Je období, kdy je potřeba podat daňové přiznáni. Daně se týkají úplně každého z nás a mnohdy se nám z nich pěkně točí hlava. Snažíme se řídit platnými zákony a částku, kterou odvádíme v daných možnostech co nejvíce snížit. Je to úplně normální, lidské a přirozené. Málokdo chce ze svých těžce vydělaných peněz odvádět více, než je nutné.
Přesto bych si dovolil upozornit na jeden zbytečný výdaj státu, který v období, kdy v rozpočtu obracíme každou korunu se jeví jako nesmyslný a náš rozpočet pěkně ždíme. Bohužel se jedná o možnost, která je hojně využívána a proto na ni upozorňuji. Nebudu opakovat jednou vydiskutovaný fakt, že je potřeba narovnat výdajové paušály a zaměřím se na jeden modelový příklad. Vezměme si muže OSVČ,který je ženatý,má dvě děti a manželku bez příjmů. Do přiznání uvádí celkové příjmy např. 610060 Kč. Po uplatnění výdajového paušálu 60% vypočítá daňový základ ve výši 244 000 Kč. Z toho by vyplývá daň cca 36000 Kč. Odečte si slevu na poplatníka a manželku ( 48480 Kč )a vyjde mu, ze daňová povinnost je nula.
Na řadu pak přichází ještě možnost daňového zvýhodnění na vyživované dítě, které činí 11604 Kč na jedno dítě a které stát má povinnost vyplatit i v případě, že daňové zvýhodnění nesplní funkci daňového odpočtu. Do daňového přiznání tedy napíše, že mu stát má za dvě děti vyplatit 23208 Kč. Celé to shrnu. Z výše uvedeného daňového základu nejen že nezaplatí ani korunu na dani z příjmu, ale stát mu ještě 23 tisíc doplatí! Nebylo rozumné zákon upravit tak, že v situaci, kdy daňovému poplatníkovi vychází nulová daň, tak ztrácí nárok na uplatnění resp. vyplacení daňového zvýhodnění na dítě?
Dle informace z FÚ si tuto štědrou daňovou slevu mohou uplatnit nejen naši občané, ale i podnikající osoby či zaměstnanci ze zahraničí. Stát tak přichází ročně o obrovské prostředky tzn. že daně nejen že nevybírá, ale dokonce daňové subjekty ještě dotuje! Bylo by jistě zajímavé spočítat kolik tento dar státní pokladnu ročně stojí.
