Při záchranném archeologickém průzkumu tzv. Starého města ve Žďáře n. S. bylo v roce 2001 objeveno několik drobných předmětů. Mezi nimi dávná hračka v podobě bílého keramického koníčka a zdobná bronzová spona. Záhy začala v lokalitě výstavba sídliště Klafar.
Dodnes je záhadou, proč obyvatelé středověkého městečka tak narychlo opustili své domovy. Po roce 1270 se stěhovali přes údolí řeky, k tehdy novému kostelu sv. Prokopa.
Naše redakce vyhlásila prázdninovou soutěž. Děti vymýšlely pohádky nebo příběhy ze Starého města, v nichž měly objevené indicie hrát roli. Účast malých autorů byla hojná a jejich práce vystavila knihovna. Jako jednu z oceněných vybrala porota 15letou Lenku Benešovou.
„Psala jsem tehdy o té dětské hračce, koníčkovi z bílé keramiky,“ usmívá se vystudovaná historička Lenka Šimo. Dnes vyučuje na havlíčkobrodské ZŠ dějepis a jazyky. Krom toho na tamní Univerzitě třetího věku přednáší dějiny umění. Žďáráci ji znají hlavně jako obnovitelku Žďárského masopustu.
Lenka Šimo nad kávou prozrazuje, že láska k historii se u ní dostavila záhy a nejstarší vzpomínka patří Zelené hoře. Tehdy zde provoz zajišťovala spol. Cisterciana Sarensis.
“Já snila, jaké by to bylo být průvodcem. Vedoucí, pan Josef Pohanka mi dal texty, ať se je naučím, zda budu mít odvahu...Moc tomu nevěřil. Ale já odvahu měla. Ve svých necelých 12 letech jsem na Zelené hoře začala provázet. Samozřejmě v pozici dobrovolníka, oficiálně jsem ještě brigádu mít nemohla,“ ohlíží se patriotka.
Na stůl pokládám výtisk novin z léta 2001 a Lenka Šimo hned nalistuje výzvu k prázdninové soutěži.
„Tehdy jsem byla již v kvartě na BIGY. Ráda jsem psala a bavila mě ta imaginace, komu asi hračka patřila. Vymyslet příběh,to byla výzva,“ říká.
Krásnou náhodou prý je, že i ona nyní bydlí na Klafaru, tedy bývalém Starém městě. „Moc se mi líbí, že dávná řemesla se promítla do názvosloví ulic Barvířská, Hrnčířská, Kupecká či K Milířům,“ chválí patriotka.
Byť v rámci středoškolských seminářů jako první zpracovávala ženský cisterciácký klášter v Pohledu, ten žďárský klášter gymnazistku zaujal v roce 2002, kdy město slavilo 750. výročí jeho založení (1252). Po maturitě v roce 2005 pokračovala na Katedře historie FF Masarykovy univerzity v Brně. I zde dívku historie žďárského kláštera provázela.
„Velmi mne potěšilo, jakým způsobem jsme rozebírali žďárské prameny. Cronica Domus Sarensis je zajímavý zdroj,“ říká Lenka Šimo. Obdivuje spiritualitu cisterciáků.
„Díky tomu, že řád má základ ve Francii, scházely se zde kapituly z celé Evropy. Cisterciáci krom církevních záležitostí diskutovali i všechny tehdejší novinky. Jistě dopomohli k šíření gotického slohu,“ míní.
Lenka Šimo je zaměřením historik – medievista. Medievistika je obor zabývající se středověkou společností, ekonomikou, vojenstvím či politikou. Využívá přitom výsledky archeologických výzkumů a etnografie.
„Ve Žďáře se nejvíce prezentuje barokní období spojené se Santinim a Zelenou horou. To samozřejmě nezpochybňuji, mě však velmi fascinuje středověká historie žďárského kláštera, která má co nabídnout,“ dodává.
Před šesti lety se Lence Šimo podařilo navrátit Žďáru masopustní tradici, kterou ještě v 60. letech 20. stol. udržovali hasiči. Jak říká, masopustem se začala intenzivně zabývat v době, kdy se profesně ocitla mimo svůj obor a začalo jí to chybět.
„Pátrala jsem v kronikách klášterských hasičů a studovala záznamy a dobové fotky, takže vím skladbu tehdejších masopustních postav v Zámku Žďáře,“ ohlíží se.
Už v roce 2017 svým nadšením nakazila ředitele ZŠ Švermova Jaroslava Ptáčka a přidávali se další spojenci. Duší celého masopustu se stal vtipný moderátor Ivan Hora, který dává akci ten správný říz.
„Na radu pana Ptáčka jsem oslovila Zelenohorské muzikanty a ti nám zůstali věrní doposud. Masopust na žďárském náměstí byl v roce 2018 spíše malý, ale lidé se zájmem zastavovali a smáli se s námi,“ vzpomíná.
V roce 2019 se k nadšencům přidali i ochotníci, kteří přinesli zajímavé nápady na kostýmy a masopustní příběhy. Žďáráci na tento výpravný masopust vzpomínají dodnes.
