Poslanci u veřejnosti příliš nebodují na žebříčku popularity. Když jste loni přišla do sněmovny, divila jste se nějakým velmi nadstandardním benefitům? Myslím třeba mnohdy diskutovaný příspěvek na bydlení…
Patřím mezi středočeské poslance, kteří příspěvek na bydlení nevyužívají. Je to na zodpovědnosti každého poslance, jakým způsobem příspěvky využívá a někdy zneužívá. Kolegům, kteří příspěvky na bydlení pobírají, ale nic nevyčítám, někteří bydlí ve vzdálenějších částech kraje.
Proč má mít poslanec imunitu, která ho chrání před trestním stíháním?
Dovedu si představit imunitu, která se bude vztahovat na projevy ve sněmovně. Tam si myslím, že je to v pořádku. Také si umím představit imunitu, která chrání poslance v takovém rozsahu, aby mu nebylo bráněno ve výkonu role zákonodárce. Ale současný rozsah imunity je nepřiměřený.
Jak konkrétně může poslanec pomoci regionu? Chodí k Vám do kanceláře lidé s konkrétními žádostmi?
Velmi často jsem v kontaktu se starosty měst a obcí v regionu, kterým pomáhám řešit třeba různé legislativní otázky. Například jsem podávala pozměňovací návrh, aby městská policie mohla měřit rychlost na úsecích bez osazení dopravními značkami. Ale samozřejmě se zabývám i dalšími otázkami jako je například rozpočtové určení daní pro obce nebo poplatky za předškolní vzdělávání. Takže spoustu věcí navrhuji na základě kontaktu s komunálními politiky v regionu. Samozřejmě, že se na mě obrací i občané, například zástupci neziskových organizací.
Stává se, že za Vámi přijde nějaký člověk a myslí si, že Vy sama za něj vyřešíte nějaký problém?
Určitě. Stává se mi to. Většinou jsou to skupiny lidí. Naposledy se to týkalo používání marihuany – v tomto jsem ale poměrně zdrženlivá a nepodporuji její úplně volnou distribuci. Léčivé produkty z marihuany by měly být dostupné, ale v lékárnách na lékařský předpis.
Z vašeho týdenního programu vyplývá, že se často účastníte charitativních akcí…
Souvisí to s jednou z oblastí, kterými se zabývám v komisi pro rodinu a rovné příležitosti. Samozřejmě se věnuji i jiným oblastem v rozpočtovém výboru, ale asi mám blíž k problematice sociální a rodinné politiky.
A když se řekne rodinná politika. Co si pod tím mohu představit?
Stát by měl rodinu podporovat a nabízet alternativní podporu v případě, že se stará o dítě, o člověka se zdravotním postižením nebo seniora. Jsem konzervativní člověk. Podle mého názoru stát nemá zasahovat do života rodiny, pokud je funkční. Ale je spousta situací, kdy rodina funkční není a tam musí být nastavena pravidla, za jakých podmínek stát například ve vztahu k dětem musí zasáhnout.
Jaké jsou největší „rodinné problémy“ v Česku?
Určitě obrovský problém je, že se velké množství dětí rodí mimo manželství. Je to asi čtyřicet procent. Existuje zde vysoká rozvodovost, což je samozřejmě na jednu stranu suverénním rozhodnutím dospělých lidí, ale na druhou stranu to do života dětí přináší obrovské množství problémů.
Jste členkou několika parlamentních výborů. Mohu se zeptat, kolik práce je to navíc a kolik peněz je za to navíc?
Když jste poslancem a součastně máte jednu funkci, například místopředsedy výboru, jsou za to nějaké peníze navíc, ale já Vám teď neumím říct kolik. Když už pak máte těch funkcí několik, tak už za to víc peněz nedostáváte. Práce navíc to samozřejmě je, ale na stranu druhou to umožní širší pohled na projednávanou problematiku.
Vy jste také předsedkyně podvýboru pro bankovnictví a pojišťovnictví. Jak se díváte na některé absurdní bankovní poplatky? Není už na místě, aby zákonodárci zvedli ruce a řekli bankám: Tudy ne, přátelé!
Já si myslím, že na to nelze pohlížet jenom z hlediska legislativy. Tyto otázky by měly být řešeny konkurenčním bojem mezi bankami. Existují takové, které mají výrazně nižší poplatky a které poskytují lepší služby. Jsem opravdu pravicový politik a dle mého názoru je na každém, aby si vybral banku, která mu poskytne co nejlepší podmínky. Jako větší problém vidím legislativu Evropské unie, která je přijímána do našeho právního systému. V oblasti bank na jednu stranu přináší, nebo se snaží přinést, čím dál tím více stability a jistoty, ale samozřejmě každé zvyšování jistoty systém prodražuje – a v tomto je potřeba hledat vyváženost.
Ve sněmovně je historicky nejvíce žen. Řada politologů předpovídala, že to povede ke zklidnění atmosféry v politice. Je to tak? Nebo jde gentlemanství stranou?
Není úplně zásadní, kolik je v Poslanecké sněmovně žen. Rozhodující je, jak se ti lidé konkrétně chovají. Větší množství žen opravdu někdy vede k tomu, že jsou jednání věcnější a některé situace tolik neeskalují. Je v pořádku, aby tam ženy byly zastoupeny, a je to tak přirozené. Ale že by to bylo úplnou zárukou toho, že všechna jednání budou probíhat klidně, tak tomu žel není.
O Vás je známo, že jste odpůrkyní pozitivní diskriminace…
Jsem odpůrkyní všech nepřirozených zásahů a různých forem sociálního inženýrství. Kvóty nejsou správnou cestou, ba se domnívám, že jsou pro ženy nedůstojné.
Jak je to vlastně postavením žen v Česku – ve velkých firmách a politice například ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie?
U nás platí více tradiční modely rodiny. Je pravda, že jsou tu někdy předsudky, kvůli kterým ženy nemají tolik otevřených možností dostat se do stejného postavení jako muži. Na druhou stranu v mnoha místech a firmách je zastoupení žen poměrně silné a záleží na každé ženě, jakým způsobem přesvědčí okolí o svých kvalitách.
