Současná vládní garnitura České republiky upřednostňuje mlhavé ekonomické výhody před lidskými právy. Je možné se o tom přesvědčovat dnes a denně. Vrací se tak k odkazu socialistických časů, kdy měla plná síťovka mandarinek či půl kila hovězího z výseku větší cenu než ucelené dílo Franze Kafky. Mimo jiné se to ukazuje na vztazích s Čínou a opatrném přešlapování okolo Tibetského problému.
Je tomu obtížné porozumět především z toho důvodu, že právě lidská práva a jejich potlačování byla jedním ze „spouštěčů“ celospolečenských změn v roce 1989. Stavíme-li se tedy k jejich pošlapávání zády, popíráme samu podstatu existence současného politického zřízení České republiky a pošilháváme po době, za kterou bychom se měli spíše stydět, než ji adorovat.
Na problém je ovšem možné nahlížet i z dalších hledisek. Jedním ze zásadních je skutečnost, že vedení některých měst a radnic kopíruje politiku svých stranických sekretariátů. Jako příklad lze uvést rozhodnutí rady města Rakovníka, která přijala usnesení v tomto znění: „Rada města neschvaluje zapojení města Rakovníka pro období 2016 – 2018 do celosvětové akce Vlajka pro Tibet formou vyvěšování tibetské vlajky na budově radnice.“ Z usnesení tohoto orgánu rady je možné mezi řádky sice vyčíst, že se rada do celosvětové kampaně zapojí nějakým jiným způsobem, ve skutečnosti však pouze po vzoru svých partajních struktur (KSČM, ANO, ČSSD) zcela rezignuje na lidská práva jako taková.
Pro historickou přesnost je možné upozornit, že do roku 2014 byla na rakovnické radnici dvanáct let vyvěšována tibetská vlajka pravidelně každý rok. Dá se poměrně jednoznačně předpokládat, že získá-li současné vedení města Rakovníka podporu i v příštím volebním období, bude stejné usnesení přijato i pro léta 2018 – 2022.
Za mandarinky, které téměř jistě nedozrají, a maso pošlých býků…
Jan Švácha, předseda regionální organizace Rakovník a kandidát do krajských voleb
