O svatební noci šel Patrik Brodan jednat radnici

Mezi jeho největší záliby patří sport. „Teď už je ho ale mnohem méně. Celým mým životem se táhl fotbal, momentálně je to horská cyklistika. A ve svém volnu si někdy najdu čas na tenis,“ říká sourozenec tří bratrů, které jeho otec vlastnoručně odrodil v berounské porodnici. „V okamžiku, kdy jsem se narodil, šel táta po studiích na vojnu a svou praxi gynekologa zahájil až o rok později,“ vysvětluje, proč on sám přišel na svět v Praze.

Díky fotbalu nabral jeho život nečekaný směr. Jako kmenový hráč Vlašimi, kde byl jeho otec šest let primářem, hostoval ve Viktorii Plzeň a měl přestoupit do béčka pražské Slavie. Jenže Vlašim za něj chtěla příliš peněz. „Tak jsem se odhlásil na fotbalovém svazu a půl roku jsem nemohl nikde hrát, proto jsem po gymnáziu odjel do Ameriky. Chtěl jsem tam půl roku s baťohem na zádech cestovat, poznávat svět a pak se vrátit,“ přibližuje původní plány.

Žil skoro jako bezdomovec

Ale nakonec bylo všechno jinak. „Přijel jsem do San Diega, hlídal děti, myl okna a zkusil si takový opravdový život. Po půl roce jsem si řekl, že by možná bylo dobré jít studovat a ne se jen koncentrovat na fotbal. Pak jsem si s partou lidí šel zakopat a viděl mě trenér jedné třetiligové univerzity. Nabídl mi, abych tam šel studovat a hrál za ně fotbal,“ vzpomíná Patrik Brodan.

Dva roky si vzdělání musel platit sám a nebyly to malé částky. „Šlo o 8 000 dolarů ročně. Žil jsem skoro jak bezdomovec, nemohl legálně pracovat. Bylo to hodně, hodně náročný, ale ty dva roky jsem přežil. Fotbalově jsem byl nejlepším střelcem té kalifornské soutěže a měl pak spoustu nabídek od prvoligových univerzit,“ líčí zásadní zlom.

V privátní katolické univerzitě podepsal stipendium a dostával zhruba 30 000 dolarů ročně. „V té době byl dolar v kurzu za 40 korun, takže to bylo docela výhodné. Hrál jsem fotbal, studoval a ještě 40 hodin týdně pracoval na univerzitě. Tam byli studenti někde jinde. Měli obrovské peníze a třeba spoustu aut. Bylo to krásné rodinné prostředí, kde byly tři tisíce lidí na rozdíl od jiných, kde jich studovalo třeba 40 000,“ vypráví o „jiném“ světě, kde mu zůstalo dost známých a přátel.

Při rozhodování o návratu domů převážil postoj k rodině. „Mám poměrně silnou citovou vazbu na rodiče, tak jsem chtěl být kolem nich a zkusit to v Čechách,“ říká.

Namísto místostarosty Berouna znovu kandidujícího v letošních komunálních volbách tedy mohl být Patrik Brodan třeba končícím prvoligovým fotbalistou. „To bych asi zdravotně nedal. Ale zaplaťpánbůh, že to tak dopadlo,“ pochvaluje si šestatřicetiletý lídr kandidátky berounské TOP 09.

„V kuchyni jsem šéfem já“

„Protože nebydlel celý život jen v Berouně, může vnímat lépe vývoj města, než jeho stálí obyvatelé. Největší posun postřehl za dobu, kdy byl za oceánem. „Od roku 1996 do 2004 začal Beroun díky dotacím ale kupodivu i povodním vizuálně vzkvétat. Z průměrného „zaplivaného“ města máme poměrně hezké centrum s náměstím a postupně vybudovanou periférii,“ míní vášnivý kuchař.

Jeho manželka Lenka si podle něj velice libuje, že vařit nemusí. „Stará se o jiné práce v domácnosti. Sice uvařit umí, ale šéfem kuchyně jsem totálně já a ona mi nechává volné pole působnosti. Mě to opravdu baví, to mám po otci. Mám rád italskou, mexickou kuchyni a hlavně mořské potvory. V Americe toho samozřejmě bylo hodně a teď mi to chybí. Ale i v Berouně to začíná být poměrně dostupné, a tak si čas od času uděláme radost. Snažím se vařit podle speciálních receptů i z televizního vysílání,“ přibližuje svůj způsob relaxace.

Vaří spíše speciality, než typicky českou kuchyni. „V mém repertoáru typicky česká jídla s knedlíky určitě nehledejte. Dávám přednost grilování. Miluju steaky, takže mým nejoblíbenějším jídlem je hovězí steak připravený do krvava se zeleninou. Nejradši připravuji mušle, krevety a kalamáry plus lososa a tuňáka s těstovinami či kuskusem,“ líčí Patrik Brodan.

Nevadí mu pozvat si domů známé a celý večer se o ně po kulinářské stránce starat, protože mu to dělá radost. „Nepiju pivo a ani moc jiný alkohol, takže nejsem hospodský nebo restaurační typ. V hospodách mě lidé uvidí ojediněle. Radši si užiju klid doma při vínku a dobrých sýrech," říká spokojený manžel.

ejně jako drtivá většina mužů na svou svatbu jen tak nezapomene, na rozdíl od ostatních má však ještě o důvod navíc. Pokud mu pršelo štěstí, tak ho má na rozdávání. „Ženil jsem se v největší zimě a ve slejváku 1. června 2013, přesně o povodních. Ty se začaly řešit na mé svatbě. Odtud starostka Berouna či starosta Králováku udělovali prvotní pokyny. A o svatební noci jsem byl ve tři hodiny ráno předvolaný na radnici, řešili jsme stoupající vodu s hejtmanem," vzpomíná otec jedenáctiměsíční Elly.

Roli otce si prý velmi užívá. „A vlastně i roli manžela. V minulosti jsem nebyl vztahově stabilní typ, teď se mi úplně změnil život a nemůžu si to vynachválit. Pevně doufám, že to takhle má i spousta dalších otců. Jen kdybych na to měl víc času,“ přeje si Patrik Brodan.