mají dál otevírat oči a nutí nás zvednout zadek ze židle.

Svět se mění a možná už nebude stejný, ale pořád se vyplatí bojovat za pravdu.
Koronavirus byl a je velkou lekcí, která nám o sobě mnohé prozradila. Už nejde nevidět fakt, jak moc je náš svět propojený a je jasné, že sami toho mnoho nezvládneme. Vir nás přinutil blíže spolupracovat a lépe komunikovat. A od toho se můžeme odrazit a nadechnout.
Díky, že jste přišli!"

Za celou krajskou organizaci bychom chtěli poděkovat organizátorům a všem, kteří se i přes nepřízeň počasí protestu zúčastnili.