Málokdo si dnes tohoto člověka bude asociovat s městem Mladá Boleslav, přestože poměrně zásadně ovlivnil jeho podobu. Výrazný rozvoj automobilky stimuloval potřebu generální přestavby Mladé Boleslavi. V šedesátých letech byl tímto úkolem pověřen Státní projektový ústav pro výstavbu, který v Mladé Boleslavi reprezentoval kolektiv architektů pod vedením ak. Arch. Osvalda Döberta. Členitý reliéf byl výzvou, aby nová zástavba tvořila ucelenou urbanistickou koncepci s nezaměnitelným charakterem. Kolektiv dokázal pod jeho vedením vytvořit jedinečné městské prostory průmyslovým způsobem výstavby. Jednalo se o části od středu města směrem na Jičín a ke Starému městu, které byly po válce ve zuboženém stavu. V sousedství kulturního domu dokázal například prosadit zachování vzrostlých stromů při výstavbě výškových domů, jak tomu v té době bylo zvykem ve Skandinávii. Při realizaci Döbert uplatňoval získané zkušenosti z cest po světě, kde stavěl výstavní pavilony pro Československo.
V době přestavby se běžné provinční město stalo středem pozornosti odborníků z celého světa. Vedoucí urbanismu v sídle OSN v New Yorku považoval výstavbu v Mladé Boleslavi za jednu z nejlepších ukázek. Následně pak OSN uspořádala mezinárodní seminář napomáhající řešit problematiku zprůmyslnění stavebnictví, vzniklou disproporcí potřeby společnosti a toho, co stavebnictví dokáže postavit. Seminář probíhal v Praze, a do Mladé Boleslavi jezdily na exkurze delegace z celého světa. O přestavbě města vznikl dokument, který vysílaly televize v západní Evropě. Pro Mladou Boleslav navržený konstrukční skeletový systém se strukturální plastickou fasádou (dnes už většinou zahlazenou zateplováním) chtěli odkoupit Italové jako licenci, o výstavbě v Mladé Boleslavi dokonce vydali v Itálii publikaci.
Postava Architekta Döberta je nicméně pro řadu lidí velmi kontroverzní. Například v jeho publikaci Deset let z tisíce si při demolici staré zástavby z 19. století kladl otázky, kdo může tyto pozůstatky hájit, jen falešná sentimentalita anebo falešný romantismus. Toto může někomu vyznít jako kulturní genocida, protože nebral úplně ohled na to, že původní nezajímavá zástavba širšího centra města je pro její identitu důležitá. Samozřejmě je otázkou, zda lokalita od Náměstí míru směrem k hradu nemohla být částečné panelové zástavby ušetřena. Na rozvoj centra města se ovšem zaměřil zcela záměrně, nikoliv primárně na výstavbu unifikovaných okrajových sídlišť, která zaplavila poválečná města celého světa. Bohužel, po jeho odchodu z Mladé Boleslavi na post architekta Pražského hradu, krajský projektový ústav právě takové stereotypní anonymní sídliště bez nápadu nakonec vybudoval v severní části města.
Velmi násilně narušily myšlenku celého Döbertova konceptu střešní nástavby na bytových domech na nám. Republiky z konce 90.let i nevhodně zvolená kontejnerová mobilní zeleň. Zrovna tak nevkusně působí na bytovém bloku na Mírovém náměstí přístavba banky, poplatná porevoluční éře, zcela necitlivě znehodnocující původní architektonický koncept, podobně jako přestavba Čedoku.
Mladoboleslavská TOP 09, která má ve svých stanovách úctu k tradičním hodnotám, chce podobným kulturním devastacím do budoucna zabránit.
Milan Kořínek
