Každý, kdo v současné době sleduje zpravodajství ví, že bezpečnost se stává tématem číslo jedna. Internetová média v České kotlině nás masírují názory mnoha „moudrých“, kteří přesně vědí, kdo a co by měl udělat, kdo a co by měl říkat, odkud bychom měli vystoupit, kde bychom měli stavět ploty. Opravdu si někdo může myslet, že vystoupení z EU a oplocení republiky nás ochrání před teroristickými útoky? Stačí se přeci podívat do naší nedávné minulosti, abychom pochopili, že žádná hranice nemůže být úplně neprostupná a už vůbec ne v současném ekonomicky propojeném světě. Navíc teroristé k nám nemusejí pronikat ve statisících. Stačí 2,5,15… a masakr je tady.
Určitě je třeba zlepšit ostrahu hranic, je třeba mobilizovat bezpečnostní složky, ale především je třeba se na život v této realitě připravovat na všech frontách. Tak jako se Izraelci naučili žít v permanentním nebezpečí, kterým jsou pro ně palestinští radikálové. A nebo Japonci, které smrtelně ohrožují přírodní živly.
A tady si jako dlouholetý středoškolský učitel kladu otázky: Jak to, že prevence před útoky (ať už teroristy nebo šílence) se nestaly absolutní prioritou škol, když, je to hlavní téma ve společnosti? Proč jsou školy zase pozadu? Proč MŠMT neakcentuje tento problém? Zajímají se kraje (zřizovatelé středních škol) o zabezpečení školních budov?
Mnoho otázek, na které bychom si měli rychle odpovědět, než bude pozdě. Záměrně jsem jako příklady vybral výše zmiňované 2 národy. Jejich síla totiž není v tlachání (jako v Čechách), ale v tom, že se na krizové situace tvrdě připravují. Proto by Ministerstvo mohlo utlumit plané diskuse kolem inkluze, o kterou (jak se nyní ukazuje) ani není mezi rodiči velký zájem a spíše metodicky vést a pobízet školy k tomu, aby pravidelně nacvičovaly evakuaci budovy, aby žáci i učitelé středních škol (a nejen těch) dokázali poskytnout první pomoc pobodanému nebo postřelenému člověku. Do hodin tělesné výchovy je třeba vložit sebeobranu. Je třeba stále opakovat a nacvičovat, jak se v takových situacích chovat.
Školní budovy je třeba zabezpečit. Moderní technika dokáže úžasné věci, dokáže snadno rozlišit, koho do budovy vpustí a koho ne. Ovšem to stojí peníze. A proto tvrzení, že za bezpečnost školní budovy zodpovídá ředitel je poněkud alibistické, protože podobná opatření těžko bude financovat z provozu školy nebo ze svého platu. Proto tvrdím, že plnou odpovědnost mají kraje, protože tam se musí najít peníze na zabezpečení budov středních škol. A výše zmiňované téma číslo jedna nás nutí, aby tyto investice se staly absolutní prioritou.
Bohužel, tato opatření budou potřebná. Není otázkou zda?, ale kdy?
Milan Schweigstill, středoškolský pedagog a kandidát do krajského zastupitelstva
