17. listopad je připomínkou odporu proti nacistické a komunistické diktatuře. Je vzpomínkou na ty, kteří se dokázali za cenu vlastních obětí postavit proti nacistické a komunistické zlovůli a útisku.
V roce 1939 se studenti postavili nacistům i s vědomím tragických následků pro ně samé i pro jejich blízké. Nacistické koncentráky, mučení a smrt mnoha českých občanů byly reakcí na volání po svobodě našeho národa.
V roce 1989 studenti a mnozí naši spoluobčané dokázali hlasitě vystoupit proti komunistické diktatuře. I s vědomím možné odplaty ze strany komunistické policie, Státní bezpečnosti, s vědomím vězení a vyslýchání, vyhazovu ze školy i z práce.
Přesto dnes zažíváme možná nejsmutnější 17.listopad od roku 1989. V době reálného materiálního blahobytu zažíváme obrovskou krizi morálních hodnot. Čest, hrdost, odvaha. Ochota se obětovat za druhé. To vše mizí za plnými nákupními košíky v „hyperkrámu“ nebo u televizních obrazovek s povrchními TV produkty.
Kolik lidí našlo skutečně odvahu zapojit se do občanského a politického života, aktivně ovlivňovat své okolí, nebát se a vystoupit veřejně se svým názorem a řešením? Obzvlášť dnes, kdy se můžeme naprosto svobodně vyjadřovat k věcem veřejným.
Bohužel takových lidí není mnoho. Většina si raději našla svou cestu nadávání u piva, v obecně sdílené „naštvanosti“ a v shazování svých neúspěchů na ty druhé.
O to více mne těší, že jsme před zhruba dvěma lety dokázali zvednout plno lidí, kteří s nadšením a nasazením do veřejného života vstoupili na lodi jménem TOP 09. At už jako členové nebo naši příznivci a podporovatelé. A co je stejně důležité, že mnoho taky ve svém úsilí vytrvalo a nenechalo se otrávit neúspěchy a bohužel i „kauzami“, které se ovšem dříve nebo později objeví všude.
Zažíváme nejsmutnější 17. listopad, kdy se k moci vrací komunisté, kteří se fotí v kancelářích s podobiznami masových vrahů a se symboly, které přinesly smrt a utrpení miliónům lidí na celém světě. V době, kdy našimi městy opět pochodují „náckové“, kteří volají po čisté rase.
Proto bychom právě dnes si měli připomenout o jaké hodnoty šlo našim prarodičům v 1939 a nám samým v roce 1989.
Měli bychom dát stranou vzájemnou nevraživost, znechucení a rezignovanost. Znovu se dát do práce a postavit se za morální hodnoty, kterým věříme. Aktivně řešit zejména to co dokážeme ve svém okolí ovlivnit. Podpořit ty, kteří se nebojí otevřeně vystoupit.
Protože komunisté chtějí opět naší svobodu vyměnit za pivo, párek a pohodlný gauč.
