Společně s dalšími čtyřiceti řediteli a jinými aktéry ve vzdělávání jsem vyrazil na týdenní studijní cestu do Estonska a Finska. Proč právě tyhle dvě země? Obě jsou považovány za lídry v kvalitě vzdělávání. Z Estonska jsme se přesunuli do Finska, které je dlouhé roky v naší zemi dáváno našim školám za příklad.
Navštívili jsme školy ve městě Lohja, obklopené jezery, ležící 60 km od Helsinek. Žije zde necelých 50 tisíc obyvatel. Jak jsme se brzy dozvěděli, je to místo, kam návštěvy našeho druhu běžně nejezdí. Školy byly podobně zařízeny jako v Estonsku, tedy krásné společné prostory s množstvím různého sezení pro neformální i formálnější setkávání, velký vstupní prostor, kde se může shromáždit celá škola, sloužící zároveň jako jídelna. Poměrně stroze, ale kvalitně zařízené třídy, obvykle s velkoformátovou dotykovou obrazovkou a bílou tabulí, na druhou stranu výborně vybavené odborné učebny, zejména pro praktické činnosti (dílny, vaření, šití). Velký důraz je zde kladen na pobyt venku, kde děti běžně tráví přestávky, které jsou zde všechny patnáctiminutové. Děti se musí přezouvat, ale nikdo jim nenařizuje do čeho, drtivá většina z nich tak chodila po škole v ponožkách. Obzvlášť ty bílé podle toho vypadaly.
Docela nás zde překvapilo chování žáků. Hned při prvním kontaktu s dětmi před námi poskakovala jedna dívka druhého stupně, dělala na nás sloní uši a vyplazovala jazyk, nikomu to nepřišlo zvláštní, nikdo ji nenapomenul. Ve vyučování děti seděly zcela běžně s nohama nataženýma na vedlejší židli nebo skákaly učitelům do řeči.
I zde, stejně jako v Estonsku funguje něco, co bychom u nás nazvali jako střední článek. Ten školám zajišťuje výraznou podporu v rozvoji i běžné činnosti škol. Za správu budovy a vybavení jsou zde odpovědní zřizovatelé, vedení školy se na ně obrací s požadavky, zbytek již zařídí oni. Ředitel ani zástupci nemusí (ale může) učit, pedagogický leadership řeší obvykle zástupce ředitele, samotný ředitel se soustředí na řízení organizace.
Zajímavé zjištění také bylo, že ve Finsku nejsou odklady nástupu školní docházky věcí neznámou, ale naopak se potýkají, podobně jako my u nás, s jejich velkým nárůstem. V oblasti Lohja má nyní odklad asi 10 % dětí (u nás více než 20 %). Finsko bývá dáváno za vzor v pojetí inkluze, nicméně zde existují speciální školy a v nich se vzdělávají děti, které odpovídají v našem systému dětem s podpůrnými opatřeními 3. stupně, které jsou u nás běžně na základních školách. To jsou například děti s lehkým mentálním postižením, se sníženým intelektem, autisté nebo s různým tělesným a mentálním postižením. Některé tyto děti jsou i v běžných základních školách, s přeřazením do speciálních škol musí souhlasit rodiče dítěte. Takové děti mívají v běžné škole asistenta, ale viděli jsme jich zde velmi málo.
V minulém roce ve Finsku zkoušeli po vzoru Švédska zrušit používání tištěných učebnic, po roce situaci vyhodnotili a tištěné učebnice opět používají, jejich návrat momentálně řeší i Švédsko.
Velkým rozdílem proti Estonsku je svoboda škol. V Estonsku obrovská, ve Finsku stát vydá rámcový vzdělávací program a na lokální úrovni jej ve spolupráci se zřizovatelem implementují podle potřeb regionu tak, aby mezi školami byli co nejmenší rozdíly. Výsledkem pak je to, že se všichni musí sjednotit na jednotném kurikulu a rozhodující slovo má zřizovatel. Na jedné straně tak rodiče příliš neřeší, na kterou školu děti chodí, na druhou stranu je to velmi demotivační systém pro vedení škol i jejich učitele, protože nemohou do kurikula vnášet vlastní originalitu, kreativitu a využít tak své nejsilnější stránky.
Co nás překvapilo nejvíce, byla celková skepse kolektivu vedení škol. Měli pocit, že jim „z vrchu“ řeknou, co a jak mají učit, oni to udělají a nemají prostor pro vlastní invenci. Silně vnímají také zhoršující se výsledky dětí v testech PISA, ale i v interních šetřeních duševního zdraví a wellbeingu. Silně demotivující je narůstající kritika ze strany rodičů a velké množství mladých učitelů právě kvůli tlaku rodičů ze školství odchází.
Naše návštěva byla velmi zajímavá, přínosná, v mnohém nám ukázala, že vše není vždy tak růžové, jak se z dálky zdá, ale získali jsme také mnoho inspirace. Osobně mi bylo daleko lépe v Estonsku, líbil se mi optimismus, jednoznačně definované cíle na státní úrovni i ve školách, způsob myšlení a celkově mi bylo zdejší prostředí bližší. Zároveň vidím, že země s podobně složitou historií 20. století, jako jsme my, může urazit velký kus vpřed.
Mgr. Tomáš Augustýn, Ph.D.
ředitel ZŠ Leandra Čecha Nové Město na Moravě
Michael Kubík, krajský manažer TOP 09 Vysočina
