Ráda bych upozornila, že v článku paní redaktorky Vlkové, který se zabývá zdaněním hazardu, chybí zásadní informace, což vyznění článku poněkud zkresluje.
Ačkoli nedošlo ke zdanění na straně výherců, zdanění loterijních společností značně vzrostlo od roku 2012, a to na návrh tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska.
Text působí dojmem, že se daňová reforma minulé vlády a rušení výjimek hazardu nijak nedotkly. Opak je přitom pravdou. Od roku 2012 musí loterijní společnosti platit daň z příjmů, od které byly před tím osvobozeny. Výrazně se jim zvýšily i ostatní odvody a již nedisponují další nesystémovou výjimkou – nemohou si stanovit příjemce svých odvodů. Tento systém se špatně kontroloval, vedl k podvodům a sloužil jako nástroj lobbyingu. Podařilo se však prosadit jeho zrušení – odvody se staly příjmem obecních rozpočtů a rozpočtu státního. Už tedy o nich nerozhodují šéfové loterijní lobby, ale především demokraticky zvolení zástupci lidí v obecních zastupitelstvech.
Neměli bychom proto zapomínat, že od roku 2012 se podařilo hazard řádně zdanit a zbavit jej neospravedlnitelných výjimek. I díky tomu se v loňském roce podařilo zrušit asi třetinu videoterminálů. Nesmíme přitom pominout základy daňové teorie a praxe – je jedno, na koho formálně daň uložíme, stejně se prakticky rozloží mezi všechny subjekty na trhu (stejně jako DPH platí v konečném důsledku spotřebitel i prodejce). Efektivnější a administrativně jednodušší je přitom zdaňovat desítky či stovky loterijních společností, než miliony sázejících lidí.
