Martina Lisová: Starostky a starostové na Vysočině

Politika mi ze života mnoho odnesla, ale za co jsem jí nejvíc vděčná, jsou lidé, které mi darovala. Obrovský obdiv a úctu chovám ke všem starostkám a starostům, které na své „politické“, ale především lidské cestě potkávám. O to víc mi v téhle oblasti přináší právě probíhající kampaň.

Při návštěvách starostů a jimi spravovaných obcí jsem vždy jako houba, která nasává všechny informace, fígle, metody, postupy a raduje se z toho, jaké nadšení a jiskřičky mají v očích i „velcí chlapi“ otřískaní léty starostenské praxe, když vypráví a ukazují, co se povedlo nebo co mají v plánu. Ta práce je nádherná – díky ní získáte obrovský rozhled, nahlédnete do světů všech svých sousedů, můžete poměrně rychle měnit místo, které máte tolik rádi, můžete být tvůrčí, nikdy se nezačnete nudit, protože se stále učíte a setkáváte se s lidmi ze všech oblastí lidské činnosti…

Ale je to volba. A já si vážím všech, kteří si zvolili, že nepůjdou cestou jistot, komfortu, pohodlí, brblání, nadávání a setrvání v oboru, který opravdu umí. Vážím si toho, že se vydali na cestu práce pro druhé. Protože mohou a chtějí, protože umí.

Během kampaně jsem měla tu čest potkat mnoho z nich. A mrzí mě, že jsem od nich často slýchávala, že už nechtějí pokračovat další volební období. Opakujícím se důvodem byla časová náročnost (ať jdete na nákup, na houby nebo na hřbitov, stále pracujete) a vyčerpání z toho, že radost a dokončená práce na jedné straně, je po zásluze potrestána na straně druhé.

Jeden příklad, který mě trápí, si dovolím jako ilustraci zmínit. Nejmenovaný městys na Žďársku právě po dlouhých letech příprav, změn, nervů, žádostí o dotace, vyjednávání se všemi dotčenými orgány, dokončil dopravní terminál na svém městečku. Když jsme za paní starostkou dorazili, zůstala jsem zahanbena zírat, protože přesně podobné řešení potřebuje náš městys a já jsem si dlouho vědoma toho, jak náročné to bude. Paní starostce jsem gratulovala k obrovskému, úspěšně dokončenému kroku, získané dotaci a nádhernému výsledku, který zajistil větší bezpečnost, vyšší komfort cestování a ještě zkrášlil městys. Odpovědí mi byl rezignovaný povzdech se slzami v očích, že už má na stole petici těch, kteří po letech příprav nacházejí na novém městečku nevyhovující prvky. Jde to do osobních útoků. A výsledek? Rozhádaná obec a protesty proti věci, která je hotová. A výsledek, který nepřinese nic ani jedné straně. Pouze nechuť pokračovat, něco dělat, znovu se nadchnout a měnit svět kolem k lepšímu.

Přitom – každé zasedání je veřejné. Jeho výsledek ve formě usnesení také. Podobné projekty se připravují několik let. A dnes? Dnes už zbývá jen pachuť a další důvod, proč se na to vykašlat. Ale řeknu Vám ještě jednu vlastnost, pro kterou si starostů vážím. Jsou to bojovníci, srdcaři, nedělají to pro sebe, hledají cesty… A velmi často už jim nezbývá sil na to, aby každému vysvětlili každý z těch komplikovaných kroků, kterými prošli. Ale drží, znovu se zvednou a zpátky převáží láska k místu, úcta ke všemu, co se povedlo, ponaučení z toho, co se nepodařilo a odpovědnost vůči těm, kteří jim dali důvěru.