Náměstek primátora Daniel Marek ve vánočním rozhovoru pro Deník
Mladá Boleslav Místo pomoci s pečením cukroví udělal doma manželce Marcele spíš nepořádek, domácí práce mu mnoho neříkají, maximálně vynese v teplákách odpadkový koš a Vánoce stráví premiérově v úzkém kruhu své rodiny, do níž letos přibyl malý kluk Kuba. I to na sebe v otevřeném tradičním vánočním rozhovoru pro Boleslavský deník prozradil náměstek primátora Mladé Boleslavi Daniel Marek, kterému se letos podařilo zhubnout deset kilo.
* Jste de facto čerstvý politik, máte za sebou první volební kampaň, jak na ni vzpomínáte?
Už dříve jsem byl předsedou sportovní komise města Mladá Boleslav, takže jsem už před tím přišel do styku s politikou. Vtu chvíli jsme ale měli jediného profesionálního politika, kterým byl Jan Smutný a dělal předemnou náměstka primátora. Kampaň tedy vedl on a dával nám rady. Dnes víme, že bychom možná i něco udělali jinak, strávili jsme nad tím spoustu času a jsem rád, že jsem mohl poznat vše okolo kampaně.
* Náměstkem primátora jste rok a čtvrt, jak se vám změnil život?
Půl roku před volbami jsem nepomyslel na to, že se stanu uvolněným politikem. Jasným lídrem a pokračovatelem v této pozici byl Jan Smutný. Byli jsme přesvědčeni, že by měl na této pozici pokračovat, ale přišel květen a volby do Poslanecké sněmovny, kde TOP09 uspěla a s tím i Jan Smutný. Chvíli před komunálními volbami jsme proto začali řešit co s kandidátkou, přičemž padla volba na mě. Byli jsme si vědomi toho, že ve 29 letech ještě nemám tolik zkušeností a nejsem tak mediálně známý, ale riskli jsme to. Díky tomu, že jsem se před tím pohyboval v městské společnosti a také kolem sportovní komise, tak jsem se mohl rychle zorientovat v rezortu sportu, kultury a školství. Trochu horší to bylo v odboru sociálních věcí, kde jsem se orientoval trochu déle. Hned po nástupu do funkce jsem proto absolvoval exkurzi po všech zařízeních v Mladé Boleslavi, které do této oblasti spadají. Myslím, že již mám po roce poměrně slušný přehled, protože člověk v práci někdy tráví i 14 hodin denně a občas i víkendy. Nechci nic podcenit.
* To jste mi ale moc nevysvětlil, jak se vám změnil život v politice …
Život se mi změnil v tom, že jsem pořád v práci. Je to ale práce, která mě baví, protože mám rád, když mohu pomáhat lidem, ať už přijdou s prosbou o pomoc či o radu.
* Opravdu máte radost, že za vámi chodí lidé s nějakými problémy?
Vždy se to dá využít i dvěma směry, mnohdy přijdou i lidé s dobrým nápadem, který se dá aplikovat a využít, za to jsem vděčný. Na komunikaci s lidmi velmi dám, proto jsem také hodně v terénu a bavím se i s lidmi v různých sdruženích.
* Pokud tedy má kdokoli nějaký problém, či námět, může klidně zaklepat na dveře vaší kanceláře?
Mé dveře jsou pořád otevřené, doslova. Svoji kancelář moc často nezavírám. Kdokoli se objedná u mé sekretářky, nebo vidí přes otevřené dveře, že jsem v kanceláři a ťukne na mě, tak jej vezmu. Výjimkou jsou situace, kdy mám například jednání či poradu.
* Tak to je výborná pozvánka pro takzvané věčné stěžovatele. Ale zpět k vám, co vám doma říkají, že jste tak dlouho v práci?
Manželka mě podporuje, ale v rámci možností. Představovala by si, abych byl více doma a trávil čas s rodinou. Já si toho jsem samozřejmě vědom, ale na druhou stranu, když už dělám takto zodpovědnou profesi, tak nechci nechat nic náhodě a dělat vše pořádně. Je pravda, že už určité kompromisy dělat musím, protože bych nerad, aby mi děti vyrostly před očima, a nic jsem z nich neměl. Dávám si takové předsevzetí, že práci budu dělat pořádně a přesto budu více s rodinou.
