Čtvrteční lidové hlasování britských občanů rozhodlo (těsnou většinou) o vystoupení ostrovní země ze struktur Evropské unie. Okamžitě po vyhlášení výsledků vypukla radost u euroskeptiků nejen v UK, ale i v jiných zemích evropské osmadvacítky, včetně těch z České republiky. Někdy se do projevů spontánní radosti vítězů a sympatizantů Brexitu promítaly směrem k poraženým i prvky škodolibosti prezentované vyjadřováním se ve smyslu, že Brusel konečně dostal pořádnou lekci za to, že dusí přebujelou byrokracií suverenitu a svobodu samotných členských zemí.
Od pátečního rána chrlí všechny světové agentury glosy a komentáře velkých i méně významných politiků. Libra se záhy okamžitě propadá, premiér David Cameron oznamuje podzimní odstoupení a jeho názorový protivník a kamarád Boris Johnson naopak slaví. Skotové však začínají nahlas diskutovat o exitu z UK a mnozí roztrpčení Angličané sbírají podpisy pod peticí požadující vypsání nového referenda. Nejeden evropský, zejména nacionalisticky založený politik se nechává slyšet, že nastává čas postupné decentralizace soustátí svázaného bruselskými otěžemi. Proevropsky orientovaným politikům a občanům je však smutno, litují odchodu Británie, která po dobu mnoha desítek let (43 roků) byla významným tvůrcem a garantem evropského integračního procesu. Do smutných tónů Beethovenovy Ódy na radost jsou od Východu slyšet stále sílící akordy rozjuchaných garmošek a balalajek…
Evropa po Brexitu bude Evropou jinou. Bohužel po tomto referendu není vítězů, snad jedině Putin se může v Kremlu potutelně usmívat. Samotní Britové se však nebudou moci, při nejlepší vůli, vyvázat z globalizovaného světa, světa provázaného ekonomickými propletenci kapitálů, korporací a mezinárodních organizací. Doba emancipace samostatných národních států, z období přelomu 19. a 20.století, je již dávno pryč. Británie jistě bude hledat opět nové přímé vazby a cesty optimálního spojenectví s kontinentální Evropou a Evropa, tedy Evropská unie, by udělala chybu, kdyby se snažila trucovat a k Britům se točila zády.
Připusťme, že se podaří najít jakousi třetí cestu, kdy EU bude s UK spolupracovat a vzájemně budeme vedle sebe a ve vzájemném respektu a přátelství existovat, tedy ve spojenectví vyhovujícím oběma stranám. Často dnes po Brexitu slýcháme, proč by třeba i naše republika (případně i další země toužící po odchodu z Unie) nemohla jít vlastní cestou, vždyť švýcarský či norský model spolupráce také dlouhé roky bezproblémově funguje! Jenže neutrální Švýcarsko je jen jedno a specifičtí Norové v EU nebyli. Pokud by došlo k další fragmentaci Evropské unie, byl by to pravděpodobně její konec, resp. konec procesu zrozený z poválečných mírotvorných myšlenek J. Moneta, W. Churchila, Ch.de Gaulla, R. Schumana, K.Adenauera a dalších. Byl by to konec procesu budování Evropy právně a sociálně spravedlivé, politicky kultivované, Evropy bez válek a s jednotným trhem spojených se svobodným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Byla by to promarněná šance a sedmdesát let zmařené práce!
Libor Honzárek, lídr TOP 09 pro krajské volby
