11.10.2023
Krušné hory jsou pro mě víc než jen území na mapě. Je to místo, které mi otevřelo dveře do fascinujícího světa přírody, historie a kultury. Jsem vášnivým turistou, který po Krušnohoří nachodil stovky kilometrů a tuto oblast si zamiloval do takové míry, že jsem si jako jeden z klíčových cílů v politickém mandátu vytkl vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory. Proč? Protože věřím, že tato krajina si zaslouží naši péči a ochranu pro budoucí generace.
Krušné hory jsou posledními velkými horami bez ucelené ochrany. Přitom je tato oblast významná i v celoevropském kontextu, jelikož je součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Tento status s sebou nese zodpovědnost za zachování biodiverzity a ekosystémů, které jsou v Krušných horách jedinečné. Byly tu například vyhlášeny dvě ptačí oblasti a krušnohorské mokřady jsou chráněny celosvětovou Ramsarskou úmluvou. Navrhované CHKO by tak nemuselo být velkou změnou, ale spíš rozšířením a ucelením.
Česko má celkem 26 chráněných krajinných oblastí, které dohromady pokrývají 15% rozlohy země. Krušné hory samotné jsou územím o rozloze šest tisíc kilometrů čtverečních podél hranice s Německem, na české straně se nachází zhruba čtvrtina. Na území Ústeckého kraje se nachází 71 přírodních památek, 27 přírodních rezervací, dvě smluvně chráněná území, k tomu i jeden národní park a část území byla zapsána i na seznam UNESCO. Co se týče biodiverzity, jsou Krušné hory unikátem, jelikož na jejich území jsou náhorní plošiny, bučiny i rašeliniště. Žije tu početná populace kosa horského nebo posledních pár stovek kusů vzácného tetřívka obecného. O vzácných a neobvyklých rostlinách nemluvě. Jestli to nepotvrzuje významnost přírody Krušných hor, tak už nevím. Kromě Ústeckého kraje by CHKO zasáhla i do kraje karlovarského a celkem by se měl týkat asi 70 obcí. Rozsah je ale stále v jednání.
Vyhlášení CHKO s sebou taky přináší spoustu výhod a pozitivních aspektů. Umožní to sjednocení péče o dané území, což pomůže ochránit jeho celistvost a zjednoduší i byrokratickou zátěž. Důraz je pak kladen na udržení krajinářského půvabu, což zabrání nevhodné výstavbě, která by mohla narušit krásu tohoto regionu. Zároveň jsou ale zohledňovány možnosti rozvoje, jako je třeba těžba lithia na Cínovci nebo výstavba větrných elektráren, což zase přispívá k hospodářskému růstu. Tímto způsobem tak lze kombinovat ochranu přírody s udržitelným rozvojem.
Kdysi opomíjené Krušnohoří se zároveň stává turisticky atraktivní destinací i vyhledávaným místem k bydlení. Ochrana území zajistí, že se část hor nepromění na apartmánové satelity a horské lunaparky. Developeři budou mít jasně vymezené hranice. Chceme se vyhnout situacím, jako jsme zažili například se solární elektrárnou na Moldavě, která byla v roce 2010 postavena v ptačí oblasti bez potřebných povolení. Zároveň to ale nebude bránit stěhování mladých lidí sem a podpoří to regionální ekonomiku, která je důležitá pro rozvoj jednotlivých obcí a menších oblastí. Po desetiletích útrap a cílené devastace, ze které se ale tato oblast dokázala dostat, si Krušné hory zaslouží ochranu, která lidem umožní užít si divokou přírodu, zdravě rozvíjející se kulturní krajinu a bude i dobrým místem k životu.
Nelze tak pochybovat o tom, že CHKO je krok správným směrem, který bude mít dlouhodobé pozitivní dopady jak na krajinu tak i lidi.
Rozvoj Ústeckého kraje se opět stal předmětem diskuzí na základě dokumentu senátorů Martina Krska a Přemysla Rabase s názvem Zóny příležitosti: Cesta ke kohezi. Pojďme tuto analýzu brát jako příležitost k zamyšlení.
Tento týden jsme s Agenturou ochrany přírody ČR absolvovali jednání s Lesy ČR. Pokračují debaty se starosty v regionu.
“Tak co, rostou?”. To zajímá na podzim každého Čecha. Řeč je samozřejmě o houbách.
Jak trávíte nejraději letní dny? Mě baví kolo, cykloturistika a obzvlášť po našem kraji. Věřím, že je to oblíbený koníček mnoha z vás, a tak mám pro vás skvělou zprávu.
Říká se, že trpělivost růže přináší a já jsem neskutečně rád, že to platí i pro korespondenční volbu, která prošla 3. čtením v Poslanecké sněmovně.
Je tady duben a s ním přišly i nezvyklé výkyvy teplot. Někdo by si mohl říct, že přišlo klasické aprílové počasí, ale není tomu tak. Na začátku měsíce naměřily meteorologické stanice rekordní teploty a 7. dubna zažilo Česko nejčasnější tropický den za posledních 90 let. Sice se těším na léto, ale na kraťasy je přece jen ještě brzy, nemyslíte?
Bez ohledu na naše věroučné přesvědčení, tyto svátky přinášejí poselství nového života a možností. Jsou to dny, kdy se můžeme zastavit a připomenout si, že i po nejtemnější noci přijde světlo.
Tento týden budeme na zemědělském výboru jednat o jedné prospěšné změně.
Vím, je toho všude plno, ale mám potřebu říct pár slov, protože se z toho celého stává pěkná bramboračka.