* Na konci března se vám narodil druhý syn. Letošní Vánoce tak pro vás budou mít asi ještě větší kouzlo?
Jsem takový rodinný typ. Máme velkou rodinu a stále mám vitální babičky, které vždy napekly a navařily něco dobrého. Celá rodina se na Vánoce scházela. Moje sestra má ale také dva malé kluky, takže letos se na Štědrý večer asi nesejdeme u našich rodičů na rozbalování dárků, což byla taková tradice. Už bychom se tam asi nevešli. Poprvé si tak užijeme večeři a rozbalování dárků v naší úzké rodině – já, manželka a synové.
* Bude to tedy taková rodinná premiéra?
Ano, bude to premiéra. Staršímu synovi je již 3,5 roku, takže to bude vnímat určitě silněji a na to se moc těším.
* Jak tedy bude váš Štědrý večer vypadat?
Dříve jsme dopoledne objížděli tetičky a strýčky, kde jsme si dali kafe a ochutnali jejich vánoční cukroví a večer jsme trávili u rodičů. Letos to bude jiné. Stromeček ozdobíme večer 23. prosince. Na Štědrý den dopoledne se půjdeme projít na Štěpánku, kterou máme blízko, na oběd vyrazíme ke tchýni a k tchánovi a odpoledne k mým rodičům. Večer se ale nově budeme chystat k nám domů, abychom poprvé sami rozbalili dárky. Chceme to udělat o něco dříve, protože děti jsou malé.
* A jak bude vypadat vaše štědrovečerní tabule?
Bude to klasika – kapr, klobásy, řízek a bramborový salát. Klobásy ale nejím, naopak si dám velmi rád rybí polévku, kterou máme opravdu jen jednou za rok.
* Manželka peče cukroví?
Peče a moc dobré. Musím také prozradit, že letos jsme ji s tím s Filipem pomohli. Nebo pomohli, spíš jsme ji přidělali práci nepořádkem v kuchyni (směje se).
* Jak jste trávil Vánoce jako malý kluk? Který dárek jste si zamiloval?
Odjakživa jsem měl rád autíčka a miloval jsem proto autodráhy. Měl jsem rád rallye, na které jsme jezdili s tátou po celé republice a později jsme začali jezdit i na mistrovství světa. Mé oblíbené dárky tedy měly vždy spojitost s auty. Radost jsem měl i z dárků na sport, třeba tenisová raketa, nová hokejka na florbal atd. Vždycky jsem nenáviděl balíčky s ponožkami a trenkami, to mi nic neříkalo.
* Vzpomenete si na nějaký vánoční trapas?
Pamatuji si, že jako malý jsem chodil na hodiny němčiny a v devíti letech jsem před širokou rodinou u stromečku recitoval německé básničky. Bohužel jsem jednu básničku zapomněl a byl jsem z toho tak špatný, že jsem začal brečet a s pláčem utekl do dětského pokoje. Tím jsem večer pěkně pokazil.
* V posledních měsících se vám podařilo zhubnout, bude i přes svátky pokračovat v dietě?
Kolem Vánoc určitě dietu trochu vypustím a budu si užívat vánočních dobrot.
* Jak vypadá dieta náměstka primátora?
Snažím se jíst pravidelně, hodně zeleniny, snažím se jíst více ryb. Není to ale úplně striktní, když je někde něco opravdu výjimečné dobrého, tak do toho jdu.
* U hubnutí by však neměl chybět sport, je vaším přítelem?
Sportuji bohužel daleko méně, a to spíš pasivně, rád zajdu na hokej a fotbal. Mnohdy to spojím i s nějakou pracovní schůzkou. Je to dáno nedostatkem času. Snažím se ale hrát alespoň tenis, aktuálně v amatérské lize v Mladé Boleslavi. Dříve jsem se věnoval i florbalu, hokejbalu a dalším, ty však musely jít stranou.
