Bohužel se s neplacením výživného, lidově zvaného alimenty, alíky a podobně setkáváme každý den. Příběhy, životní osudy takto postižených neúplných rodin nejsou bohužel veselé. Když rodič řádně neplatí stanovené výživné na své dítě, dostává se tímto nejedna neúplná rodina do složité ekonomické situace. Dítě i přes snahu druhého rodiče mnohdy nemá zajištěny nezbytné ekonomické podmínky pro svoje vzdělávání a růst. Mimoškolní kroužky, školní výlety, módní oblečení a mnohdy i některé školní pomůcky jsou mu na rozdíl od jeho vrstevníků nedostupné. Přitom se zajisté všichni shodneme na tom, že: “ Dítě nemůže trpět za nezodpovědnost svého stvořitele“. Tento se platbou alimentů nestará o zlepšení životního standartu bývalého partnera, ale o ekonomické zajištění svého potomka. Stát zde nemůže být v roli náhradního rodiče a suplovat jeho zodpovědnost. Musí však být v roli policajta zajišťujícího nekompromisně vymahatelnost nároků dítěte, pokud dohody mezi rodiči jeden nedodržuje a poškozeným je zde poté bezbranné dítě.
K tomuto je nutné vybavit stát pravomocemi, které mu toto usnadní, umožní a bude moci dosáhnout na veškerý majetek a příjmy dlužníka pro uspokojení nároků dítěte plynoucích z nezaplacených alimentů. Současný stav je totiž takový, že dlužník mnohdy po dohodě se zaměstnavatelem má upravenou mzdu, mnohdy přesunutou do benefitů, pracuje mimo legální poměr, žije ze sociálních dávek, nebo vědomě zatajuje svoje majetkové poměry mnohdy plynoucí ze života v nové rodině. K tomuto se plně spoléhá na pomalost soudů a následného vymáhání rozhodnutí ze strany justičních orgánů, mnohdy způsobeného i jejich pravomocemi.
Přitom k zlepšení tohoto stavu může být jednoduché řešení, které využije všech možností státu a jeho sociálního systému. Na rozdíl od populistických slibů některých politických stran, nesouhlasím s automatickým převedením plateb na stát, ale navrhuji zapojení státu až v momentě, že nároky dítěte nejsou naplněny ani po vydání platebních a exekučních příkazů soudu. Přitom rozsah zásahu do majetku a příjmů dlužníka musí být nekompromisní bez ohledu na zahalování se mantrou lidských, nebo ústavních práv. Navrhuji uzákonit platební, nebo exekuční příkaz plynoucí z dluhů na výživném jako první srážku ze mzdy a vyplácených náhrad povinného. Bez ohledu na poté vyplácený zůstatek mzdy. Tato exekuce by postihla všechny případné sociální dávky dlužníka a byla nárokovatelná i z dalších benefitů státu v rámci daňového řádu – slevy na dani ze mzdy, životních, penzijních spoření, nebo příspěvků státu na penzijním, stavebním spoření a podobně. Včetně exekuce finančních prostředků na těchto produktech. Pokud by nedošlo ani poté k nápravě stavu tak by stát poskytl plnění dítěti a toto poté nárokoval na dlužníku jako daňový dluh bez promlčecí lhůty. Ano takováto opatření jsou vůči dlužníku krutá, ale o co krutější je nechávat své dítě žít v nouzi.
