Republika aktuálně řeší jak odpoutat úředníky od vlivu politiků, jak je profesionalizovat a stavět na kompetentních úřednících. Je to téma číslo jedna v Parlamentu ČR a Prezident avizuje veta. Evropská komise několikrát na jednáních (několika z nich jsem byl osobně účasten) žádala české delegace úředníků i politiků o lepší nastavení systému. Čeho vlastně chceme dosáhnout a jaká je dnešní situace?
Úředník veřejné správy by měl být nejen kompetentní, ale také profesionál. Měl jsem tu možnost komunikovat s belgickým, nizozemským, německým nebo s tzv. EU úředníkem. Mohu říci, že vedle profesionality a kompetentnosti, jsem byl mile překvapen stylem komunikace a mírou loajality vůči svému zaměstnavateli. Osobně si myslím, že někteří čeští úředníci mají co dohánět. Dvojnásob je to u některých vedoucích úředníků ať už státní správy nebo samosprávy.
Obávám se, že slušné chování vůči občanům/klientům nedokážeme definovat zákonem. Možná některé vysoké úředníky samosprávy překvapí existence úřednického kodexu. Ministerstvo vnitra učinilo pokus a schválně sami posuďte, jak je naplňován například ze strany úřadu našeho města Žďáru n. S.
V samotné preambuli říká, že úředník zachovává úctu a loajalitu k úřadu a ostatním úředníkům a zaměstnancům veřejné správy. Autoři kodexu jistě měli na mysli také vystupování na facebooku. Otázkou je pak, zda jde oddělit „soukromé“ vystupování na facebooku a nebo zda by měl úředník zachovat profesionalitu a úctu ke svému úřadu v každém okamžiku.
Dále kodex uvádí, že by měl úředník jednat s veřejností s nejvyšší mírou zdvořilosti, vstřícnosti a ochoty a bez jakýchkoliv předsudků. Dokument pak přímo žádá pravdivé a úplné informování. Zaměstnanec veřejné správy by se měl v soukromém životě vyhýbat takovým činnostem, chování a jednání, která by mohla snížit důvěru ve veřejnou správu v očích veřejnosti a jedná tak, aby jeho chování přispívalo k dobré pověsti úřadu veřejné správy.
Byl bych moc rád, kdyby heslo „úřad s úsměvem“, kterým se pyšní žďárský městský úřad, bylo naplňováno nejen ze strany řadových úředníků. Nebo se vysocí úředníci umí chovat důstojně, profesionálně a uctivě k občanům pouze v okamžiku když jim to nařizuje zákon?
Mohu závěrem také zmínit jedno z dalších dilemat vysokého úředníka, který ve své gesci má personální otázku. Jistě je těžké se vyhnout pokušení zaměstnat své blízké nebo příbuzné a dodržet nepsaný etický kodex. Otazníkem je však jak se zachová vysoký úředník, když je vystaven tomuto lákadlu. Najdeme pozitivní nebo negativní příklad u nás ve městě?