* Říká se, že dobrým pohybem jsou i domácí práce, máknete si občas?
Domácí práce si matně vybavuji. Dříve jsem měl za úkol luxovat, ale v poslední době je to trochu horší. Dá se říci, že můj vrchol domácích prací je, že chodím s košem – poctivě pěšky a v teplákách (směje se).
* Tento rozhovor vzniká dva týdny před Vánoci, už máte všechny dárky?
Pro děti je mám připravené, ale nijak to nepřeháníme, protože děti jich hodně dostanou od babiček. Myse to snažíme i korigovat, protože máme plný byt hraček a představa, že na Vánoce jich dalších dvacet přibude, je děsivá. Dárek pro manželku ještě vymýšlím, usilovně vymýšlím.
* Chystáte se na nějakou dovolenou mezi svátky?
Chtěl bych vyrazit alespoň na den na lyže, jinak mě nemine práce.
* Jak oslavíte Silvestr, bude zátěží na játra, nebo ten tolik neslavíte?
Silvestr jsem bujaře slavil v mladších letech, když jsem ještě neměl rodinné povinnosti. Zažil jsem spoustu zajímavých příběhů a historek, které se ani nedají publikovat. Vposledních třech letech ale Silvestr trávíme v kruhu přátel. Většinou se sejdeme u někoho z přátel v bytě a slavíme příchod nového roku zhruba v deseti lidech. Musíme také vyřešit hlídání dětí.
* Dáváte si nějaké předsevzetí?
Dříve ano, ale tak jako u většiny lidí většinou za pár týdnů vzala za své, takže teď už si předsevzetí nedávám. Možná to bude v tom, že chci trávit více času s rodinou.
* Jaký nejdůležitější úkol vás čeká v úřadě a ve městě Mladá Boleslav v příštím roce?
Příští rok bude i z ekonomického hlediska velmi těžký a budeme muset řešit i nepříjemné věci. Nyní například připravuji podporu pro občanská sdružení v Mladé Boleslavi. Chceme jít úplně jinou cestou, než přerozdělováním neinvestičních dotací. Velmi se těším také na práci na projektu Ozvěny Zlínského filmového festivalu pro děti. Uskuteční se v červnu a máme připraveno i množství doprovodných akcí. Festival bude na motivy Irska a celý v zelených barvách. Jde do toho s námi i Škoda Auto, která je partnerem hlavní části festivalu ve Zlíně. Připravujeme také jubilejní desátou Svatováclavskou jízdu a spoustu dalších akcí.
* Když se ohlédnete za uplynulým rokem, co bylo pro vás takovým nejzásadnějším momentem?
Rozhodně to bylo narození druhého syna, o tom není pochyb. Také mám radost, že se mi podařilo uspořádat výstavu mého dědy, který byl známým malířem v Mnichově Hradišti a jenž před dvěma roky zemřel. Letos by oslavil 90 let. Na vernisáž přišlo kolem stovky lidí, což je opravdu hodně. Bylo to ode mne pro něho takové poděkování. Z pracovní oblasti bych pak vyzdvihl uspořádání zajímavých akcí, jako například September fest.
Daniel Marek Danielu Markovi je 30 let, narodil se v Mladé Boleslavi, studoval Osmileté gymnázium Mladá Boleslav, následně právnickou fakultu University Karlovy a také Filozofickou fakultu (politologie). Nakonec ale vystudoval obor Vzdělávání dospělých,má titul Mgr. Při studiu na právnické fakultě začal podnikat v oboru telekomunikací, u čehož vydržel tři roky apak část svého portfolia odprodal větší společnosti, kam nastoupil jako projektový manažer. V roce 2009 přišla nabídka pracovat v městské společnosti SARA na pozici ředitele. Věděl, že chce pracovat pro město, proto nabídku přijal. V roce 2010 se zúčastnil komunálních voleb a stal se náměstkem primátora pro oblast školství, kultury a tělovýchovy za stranu TOP 09. Daniel Marek je ženatý, má 3,5letého syna Filipa a letošního kluka Kubu. Manželka Marcela je na mateřské dovolené.
