Poslanci se vložili do podpory exportu

Českým exportérům, kteří využívají pro odbyt svých výrobků na rizikovějších trzích úvěry, by se už brzy mohlo ulevit.

Legislativa, jež spustí dotace na dorovnávání úroků u vybraných exportních půjček, by se totiž mohla schválit rychleji, než se očekávalo.

Až dosud prosazovalo novelu zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou ministerstvo financí s tím, že půjde o vládní návrh. Bankám se ale podařilo přesvědčit poslance, kteří nyní předloží legislativu formou poslaneckého návrhu. „Když to jde jako vládní návrh, schvalování trvá déle. Takto se to výrazně urychlí,“ vysvětlila předkladatelka a předsedkyně podvýboru pro bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trhy Helena Langšádlová (na snímku) (TOP 09).

Díky poslanecké formě návrhu by zákonodárci mohli novelu schválit ještě letos s platností od začátku příštího roku. Na pořad schůze se má návrh dostat už v září.

„Hlavním důvodem bylo podpořit naše exportéry.
Naše ekonomika je závislá na exportu velmi výrazně, a toto je nástroj, který se používá i v jiných zemích,“ říká Langšádlová. Systém dorovnávání úrokových rozdílů při poskytování exportních úvěrů je označován jako takzvaný Interest Make Up systém (IMU systém). Hlavní výhodou je to, že banka může klientovi poskytnout výhodnou sazbu fixovanou na celou dobu úvěru. Sazby fixované na období od pěti do patnácti let totiž bývají drahé. Finanční domy zohledňují, že cena peněz na mezibankovním trhu v  horizontu několika let může vyletět vzhůru. Banka zařazená v systému IMU se ale zdražení zdrojů bát nemusí, protože by jí vyšší cenu kompenzoval stát. A dlužník má zase jistotu fixované sazby, tedy kolik bude platit po celou dobu trvání úvěru.
Banky si poslaneckou iniciativu nemohou vynachválit. „Možnost použití IMU v novém pojetí již od počátku roku 2013 bude důležitým posunem vpřed ve státní podpoře exportu,“ poznamenala šéfka týmu exportního financování ČSOB Jana Ševčíková.

Podobný systém funguje v řadě evropských zemí. Náklady jsou přitom velmi nízké, protože systém se velmi často platí sám. Banka je sice chráněna proti zdražení zdrojů na financování úvěrů, pokud ale cena zdrojů naopak klesne, vrací banka tyto „přebytky“ zpátky státu. Teoreticky tak stát může na tomto systému vydělat.