„A najednou za námi přicházeli pamětníci, že masopust býval i v centru Ždáru a vyprávěli nám zajímavé detaily. To mě těšilo a nabíjelo energií,“ říká.
V posledním předcovidovém roce 2020 se žďárský masopust udával ve stylu kubánské salsy. „Bylo to krátce poté, co jsem se vrátila z Kuby zcela fascinována jejich nejoblíbenějším tancem. Ivan Hora byl také pro nápad, zpestřit žďárský masopust salsou. A byla to divočina,“ směje se Lenka Šimo.
Pořadatelé oslovili choreografku latinskoamerických tanců Moniku Beranovou – a trefili se. Žďáráci se zapojili do výuky tance a nakonec se pestrý had masek i diváků v rytmu salsy kroutil centrem Žďáru.
Pro někoho výstřelek? A proč ne. „Co sleduji, tak masopusty po celé republice mívají různá zaměření. Lidé do masopustu kreativně vstupují a reflektují lokální věci či současnost,“ říká Lenka Šimo. Loni se Žďárský masopust vrátil ke klasice tradičních masopustních postav, což mu nic na oblibě neubralo. Do budoucna se pořadatelé nebrání opět nějakému tématu. Motivuje je nadšení, kdy i dospěláci zahodí ostych a obléknou masopustní kostým.
„Letos jsme uvažovali oslovit více škol, aby se do masopustu zapojilo hodně dětí. Ale závěrem loňského roku jsem dostala z města informaci, že o masopustním víkendu plánují na náměstí pořádat food festival,“ ohlíží se Lenka Šimo. V kalendáři zjistila, že tento víkend byl dle tradice vlastně posledním možným ke konání masopustu před Popeleční středou.
„A na masopustní úterý to nešlo přesunout, všichni pracujeme, dojíždíme a děti mají kroužky... Nakonec jsme s Ivanem Horou rozhodli, že nemá smysl masopust pořádat na sílu, když náměstí obsadí jiná akce. Mrzí mě to, lidé se těšili,“ lituje.
Žďárský masopust ale určitě nezanikne. „Pro příští rok mám poučení a termín si na městě musím zarezervovat včas,“ dodává pořadatelka.
Lenka Šimo se také již nějaký čas pokouší vzkřísit jarní lidovou tradici v podobě stavění májky. Podle pamětníků Žďár na svém náměstí opravdu májku míval. Dokonce tu na ni bylo trvalé ukotvení.
Takovou akci si však Lenka Šimo netroufá realizovat sama. Stavění májky by muselo zaštítit město, aby byla správně profesně zajištěna a nehrozilo její zřícení.
„Ještě před covidem jsem zkoušela téma otevřít v kulturní komisi města, jejíž jsem členkou. Inspirací nám je Jihlava, kde na náměstí májku mají a k ní velmi krásnou tradici zaplétání májky,“ říká.
Žďárské folklórní soubory by podobnou akci také vítaly. Zatím jezdívají vypomáhat do Jihlavy či Havlíčkova Brodu na tamní folklorní slavnosti. „Na oplátku by zase jejich soubory mohly přijet k nám. Byla by to pro lidi krásná podívaná,“ myslí si Lenka Šimo.
Byť lidové tradice chudého Žďárska bývaly skromnější, v jedné novodobé tradici Žďár hrával prim.
Od konce 90. let se tu celých 11 let konával Národní krojový ples. Výpravná akce v režii Folklorního sdružení ČR však v roce 2008 skončila kvůli snížené podpoře města.
Místní patrioti zjišťují, zda by se ve Žďáře nedala obnovit regionální verze krojového plesu. „Specialista na horácký folklór Jan Kuča má plno skvělých nápadů a vím, že alternativu krojového plesu má v hlavě. Byla by to skvělá prezentace žďárského kroje i horáckých tradic,“ přála by si Lenka Šimo.
A přání žďárské patriotky na závěr? Vstup Žďáru do Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska.
Byť se o to Lenka Šimo jako členka kulturní komise města již pátým rokem snaží, zatím se radnici nepovedlo přesvědčit.
„Padlo to na ročním příspěvku města 25 tisíc Kč, ale ten by se městu mnohonásobně vrátil,“ poukazuje.
Sám předseda sdružení (brodský místostarosta) Libor Honzárek byl hostem ve žďárském zastupitelstvu a prezentoval, jaké výhody by členství Žďáru přineslo. Třeba spolupráci a zkušenosti v různých oblastech a možnosti dotačních titulů.
„To jsou podle mě věci, které mohou Žďáru otevřít dveře dál – nebo mu uniknout. A to by bylo škoda zůstat stát za dveřmi. zvláště když vidím, že ve Sdružení historických sídel je sousední Nové Město na Moravě, Velká Bíteš či Jimramov,“ poukazuje patriotka. Věří, že jednou se to podaří a Žďár do Sdružení historických sídel vstoupí.
Zdroj: Žďárské noviny
Autor: Lenka Kopčáková
